Přepis
kázání biskupa Tissiera de Mallerais předneseného v Chicagu 1. ledna 2015
Poznámka
překladatele: Jedná se o přepis působivého
kázání biskupa Tissiera, na nějž širší veřejnost upozornil biskup Williamson ve
svém únorovém Komentáři Eleison s názvem Povzbudivé
znamení,
kdy konstatoval, že jde o znamení, že Bratrstvo sv. Pia X. ještě není zcela
mrtvé. Zároveň vyslovil předpoklad, že toto kázání jistě vyvolá nelibost u
vedení FSSPX v Menzingenu reprezentovaném biskupem Fellayem a jeho
asistenty.
Biskup Tissier přednesl kázání
v angličtině, která není jeho rodným jazykem a v níž není zcela
zběhlý, což má za následek, že v některých obratech se místy vyjadřuje až
na hranici srozumitelnosti. Text překladu zachovává charakter mluveného slova
včetně některých jazykových nepřesností mluvčího. Obsah kázání se však přesto jeví
jako velmi podnětný a to i přes několikaměsíční časový odstup od chvíle, kdy
bylo předneseno.
***
Svátek
Oktávu Narození Páně a Obřezání Páně.
Nejprve
si poslechněme epištolu sv. Pavla Titovi:
Ukázala se zajisté milost Boha,
Spasitele našeho, všem lidem. Ta nás učí, abychom se odřekli bezbožnosti a
světských žádostí, střízlivě, spravedlivě a zbožně žili na tomto světě,
očekávajíce v blahé naději slavný příchod velikého Boha a Spasitele našeho
Ježíše Krista. Ten dal za nás sám sebe v oběť, aby nás vykoupil od všeliké
nepravosti a očistil si lid příjemný, jenž by byl horlivý v dobrých
skutcích. Tak kaž, napomínej a kárej se vší rozhodností!
A
Evangelium Našeho Pána Ježíše Krista podle sv. Lukáše, kapitola 2:
Když se naplnilo osm dní, kdy mělo
být dítě obřezáno, nazvali jej jménem Ježíš. Tak je (totiž) nazval anděl, dříve
než se počalo v mateřském lůně.
Ve
jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Moji
drazí věřící, jménem důstojného pána Charlese Warda, našeho priora, a mých
spolubratrů, našich kněží a svým vlastním jménem vám přeji šťastný a svatý nový
rok, ačkoliv se situace krize v Církvi zhoršuje po nedávné biskupské
synodě v říjnu 2014 v Římě. Odporujme, moji drazí věřící, odporujme tomuto
neštěstí pravou Vírou. A naší svatost stavu milosti a naše usilování o svatost
všech křesťanských ctností postavme proti neštěstí a smutku tohoto světa, plného
herezí a apostaze, ztráty katolické Víry. A postavme také naše štěstí,
křesťanské štěstí proti bezbožnosti hříchu všeho druhu, jehož zastánci jsou
nejvýznamnější autority v Církvi. Církev, moji drazí věřící, v tento
svátek, první den roku, dříve zpívala nejprve Miserere na konci minulého roku, aby vyjádřila náš smutek za naše
hříchy a naši naději za odpuštění hříchů minulého roku. A zpívá se dnes Te Deum na počátku nového roku, aby se poděkovalo Bohu, že nám dal
další rok. Aby se chválil. Aby se mu sloužilo. Ve svatosti a spravedlnosti, jak
říká sv. Pavel Titovi.
A
růst do svatosti. Vynahrazovat bezbožnost našeho pokolení zbožností našeho
křesťanského života. Nechte mně, drazí věřící, nechte mně vám objasnit smutek
této krize v Církvi a ve světě. Zanechat vám několik sdělení naděje
v tomto novém roce.
První
bod, smutný nárůst závažnosti krize v Církvi dnes. Svět a katolická Církev
zakoušejí to, co sestra Lucie z Fatimy nazývala ďábelským zmatením.
