Komentář Eleison CDLXXXIX – Pět „dubií“ (2016)
(489)
26. listopadu
2016
PĚT „DUBIÍ“
Když byl papež František
konfrontován čtyřmi ctihodnými kardinály ohledně svého domnělého popření
samotných základů církevní nauky o morálce, ve skandálu bezprecedentní závažnosti
dokonce i za své vlády jakožto katolického papeže, jež je od roku 2013 zmítána
skandály, právě veřejně dal odpovědi, které prakticky potvrzují svobodu člověka
na mravních zákonech Všemohoucího Boha. S tímto papežovým potvrzením
koncilního náboženství člověka jakožto náboženství protikladného ke katolickému
náboženství Boha, se v univerzální Církvi o mnoho přiblížilo schizma. Půl
století od Druhého vatikánského koncilu se koncilním papežům dařilo svým
způsobem zůstat jednou hlavou dvou protikladných náboženství, ale tento rozpor
nemohl trvat neurčitě dlouho, a musí brzy vyústit v rozdělení.
V roce
2014 a 2015 František pořádal synody v Římě, aby se s biskupy světa
poradil ohledně otázek týkajících se lidské rodiny. 19. března tohoto roku
publikoval svou postsynodální Apoštolskou exhortaci o „Lásce v rodině“,
přičemž osm z jejich devíti kapitol od samého počátku vyvolávalo
kontroverzi. 15. září čtyři kardinálové zvlášť poslali papeži soukromý a
dokonale uctivý dopis, v němž jej jako Nejvyššího pontifika žádali, aby
vyjasnil pět „dubií“ neboli pochybných bodů nauky, jež zůstaly v exhortaci
nejasné. Zde je podstata oněch pěti bodů:
1. Z bodu č.
305 exhortace: Může sezdaná osoba žijící jako muž a žena s osobou, která
není jejím zákonným manželem/manželkou, od nynějška obdržet svátostné
rozhřešení a Svaté přijímání, i když nadále žije ve svém kvazi-manželském
stavu?
2. Z bodu č.
304: Musí člověk stále věřit, že existují absolutní mravní normy, které
zakazují vnitřně zlé skutky, a které zavazují bez výjimky?
3.
Z bodu č. 301: Může člověk stále říkat, že osoba žijící v přestoupení
jednoho z Božích přikázání, např. v cizoložství, je v objektivní
situaci těžkého zvykového hříchu?
4.
Z bodu č. 302: Může člověk stále říkat, že okolnosti či úmysly provázející
skutek vnitřně zlý svým cílem, jej nikdy nemohou změnit v subjektivně
dobrý, nebo přijatelný jako volbu?
5.
Z bodu č. 303: Musíme stále vylučovat jakoukoliv tvořivou roli svědomí,
takže svědomí stále nikdy nesmí povolovat výjimky z absolutních morálních
norem, které zakazují svým cílem vnitřně zlé skutky?
Na tyto
záměrné otázky typu „ano-ne“ byla odpověď katolické Církve od doby Našeho
božského Pána vždy jasná a nikdy se nezměnila: Svaté přijímání se nesmí podávat
cizoložníkům; existují absolutní normy, existuje taková věc jako „těžký zvykový
hřích“; dobré úmysly nemohou ze zlých skutků učinit dobré; svědomí nemůže
učinit ze zlých skutků zákonné. Jinak řečeno, na pět otázek typu „ano-ne“,
„černá-bílá“ byla odpověď Církve vždy: 1) Ne, 2) Ano, 3) Ano, 4) Ano, 5) Ano.
16.
listopadu, jen před osmi dny, tito čtyři kardinálové svůj dopis zveřejnili
(srov. Mt XVIII, 15-17). 18. listopadu papež František v rozhovoru pro
italské noviny Avvenire dal přesně
opačné odpovědi na tyto otázky typu „ano-ne“: 1) Ano, 2) Ne, 3) Ne, 4) Ne, 5)
Ne. (Pokaždé prohlásil, že „takové věci nejsou černobílé, jsme vyzýváni
rozlišovat“, čímž se však jen pokoušel zaměnit neměnné otázky principu
s proměnlivými otázkami aplikace principu, které následují po
otázkách principu.)
Všechno uznání
oněm čtyřem kardinálům za opatřování světla a pravdy pro mnohé zmatené ovce,
které se chtějí dostat do nebe: Brandmüllerovi, Burkemu, Caffarovi a Meisnerovi.
Mohou být pohrouženi v Novus Ordo, neztratili však zjevně všechnu odvahu
nebo smysl pro povinnost. Není pochyb, že nejednali z jiných než nejlepších
motivů, když tlačili na papeže, aby se jasně projevil. A kde toto ujasnění
zanechává Církev? Musí být na pokraji schizmatu.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
