O následování příkladu
Ježíše Krista (1903)
Neděle třetí
v postě
Buďtež Následovníci Boží, jako synové nejmilejší, a
choďte v milování, jakož i Kristus miloval vás. (Ef. 5, 1).
Těmi slovy
nás vybízí svatý apoštol Pavel, abychom následovali ve svém jednání a ve svém
celém životě příkladu Ježíše Krista, Syna Božího, ano abychom Ho následovali
především v lásce. Dobře k nám volá slovy těmito církev svatá v době
svatopostní. Tu jest předmětem hlavním naší pozornosti Kristus Pán, Jeho
utrpení a Jeho smrt; ale jak toto utrpení, tak také tato smrt mají nám býti
povzbuzením, abychom spořádali život svůj dle přikázaní Božích a proto také dle
příkladu Ježíše Krista. Ano, jako má býti vojsku v bitvě vzorem jeho statečný a
rozumný vůdce, jako má býti žákům vzorem jejich učitel, jako má býti učedníkovi
příkladem jeho mistr, jako mají býti synovi a dceři poučením dobří a ctností
rodičové: tak má býti nám všem vzorem v našem životě pozemském Kristus Pán.
Proto volá svatý Pavel: Buďtež následovníci Boží, řiďte se příkladem vtěleného
Syna Božího, Ježíše Krista. Proto abychom toto přikázání ochotněji plnili, a
abychom jím vysloveného prostředku ku svému spasení lépe užili, uvažujme dnes o
následování příkladu Ježíše Krista.
1. Tažme se
nejprve, co znamená následovati příkladu Ježíše Krista. Znamená to žíti za
všech okolností a ve všech případech tak, jak učil a jak žil Kristus Pán sám.
Proto následovati Ježíše Krista neznamená jmenovati se jen katolickým
křesťanem, neznamená to, někdy se snad modliti, někdy chrám Páně navštíviti,
někdy bližnímu svému dobrodiní prokázati; nýbrž následovati příkladu Ježíše
Krista znamená vždycky a všude žíti tak, jak žil Kristus Pán; proto tak, jak
mluvil Kristus Pán, mluviti tak, jak On myslil, mysliti, jak On jednal, také
jednati; čili jak napsal spisovatel zlaté knížky „O následování Krista Pána“,
blahoslavený Tomáš Kempenský, následovati života a mravů Krista Pána, nebo
snažiti se, abychom celý svůj život spořádali podle Něho. Proto kdo jen na čas
přikázání Páně plní, ale pak je přestupuje, kdo jen ústy Boha chválí, ale v
srdci o ničem neví, kdo jen miluje Boha potud, dokud mu dobrodiní udílí, kdo Ho
vzývá o pomoc jen tu, když jest v neštěstí, ale ve štěstí na Něho zapomíná;
nenásleduje Ježíše Krista. Kristus Pán po celý život Bohu sloužil, po celý
život pro Boha pracoval, po celý život pro Boha také trpěl; proto kdo Ho chce
následovati opravdu a upřímně, musí činiti podobně. Zde nestačí jenom polovic
člověka, půl srdce, rozdělení mezi Boha a svět nebo ďábla, nýbrž člověk má
sloužiti Bohu celý, má Mu obětovati srdce celé. Kristus Pán sám řekl: „Žádný
nemůže dvěma pánům sloužiti,“ „nemůžete sloužiti Bohu a mamonu, to jest tomuto
světu se všemi jeho poklady,“ nýbrž můžete sloužiti jen jednomu, buď Bohu, nebo
světu; proto když chceme následovati příkladu Ježíše Krista, musíme Ho
následovati se srdcem celým.
2. A tohoto
následování jest nám všem tak potřebí, že žádný, kdo Krista Pána nenásleduje
opravdu a upřímně, života věčného nedojde a dojíti nemůže. Bůh nám ponechal na
vůli, chceme-li si voliti život věčný nebo smrt, chceme-li spasení nebo
zahynutí; moudrý Sirach píše, že Bůh učinil člověka na počátku a zanechal ho v
ruce rady jeho, to jest ponechal ho jeho svobodné vůli; předložil mu přikázání
a rozkazy, vodu i oheň, dobré i zlé, ať si volí, co chce (15, 14–18). Avšak kdo
chce žíti, kdo nechce zahynouti, musí nevyhnutelně následovati příkladu Ježíše;
to již není ponecháno jeho svobodné vůli. Vždyť Kristus Pán sám řekl: „Já jsem
cesta, pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, než skrze mne.“ (Jan 14, 6).