Ďábelským, tj. od ďábla, naplánovaného ďáblem, naplánovaného zednářstvem. Před
mnoha lety a staletími. To je satanské, satanské zmatení, což znamená, že se
člověk nemůže správně zorientovat. Člověk je ztracen. Především [zmatení] ve
světě a za druhé, v Církvi samotné. Především ve světě, zmatení ve světě.
Například války islámu proti křesťanům v Pákistánu, v Iráku,
v Sýrii a mnoha dalších zemích, kde jsou křesťané zabíjeni, mučeni,
pronásledováni, vyháněni. Kde jsou ničeny kostely, liturgické poklady a
křesťanská kultura. Denně. Bojovníky tzv. „islámského státu“. Se spoluvinou a
zbraněmi našich vlastních zemí. To je hrozné. A tyto zločiny jsou hříchy, jež
volají po Božím hněvu. A v našich vlastních zemích, ne jen v Iráku a
Sýrii, v našich vlastních zemích na Západě denně umírají miliony nevinných
dětí, pod noži a chemickými jedy lékařských mučitelů a popravčích, což nazýváme
zločinem potratu. Chápete?
Toto
je ve velké míře obnovené vraždění neviňátek. Nyní je zde moře krve pokrývající
naše země a volající do nebe po odplatě. Po Boží odplatě. To je svět dneška. A
nyní Církev dneška. Poslední synoda biskupů v Římě hájila přijetí tzv.
„manželství“ ze strany Církve, víte, co tím myslím. Svazky mezi dvěma muži nebo
dvěma ženami. To je hřích Sodomy a Gomory ve Starém zákoně v našem Písmu
svatém. Můžete si to přečíst, jak Bůh potrestal hřích Sodomy a Gomory. Tato dvě
města plná hříšníků, velikých hříšníků, na sebe přivolala nebeský oheň. Tato
města zůstala v troskách, troskách, které stále existují. Když navštívíte
Palestinu, uvidíte trosky těchto měst pokryté sírou a jedovatými solemi, jako
viditelné znamení Božího zatracení a trestu a jako důkaz o jejich hanebných
hříších. To je římská synoda hájící sodomii.
A
za druhé, tatáž synoda přijala, že bude uvažovat o přístupu ke Svatému
přijímání pro ty křesťany, kteří jsou ženatí a pak rozvedení a „znovu sezdaní“.
Slova znovu sezdaní jsou mylná, protože již není možný žádný další sňatek.
Vůbec ne znovu sezdaní, ale spojení občanským svazkem, který je jen právním
konkubinátem. Právním konkubinátem. Hledal jsem ve svém slovníku slovo
„konkubinát“; nemohl jsem jej nalézt! Zmizelo ze slovníku. Zajímavé! Nemůžete
toto slovo najít, protože konkubinát, to jest hrozné partnerské soužití
nesezdaného muže a ženy nebo nesezdaného mladého muže a mladé ženy, již není
považováno za hřích. Hanba. Jak zavrženíhodné chování. Proto dnes mluvit o
konkubinátu je nekorektní způsob mluvy. Toto slovo nemá figurovat ve slovníku.
Oni potlačují hřích, je to prosté! My ale nepotlačujeme existenci hříchu. Proto
je to pro lidi, kteří jsou stále sezdaní, kteří se rozvedli a pak předstírají,
že se znovu sezdali, nemožné. Je nemožné jít a přijímat Svátost oltářní!
Jsou
ve stavu smrtelného hříchu! Nesoudím je, ale soudím stav, v němž jsou.
