Komentář Eleison CCCXC – Komentář k arcibiskupovi
I (2015)
(390)
3. ledna
2015
KOMENTÁŘ K ARCIBISKUPOVI I
Pro dnešní
církevní autority „neexistuje žádná
pevná pravda, neexistuje žádné dogma. Vše se vyvíjí.“ Tak pravil arcibiskup
Lefebvre (1905-1991) v roce 1991 (viz „Komentář Eleison“ z minulého
týdne). Protože na konci svého života viděl arcibiskup mnohem jasněji, než kdy
jindy, proti čemu byl ve své hrdinské obraně Víry. Od té doby liberálové (kteří
to o sobě nevědí?), jež ovládli jeho Bratrstvo sv. Pia X., jakmile odešel,
stále ještě nepochopili závažnost problému, jak jej rozpoznal arcibiskup. Proto
nechť tento „Komentář“ otevře nový rok pokusem znovu ukázat smrtelné zranění
dnešní Církve a světa.
Když
Immanuel Kant (1724-1804) z lidského odmítnutí Boží reality vybudoval
filozofický systém založený na svém zcela mylném tvrzení, že lidské myšlení
nemůže poznat objekt, jaký je sám o sobě, tak katedry filozofie na univerzitách
po celém světě začaly chrlit tuto potřeštěnost do ulic, protože se lidé chtěli
osvobodit od svého boha a Kant jim nabídl největší osvobození, osvobození
myšlení od svého objektu.
Katolíci
ještě nezamoření kantovskou iluzí vědí, že Bůh a jeho nebe existují zcela vně a
nezávisle na jejich malém myšlení a tak, když chtějí být na věky šťastní, mělo
by se jejich myšlení věnovat spíše objektivní realitě a nikoliv subjektivní
iluzi. Proto se Bohem seslaná řada antiliberálních papežů po století a půl
stavěla proti liberálnímu světu, který se všude kolem stával stále šílenějším,
a to chránilo Církev před klamným a oblíbeným subjektivismem. Ale v 50.
letech 20. století se kardinálové a biskupové Církve dost nemodlili, aby si
udrželi tuto ochranu svého myšlení a srdcí před šílenstvím, známým
v Církvi jako „modernismus“, a tak na konkláve v roce 1958 zvolili
jednoho ze svého středu, údajně „dobrého“ Jana XXIII., liberála (který to o
sobě nevěděl? Bůh ví), který dle očekávání v roce 1962 zahájil
katastrofální Druhý vatikánský koncil.
Proč
katastrofální? Protože namísto toho, aby šílenství subjektivismu (odmítání
objektivní reality) bylo stále bezvýhradně odsuzováno nejvyššími církevními
autoritami, bylo jimi nyní přijato a učiněno (vědomě či nevědomě? Bůh ví)
oficiálním základem nauky a jednání Církve. Problém nemohl být vážnější.
Oficiální představitelé Boží pravé Církve, kteří byli ustanoveni, aby vyhlašovali
a hájili Boží objektivní pravdy spásy, je napříště filtrovali skrze své
subjektivistické myšlení. Představte si, že nemáte nic než špinavé lahve,
v nichž máte uchovat nejlepší víno. Jenom se zničí. Dnešní oficiální
představitelé koncilní církve mohou Boží pravdu jen zničit.
Proto
arcibiskup v roce 1991 řekl: „Máme (na
vrcholu Církve) co do činění
s lidmi, kteří mají odlišnou filozofii od naší, odlišný způsob vidění,
kteří jsou ovlivněni všemi moderními subjektivistickými filozofy. Pro ně
neexistuje žádná pevná pravda, neexistuje žádné dogma. Vše se vyvíjí. To je
skutečné zednářské zničení Víry. Naštěstí (my tradicionalisté) máme Tradici, o kterou se můžeme opřít!“
Co se však
stalo s Tradicí bez arcibiskupa, aby ji vedl? Bohužel, autority na vrcholu
jeho Bratrstva sv. Pia X., které byly nějakých 40 let v čele obrany
objektivní Víry, se asi dostatečně nemodlily, aby uchránily své myšlení a srdce
před tím, aby se postupně nenakazily subjektivismem. I ony ztratily prvořadost
objektivní pravdy a tak si s nimi Římané hrají jako si rybář hraje
s rybou. Arcibiskupe Lefebvre, orodujte za nás!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