Ano, Kristus Pán jediný nám cestu k nebeskému Otci ukázal, On nám tuto cestu
také ušlapal, a kdo chce dojíti k Otci, nepřijde tam jinou cestou, než kterou
šel Kristus Pán, Jeho příkladem. Proto může býti člověk učený, může býti
bohatý, může býti tak chytrý, že podvede všecky, může se dovésti tak
přetvářeti, že ho mají za spravedlivého všichni, může požívati slávy a úcty
lidské, může býti i ve vysokých úřadech, může míti slavný pohřeb, může býti
oplakáván i od mnohých, mohou za něho býti obětovány mše svaté mnohé, konány
modlitby nepřetržité, může hrob jeho zdobiti nádherný pomník, snad i se
skvostným a drahocenným obrazem Krista Pána ukřižovaného: jestli tohoto Krista
nenásledoval opravdu v životě svém, všecko toto mu k životu věčnému neprospěje;
Pán řekl: „Žádný nepřichází k Otci, leč skrze mne.“
A jindy řekl
týž Božský Spasitel k svatým apoštolům, a proto také ku všem svým vyznavačům:
„Příklad zajisté dal jsem vám, abyste jakož já jsem učinil, tak i vy činili.“
(Jan 13, 15). Zdaž mohou býti zřetelnější doklady proto, že Kristus Pán činil
dobře, prokazoval skutky lásky také proto, abychom i my činili podobně,
následovali Jeho příkladu? Proto volá jindy: „Vezměte jho mé na sebe, a učte se
ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.“
(Mat. 11, 29). Máme se tedy od Krista Pána učiti, máme Jeho příkladu
následovati, a odměnou za to nám bude pokoj, který jest nejdokonalejší v
blaženosti věčné. – Z té příčiny praví také kníže apoštolský svatý Petr:
„Kristus trpěl za nás, pozůstaviv vám příklad, abyste následovali šlépějí
jeho.“ (I. 2, 21). Z těchto slov obzvláště poznáváme, že nepostačí za příkladem
Ježíše Krista jenom pracovati, nýbrž že jest nevyhnutelně potřebí také za
příkladem Jeho trpěti.
Když si tedy
připomeneme ještě jednou slova Kristova a tato svatého apoštola, poznáváme ze
slov Kristových: „Abyste, jako já jsem učinil, tak i vy činili,“ že máme jako
Kristus Pán vše činiti, z Jeho slov: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a
pokorný srdcem,“ že máme jako On mysliti, a ze slov svatého Petra: „Kristus
trpěl, pozůstaviv vám příklad,“ že máme jako Kristus Pán trpěti. – Všecky tyto
pravdy vyjadřuje svatý apoštol Pavel takřka jedním slovem, když praví: „Oblecte
se v Pána Ježíše Krista.“ (Řím. 13, 14). Dle slov těchto má nás Kristus Pán
pronikati celé, přikrývati celé, zdobiti celé, zahřívati celé, jako činí šat
našemu tělu.
Z toho ze
všeho jest patrno, že musí příkladu Ježíše Krista následovati všichni ti, kdo
chtějí života věčného dojíti, a že tudíž žádný blaženosti věčné nedojde, každý
zahyne na věky, kdo Krista Pána nenásleduje nebo docela následovati nechce.
Tohle pravidlo neplatí jen pro kněze, nebo pro řeholníky, neplatí jen pro
chuďasy, pro lidi neučené, ale platí pro všecky lidi bez rozdílu, od prvního
Adama, kterýž byl, až do posledního člověka, který se narodí a dospěje k rozumu
před posledním soudem, od nejchudšího žebráka až do nejmocnějšího krále,
žádného nevyjímaje; žádný z nich nedojde k cíli svému leč příkladem Ježíše
Krista.
3. Ostatně
jsem přesvědčen, že o této pravdě nikdo nepohybuje; ale jest jiná velmi důležitá
otázka, jestli také všichni příkladu Ježíše Krista následovati můžeme? Vždyť
Kristus Pán jest pravý Bůh, my jsme pouzí lidé, Kristus Pán byl svým povoláním
Vykupitel světa, a jak různá jsou povolání naše! Někteří lidé se živí namáhavou
prací rukou svých, a přes to, že pilně pracují po celý život svůj, tak že jim
nástroj, kterým se dřeli po celý život, téměř vypadává z ruky v hodině smrti,
přece nemají potřebného oděvu a pokrmu ani pro sebe ani pro svou rodinu; jiný
se živí obchodem nebo průmyslem, jiný vyučováním nebo hájením práva a pořádku,
konečně, jsou i lidé, kteří nemohou pracovati a jsou odkázáni buď na almužnu
jiných, o kterou prosí, nebo docela leží sklíčeni těžkou nemocí, tak že ani
choditi nemohou. A tito všichni lidé, jichž, povolání a práce jest tak různá,
mají jednu společnou a tutéž povinnost, následovati Ježíše Krista? Jest to
možné? Mohou ji naplniti všichni?