Nemohou, jsou nehodní přijímat Svátost oltářní! Svátost oltářní je znamením
jednoty naší duše s Bohem! A Svatý otec, náš Svatý otec, papež František,
moji drazí věřící, jaká hanba! On okamžitě nezavrhnul takové návrhy synody, ale
odložil je. Odložil rozhodnutí na příští synodu tento rok. A řekl, že souhlasí
s kardinálem Kasperem, zastáncem těchto zločinných snah proti svaté
ctnosti čistoty a proti křesťanskému manželství. Že souhlasí s kardinálem Kasperem! A pak
náš papež, ubohý papež František, víte, že potrestal františkány Neposkvrněné,
kteří si chtěli zachovat, kteří si chtěli vzít zpět mši svatou všech časů! A on
je odsoudil, odstranil jejich generálního představeného a zakázal jim slavit
tradiční mši. Jen 6 kněží mezi takřka 200 kněžími má dovoleno modlit se
tradiční mši. Všichni ostatní mají zakázáno modlit se pravou mši! Z nařízení
papeže Františka. To je situace v Církvi!
První
bod, mé sdělení pro tento nový rok. Mé předsevzetí a mé směřování pro vás od
biskupa Bratrstva sv. Pia X., jakožto nejstaršího člena našeho Bratrstva. Toto
jsou mé pokyny a rady. Především si, moji drazí věřící, uchovejte Víru!
Uchovávejte si Víru. Poklad katolické Víry. Víru našich otců! Víru mučedníků!
Víru katolického Říma! Toho Říma, který je nezměnitelný, neměnný Řím, pravý
Řím, my patříme do pravého Říma! Zachovávejme si víru pravého Říma. Víru, která
je neměnná. Tak stálá jako je stálý Bůh ve Svém tajemství. Především tedy,
první bod: zachovejte si Víru!
Druhý
bod, buďte si jistí, moji drazí věřící, buďte si jistí, že není možné dělat
jakýkoliv kompromis a kompromisii [sic] mezi Bratrstvem sv. Pia X. a
okupujícími silami církve. Nikdy nezatáhneme [Bratrstvo] sv. Pia X. do nového
náboženství. Sv. Pius X. by nepřijal, aby byl smířen s novým náboženstvím!
Buďte si tedy jistí, že nebude žádný kompromis, žádná kompromisie [sic] se
silami okupujícími církev. A dívejme se prvně na své přežití v této krizi
Církve. Na naše přežití, které může být, bude záchranou Církve samotné! Tak
tedy druhý bod, žádná možnost kompromisu.
Třetí
bod, aplikujeme to, co sám arcibiskup Lefebvre napsal ve své Duchovní cestě, knížce, jejíž přečtení
vám doporučuji, což je, jak říkával, jeho duchovní závěť. Co náš arcibiskup
Lefebvre pro nás napsal v roce 1990 jako duchovní závěť? Cituji jej: „Je proto striktní povinností každého
kněze, který chce zůstat katolickým, oddělit se od koncilní církve, dokud ta
znovu neobjeví Tradici Magisteria Církve a katolické Víry!“ Toto jsou slova
našeho zakladatele, opakuji: „Je striktní povinností jakéhokoliv kněze, který
chce zůstat katolickým, oddělit se od koncilní církve, tak zvané „koncilní církve“
dokud ta znovu neobjeví Tradici Magisteria a Víry všech časů!“
Čtvrtý bod, který nezabraňuje Bratrstvu sv. Pia X. setkávat se
s některými preláty koncilních biskupů, aby se jim pomohlo obrátit
k Tradici. Nadále se snažíme je obrátit k Tradici. Skrze soukromá
setkání, s preláty biskupů. Co dnes děláme? Snažíme se je obrátit
k Tradici.
Pátý bod, odmítněme mylné uvažování některých katolíků mezi našimi přáteli,
falešnými přáteli, kteří říkají – budu citovat některé naše přátele, dobře
poslouchejte – „jak čas postupuje, protože jsem oddělení od viditelné církve,“
říkají, „ pomalu se stáváme sektou“. To říkají. „Z níž se člověk nikdy nevrátí
zpět do církve.“ To je příšerné uvažování. Zaslouží si, aby se to opakovalo a
pochopilo! Oni říkají – naši falešní přátelé – že jak postupuje čas, protože
jsme oddělení od viditelné církve, říkají, pomalu se stáváme sektou, z níž
se člověk nikdy nevrátí zpět do církve! Předpokládáme, že jste si to nikdy
nemysleli a já jsem nemohl uvěřit svým uším, když jsem slyšel takové uvažování!
