Dopis P. Chazala k setkání
v Lundu (2016)
Perth
16.11.2016
Drazí
věřící,
události
v Lundu by neměly projít nepovšimnuty, protože nám dávají předběžný náhled
na náboženství Antikrista. Vzpomeňte si, že u ekumenických setkání
v Assisi jsme byli ujišťováni, že oni se jen „setkali, aby se pomodlili“ a
ne, aby „se spolu modlili“. Ale jako obvykle papež František tlačí věci ke
svému logickému závěru, protože jestliže všechna náboženství na jejich
shromáždění jsou dobrá, jak učí [koncilní Deklarace o poměru Církve
k nekřesťanským náboženstvím] Nostra
Aetate (plná herezí, ale krátká a snadná pro všechny k přečtení), proč
je nenechat modlit se spolu, jako společný akt, vzhledem ke skutečnosti, že je
to nyní 50 let toho, že „co nás sjednocuje, je silnější, než to, co nás
rozděluje“?
Někdo se možná
obával společné „Eucharistie“ těchto dvou náboženství. Uznejme však, že věci
ještě nedošly do bodu úplného „Communicatio in Sacris“. Takový počin zůstává
přáním luteránů (viz níže).
František
předsedal oficiálnímu obřadu, který zahajuje oficiální oslavu 500. výročí
luteránství. Protestanti stejně jako v roce 1617, 1717, 1817 a 1917 skutečně
potřebují celý rok na to, aby si vychutnali vyvěšení [Lutherových] 95 tezí na
dveře kostela ve Wittenbergu. Namísto, aby oslavy zahájil nějaký protestant,
chtěli, aby to byl František a aby měl prezidenta a sekretáře Světové
luteránské federace po své pravici a levici. Všichni tři oblečení
v luteránském biskupském oděvu (alba a dlouhá purpurová štola)
koncelebrovali s „arcibiskupkou“, která na obřadu měla za úkol přečíst
evangelium. „Modlíme se v této katedrále společně jako luteráni a
katolíci,“ řekl František. Jsme spolu, abychom se modlili, a modlili se spolu,
ale každý jako člen své vlastní denominace.
To
Františkovi nezabraňuje, aby uznal naprostou platnost luteránství, protože
prosí Ježíše Krista a Ducha Svatého o „milost radovat se v darech, jež na
Církev dopadly skrze reformaci“ a uznat „s vděčností, že reformace pomohla dát
centrálnější roli Písmu svatému v životě Církve“ a že „zkušenost Martina Luthera
s konceptem, [že] ´vírou samou´[jsme spaseni] nám připomíná, že
iniciativu má vždy Bůh... [a že] nauka o ospravedlnění tudíž vyjadřuje podstatu
lidské existence před Bohem.“
František v protikladu k dvojznačné augsburgské
deklaraci kardinála Ratzingera ve stylu „každý podle sebe“, jasně prohlašuje za
platnou Lutherovu herezi „Sola Gratia“ [sine operibus] a takřka hájí druhou
herezi „Sola Scriptura“ [sine Traditione nec Magisterio]. Lutherova
reformace je dogmaticky platná a znamená prospěch, a radovat se v ní je
milost.
Kardinál
Koch hovoří o „obnově a podnětech reformace“, což nezabraňuje tomu, aby byl
tento obřad tak cukrkandlový a hloupý jako je moderní mše, i když varhany
nebyly tak špatné. Díky Bachovi unikli tomu, aby takovým byl, ale i ten
luteránský [obřad] byl nevkusný ... a feminizovaný, stejně jako další
„biskupka“, která prohlašovala, že „mnozí chtěli přijímat Eucharistii u jednoho
stolu, což je cílem našich snah“, nebo ten ministrant, který během přímluvných
modliteb prosil Boha, „aby nás společně přivedl k jeho eucharistickému
stolu“.
Prezident
Světové luteránské federace dvakrát trval na sjednocujícím a „dostředivém“
charakteru křtu a onoho stolu, kde můžeme sdílet chléb a víno a přítomnost
Krista.
Je tedy cosi
nedokončeného na synkretistickém pokroku Halloweenu 2016. Vsaďme se, že
Antikrist bude díky osobní nepřítomnosti Krista jeho definitivním vyvrcholením.
Prosme
Blahoslavenou Pannu Marii, aby naše naprosté odmítnutí tohoto náboženství,
které začíná povstávat, bylo dobrou přípravou na bitvu konce času.
V Ježíši
a Marii,
Francois
Chazal+
Zdroj: Archbishop Lefebvre Forum
Překlad: D.
Grof