Odpovídám:
Jest to možné úplně, nikdo o tom nemůže a nesmí pochybovati. Že jest možno všem
lidem následovati příkladu Ježíše Krista, to jest mysliti, mluviti, činiti,
krátce vždy tak žíti, jak žil Kristus Pán, to poznáváme již z toho, že Bůh tuto
povinnost uložil všem lidem. Vždyť Bůh neukládá žádnému člověku takových
povinností, kterých nemůže vykonati, čili které přesahují jeho síly. Praví-li
svatý apoštol Pavel (I. Kor. 10, 13), že Bůh nedopouští, abychom byli pokoušeni
nad to, co nemůžeme snésti, čili nad své síly, jak by mohl od nás žádati celý
náš život takový, který bychom nemohli žíti, čili jak by nám mohl ukládati,
následovati příkladu Ježíše Krista, kdyby to bylo pro nás nemožné? Není to
ovšem snadné, a síly naše samy k tomu nestačí; nýbrž jest to obtížné, a jest k
tomu životu potřebí milosti Boží, které ale Bůh neodepře nikomu, kdo za ni
prosí a kdo jí nečiní překážky.
Ostatně
tažme se podrobněji, v čem záleží hlavně následování Krista Pána, a uznáme, že
to není žádnému člověku nemožno. Svatý apoštol praví právě ve dnešní svaté
epištole, že máme Krista Pána hlavně následovati v lásce; praví: „Choďte v
povolání, jakož i Kristus miloval vás.“ A jest láska k bližnímu pro některého
člověka, ať jest v povolání jakémkoliv, nemožná? Zajisté pro žádného. Dále
Kristus Pán miloval nade všecko Boha. A jest láska k Bohu pro někoho nemožná? K
tomu odpovídám: Lásku k Bohu již pouhý rozum tak zřetelně člověku předpisuje,
že člověk musí sám důvody rozumové přemáhati a zamítati, aby dospěl jen k té
domněnce, že snad Boha milovati nemusí. Kdo jest dokonalejší než Bůh? Kdo nám
prokazuje více dobrodiní než Bůh? Proto koho máme více milovati než Boha?
Kristus Pán
sám dále učí, že Ho máme následovati hlavně v tom, že jest tichý a pokorný
srdcem, tedy v trpělivosti a v pokoře. A můžeme říci, že jest pro některého
člověka nemožnou trpělivost nebo pokora? Že žije v takových okolnostech, že
nemůže býti trpělivým, že nemůže býti pokorným? Zajisté že nikoliv. Ó kdo
pozemský život Krista Pána zná, kdo k Němu svůj život, své povolání, ať jest
jakékoliv přirovná, každý musí uznati, že může následovati příkladu Ježíše
Krista. Všichni ovšem musíme uznati, že tak dokonalými, jako byl Kristus Pán
již zde na zemi, nikdy nebudeme – toho od nás také Bůh nežádá – ale všichni
můžeme a máme Kristu Pánu, svému vzoru, co nejvíce se přibližovati.
Proto
následujte, nejmilejší, příkladu Ježíše Krista, Jeho lásky k Bohu a k bližnímu,
Jeho poslušnosti a pokory. Z lásky k Bohu konejte v této době svatopostní více
skutků pobožných než jindy, z lásky k Bohu na Krista Pána více myslete, z lásky
k bližnímu, kdo můžete, hojněji almužny udílejte a za sebe se vespolek modlete.
Z pokory a poslušnosti pak přijměte v posvátné době velikonoční, ku kteréž
náleží také půst, svátost pokání a Nejsvětější Svátost Oltářní. Tím se Kristu
Pánu svým jednáním nejen připodobníte, nýbrž Kristus Pán se s vámi co nejúžeji
spojí, a vás tak pokud možno nejvíce k sobě povznese a sobě připodobní. Amen.
Zdroj: P.
František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1903, str. 228
Zpracoval: Jakub
Albert