Především, viditelná církev? My jsme viditelná Církev! Praktikujeme viditelně
pravou Víru. My máme jednotu Víry. My máme svatost svátostí a svých životů. My
jsme katolíci kvůli své Víře v Bratrstvu a praví křesťané jsou rozšíření
po celém světě. My jsme apoštolští a máme stále Víru apoštolů. My máme úplné
znaky katolické Církve: jednotu, svatost, všeobecnost, apostolicitu. My jsme
z Církve! My jsme v Církvi. My jsme stále v náručí Církve! Jsme
v srdci Církve. A ti, kteří nejsou v této Víře všech dní Církve, jsou
viditelně vně Církve! A není to přirozeně otázkou, že se staneme sektou. My zde
přijímáme každého, všichni, kteří chtějí navštěvovat mši svatou, jsou přijímáni
s otevřenou náručí. My nejsme sekta. Nejsme uzavření v sobě. Máme farnost
katolické Církve. To musí být jasné, moji drazí věřící. Ti, kteří jsou sektami,
jsou ti falešní křesťané, kteří stahují Církev do pekla! A ničí Církev! To jsou
sekty.
Šestý bod, odmítněme také špatný předpoklad některých našich přátel,
špatných přátel, kteří říkají, že Bratrstvo sv. Pia X. je nyní
v nenormální situaci, protože nejsme církví uznaní. Bratrstvo sv. Pia X.
se musí vrátit zpět do normální situace a získat kanonický statut od Říma. To
je mylné! To je falešné! My nejsme v nenormální situaci. Nenormální
situace je v Římě! My máme Víru, svátosti a dispozici podvolit se papeži.
Máme Víru, pravé svátosti a dispozici uposlechnout papeže! A biskupy. Máme
dispozici. Nejsme v nenormální situaci. Nenormální situace je nyní
v Římě! Nemusíme se vracet zpět! Tito lidé v Římě se musí vrátit
zpět, k Tradici. Nepřevracejme skutečnost. Nemusíme se vracet zpět. Ale
tito Římané se musí vrátit zpět ke své Tradici. K Tradici Církve. To je
můj šestý bod.
A můj sedmý bod, poslední, je, že není problémem, moji drazí věřící, pátrat
po tom, co bychom mohli udělat v Římě, co bychom mohli udělat
v koncilní církvi! Ne! Jedinou otázkou je vědět, jaké svědectví bychom
měli vydat dnešní církvi. Před církví. Veřejně v církvi. Jaké svědectví
bychom měli vydat církvi. Jako praví katolíci! Jako světlo na svícnu a ne pod
kbelíkem [srovnej Mk 4:21] Druhého vatikánského koncilu. Co je naší povinností?
Je to vydávání svědectví! Vydávat svědectví pro Tradici Církve! Je to velice
prosté. Jako praví katoličtí věřící. Jako svatí křesťané, kteří se namáhají
skrze svou svatost. Za prvé se nadále modleme svůj denní růženec! Velký
prostředek, který nám dala Naše Paní, abychom spasili své duše a Církev. Nyní
se modleme svůj denní růženec, praktikujme pět prvních sobot v duchu
pokání za hříchy spáchané proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Pokračujme ve
své pobožnosti k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Za druhé vytrvejme.
Pokračujte v pravé katolické Víře, v pravých katechismech,
v pravé katolické mši, v pravé nauce Církve, v pravých
katolických školách. A za třetí, vytrvejme, nadále usilujme o svatost. Náš Pán
Ježíš Kristus řekl v Evangeliu: „Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude
spasen!“ [Mt 24:13] Já bych řekl, ten, kdo vytrvá ve Víře až do konce krize v
Církvi, spasí svou duši a Církev! Díky přímluvě Neposkvrněného Srdce Panny
Marie. Amen.
Ve
jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Zdroj: Časopis The Recusant č. 26 květen 2015
Překlad:
D. Grof