Komentář Eleison CDXLIII – Tovární život (2016)

Komentář Eleison CDXLIII – Tovární život (2016)

(443)

9. ledna 2016

TOVÁRNÍ ŽIVOT

Zde je další dobrý dopis od jednoho čtenáře těchto „Komentářů“. Duševně zdravě se dívá na duševně chorou scénu. Čtenáři mohou být znechuceni tím, co popisuje, nebo mohou být znechuceni tím, jak to popisuje. Mnoho čtenářů musí rozpoznat to, čemu každý den čelí, když jdou do práce, a zde mohou lépe vidět, než doposud viděli, proč a jak jejich pracovní místo narušuje jejich katolickou víru. Píše:

Pracuji nyní více než dva roky v továrně vyrábějící auta, a i když platí dobře, prostředí je druhem mikrokosmu světa jako celku. Nechte mě to vysvětlit...

1) Mísení pohlaví – muži a ženy pracují společně v těsné blízkosti. Taková práce zcela ničí ženskost ženy. Samozřejmě zde existují jisté práce, které ženy vykonávat nemohou, ale kvůli tomu falešnému pocitu rovnosti musí společnost umožnit ženám pracovat tam. Příběhy, které jsem slyšel o porušování 6. a 9. přikázání, jsou skutečně zneklidňující. Nemusím to rozvíjet. Ale co jiného kdo čekal? Proč by žena vůbec měla chtít pracovat na takovém místě?

2) Myšlení mužů je neschopné činit morální soudy – Samozřejmě zevšeobecňuji, ale většina mužů, se kterými jsem hovořil, nepřemýšlí v pojmech morálky (tj. dobra a zla), ale v pojmech toho, jaká potěšení je zabaví. Hovořil jsem s několika spolupracovníky a pokoušel jsem se přiblížit jim otázky morálky způsobem, aby mohli pochopit, ale zdá se, že to jde mimo jejich chápání. Když se muž „marinoval“ ve věcech těla, je neschopen přemýšlet o duši. Co je horší, někteří z těchto spolupracovníků se naprosto nestydí chvástat se svými hříchy. Kdysi měli muži stud. Zdá se, že již nemají.

3) Jsem bohem sám sobě – Falešná svoboda je povýšena na vůdčí princip v životech lidí. Několikrát jsem diskutoval s některými svými spolupracovníky, a co jsem pokaždé obdržel, bylo, že pravda a morálka jsou čistě subjektivní záležitost. To, čemu věříte, že je pravda, je dobré pro vás, ale nemůžete váš způsob myšlení vnucovat komukoliv jinému. Řekl jsem svému mistrovi, že takové myšlení je nesmysl. Řekl jsem, co když si někdo myslí, že mít víc než jednu ženu je dobré? On řekl, že přesvědčení je na jednotlivci. Jestliže člověk odmítne takový základní princip jako, že pravda není subjektivní, pak nemá smysl s ním hovořit. Každý jednotlivec se v podstatě stává svým vlastním bohem, protože ON si vytvořil svou vlastní realitu namísto, aby se podrobil něčemu mimo sebe.

Prostředí moderní továrny s sebou nese jistou bezbožnost. Nečekám, že tovární dělníci budou příkladem prvotřídní ctnosti, ale řekl bych, že moderní továrny jsou exponenciálně horší, než to, o čem psal Charles Dickens ve své době. Mohu pokračovat dál a dál, ale co chci říct, je toto: jak může milost působit v životech, jež jsou ničeny skrze hřích a život vyhledávající potěšení? Jak se člověk může přiblížit k lidem, kteří ani neumí pochopit nejelementárnější normy morálky? Je to přinejmenším frustrující. Prosím, modlete se za nás v „zákopech“.

Žena osvobozující se od ženskosti a rodiny, muž osvobozující se od objektivní morálky a objektivní pravdy – jak se vskutku může člověk přiblížit, nebo jen hovořit, s takovým „pokolením zvráceným a nevěřícím“ (Lk IX, 41)? Příkladem, láskou a modlitbou. Poradil jsem pisateli vzít si do práce prstýnkový růženec, aby se mohl diskrétně modlit desátek za desátkem za své spolupracovníky a duchovně se chránit před svým pracovním prostředím. Bude však muset být diskrétní.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof