FSSPX
pokračuje v novém kurzu (2015)
Další aktuality z FSSPX
D. Grof
19. 1. 2015
Motto: „Duchovní, kteří dobře zastávají svůj úřad,
buďtež uznáváni za hodny dvojí cti...“ (První list sv. apoštola Pavla
Timothejovi - V, 17)
Úvod
Podívejme se dnes na
několik dalších zpráv z prostředí FSSPX. Je obtížné je v poslední
době všechny stíhat zpracovávat, vybírám proto jen ty, které mají přímou
souvztažnost k další budoucnosti FSSPX, která je dle mého soudu pod
současným vedením a při daném kurzu značně nejistá, a stručně je komentuji. Za
některé zajímavé informace a postřehy tímto děkuji také přátelům ze
skvělého tradičně katolického blogu Non Possumus.
Setkání
FSSPX s „konzervativním“ prelátem
V článku zde
jsem psal o chystaném setkání „konzervativního“ preláta Brandmüllera s nejvyššími
představiteli FSSPX v semináři v Zaitzkofenu v Německu. Jednání
proběhlo přesně podle plánu a my se hned vzápětí podíváme, jak bylo ze strany
vedení FSSPX hodnoceno. V každém případě je čím dál zjevnější, že dosažení
smíření s neomodernistickým Římem za každou cenu je nezvratným cílem
biskupa Fellayho. Z tohoto důvodu pokračuje pod falešnou záminkou „věroučných
rozhovorů“ v rozvíjení své nejnovější strategie tzv. „srdečných
informačních setkání“. Tato setkání mají za cíl vystavět mosty mezi členy FSSPX
a „konzervativním“ křídlem koncilní církve s vyhlídkou na praktickou
dohodu a uznání FSSPX ze strany neomodernistického Říma, jak již bylo řečeno
dříve.
Samotné hodnocení setkání
a další plány do budoucna nám nejlépe zprostředkuje přímo vedení FSSPX. K dispozici
je totiž další „důvěrná interní zpráva“ Generálního domu určená kněžím, kteří
jsou členy FSSPX. Zpráva nese datum 18. prosince 2014. Co zpráva sděluje?
Především potvrzuje, že
5. prosince 2014 skutečně došlo k setkání v Zaitzkofenu a jmenuje
jeho účastníky. Kromě kardinála Brandmüllera a biskupa Fellayho se za FSSPX zúčastnili
prověřené „firmy“: otcové Schmidberger, Frey, Udressy, Wuilloud, Gaudron a
Kasteleiner. Setkání bylo dle tohoto sdělení „velmi srdečné“ a zdálo se prý, že kardinál má „dobrý dojem z návštěvy semináře a z přijetí ze strany
profesorů a seminaristů“.
„Během setkání biskup Fellay a naši kněží vysvětlili postoje Bratrstva
ohledně specifického statutu Druhého vatikánského koncilu, autority jeho
dokumentů, jeho výkladu a jeho netypické povahy ´pastoračního koncilu´.“ Zpráva
konstatuje, že na námitky Bratrstva kardinál odpovídal v zásadě stejně jako již
dříve představitelé Komise Ecclesia Dei. Pak se ovšem nabízí otázka,
k čemu taková setkání vůbec jsou. Nesmíme však zapomínat, že o věroučné
otázky a obrácení neomodernistického Říma v nich primárně nejde. Otevřeně
to přiznává i samotné sdělení: „Z
teologického pohledu toto setkání nepřineslo nic nového. Rozdíly mezi těmito
dvěma postoji jsou jasné.“ Pro současné vedení jsou však již dávno
zapomenuta slova arcibiskupa Lefebvra o zbytečnosti rozhovorů, pokud se
neomodernistický Řím nejprve neobrátí.
Zpráva pokračuje: „Setkání však kardinálovi umožnilo navštívit
jeden z našich čtyř seminářů, setkat se s kněžími, poslechnout si
námitky Bratrstva proti Druhému vatikánskému koncilu a pokoncilním reformám a
potvrdit naši věroučnou jednotu.“
A končí konstatováním: „Plánují se dvě nadcházející setkání
s biskupem Athanasiem Schneiderem: první v semináři Jana Vianney ve
Flavigny v lednu; a druhé v únoru v semináři sv. Tomáše
Akvinského ve Winoně.“
Na závěr je připojena již
obligátní poznámka: „Toto sdělení je
interní důvěrná informace, nesmí se šířit pod žádnou záminkou. Generální dům
je, bude-li to nezbytné, zodpovědný za vnější komunikaci.“
Důvěrné
sdělení Generálního domu ve francouzštině
Je
v tom i něco víc?
Jak vidíme, FSSPX
pokračuje v nastoupeném kurzu sbližování s Římem a cestou ke
své regularizaci bez toho, že by došlo k vyřešení věroučných otázek a
obrácení Říma. Tedy zcela v rozporu s testamentem arcibiskupa
Lefebvra i s logikou.
Abych dostál nařčením ze
záliby ve „všemožných spiknutích“, dovolím si mírně zaspekulovat. Jak je možné,
že v podstatě každé „interní důvěrné sdělení“ Generálního domu z poslední
doby uniklo na veřejnost?
Nabízí se přinejmenším
dva důvody, proč tomu tak je. Za prvé, tyto „úniky“ slouží jako testovací
balónky jak budou reagovat kněží a seminaristé FSSPX a jaký bude vnitřní odpor a
dále jak budou reagovat laici z okruhu FSSPX, protože přece jenom bez donací
nemůže FSSPX dlouhodobě fungovat a v některých oblastech má již nyní
problémy.
Za druhé, biskup Fellay si
tím zároveň získává aureolu onoho stále zrazovaného dobrého pastýře, na kterého
navíc neustále pod sebemenší záminkou útočí zlí nepřejícníci.
Ať už je tomu jakkoliv, vzhledem
k tomu, že biskupa Fellayho ve vedení FSSPX obklopují lidé jako je P.
Pfluger nebo P. Nély, nebylo by to nic překvapivého. Jisté je, že výběr míst
pro setkání má nepochybně další cíl, jímž je pomalé podvědomé zpracovávání seminaristů,
kteří budou kněžským pilířem „Bratrstva biskupa Bernarda“ v budoucnu. „Konzervativci“
z Říma jsou jim přímo či nepřímo prezentováni jako spojenci a docela
rozumní lidé, kteří sami mají v dnešním Římě problémy pro své
„konzervativní“ názory a zálibu v tradiční liturgii. Jsme vlastně na
stejné lodi a spolu zmůžeme víc. Musíme se sjednocovat, nikoliv dělit!
Jistěže. Je tu však jeden
malý problém. Žádná jednota, která plně nespočívá na věroučných základech
starých bezmála 2000 let, nikdy nevydrží.
FSSPX
musí být přitažlivé
Zrádcem par excellence je ovšem asistent biskupa
Fellayho P. Pfluger. Dokonce se zdá, že pokud jde o zradu, je vždy o krok
napřed přede všemi ostatními. A protože v poslední době pronesl několik
pozoruhodných výroků, připomeneme si zde alespoň některé.
20. prosince poskytl P.
Pfluger rozhovor, který byl následně přetištěn také na Katolisches.info (zde).
V něm mimo jiné říká, že FSSPX není tak misionářské, jak by mělo být, přičemž
důvodem je to, že někteří věřící „prostě
nechtějí žádnou změnu“. Je potřeba, aby atmosféra v FSSPX byla „přitažlivá a misijní“.
Co se týká vztahu
k Římu a krizi uvnitř FSSPX v roce 2012, vnímá jí P. Pfluger tak, že
„nic a nikdo nebyl zrazen“. Věci se
vyvíjejí k lepšímu, protože kupříkladu před šesti lety nebylo generálnímu
představenému biskupovi Fellaymu dovoleno slavit velkou pouť v Lurdech. A
v roce 2014 „nás místní biskup vřele
přijal a naši tři biskupové slavili v bazilice pontifikální mši“. Nu,
vskutku záviděníhodný pokrok.
Kromě toho P. Pfluger v rozhovoru
pronesl i další pozoruhodné výroky na téma Tradice a role FSSPX, které již
nemohou překvapit. Nemá smysl z celého rozhovoru dále obsáhle citovat,
postačí říci, že podprahová informace je jasná: doba se změnila, krize sice
postoupila, ale uzavírat se kontaktům s neomodernistickým Římem resp. jeho
„konzervativními“ preláty není možné. Kdo to nepochopil, není dobrý věřící, ale
fanatik.
„Spolu
budeme silnější!“
Závěrem bych chtěl
ocitovat ještě jeden výrok, který měl P. Pfluger soukromě pronést nedávno
v Německu. Vzhledem k bližším okolnostem, které jsou mi známé, jsem nakloněn
věřit tomu, že je tento výrok autentický, byť jej není možné nezvratně prokázat.
Pro jeho závažnost jej nicméně čtenářům taktéž předkládám. V souvislosti
s nynějšími jednáními s neomodernistickým Římem měl P. Pfluger bez
obalu pronést následující tvrzení:
„Musíme dojít sjednocení s Římem. Pak se budeme moct spojit
s Bratrstvem sv. Petra a společně budeme silní.“
Po výroku P. Nélyho,
dalšího asistenta biskupa Fellayho, že „vlak
skutečně směřuje do Říma“, se v kontextu současných „srdečných setkání“
jedná o další silně znepokojující zprávu.
Závěr
Věci se pomalu ale jistě
mění. Konec konců bylo v komuniké Svatého stolce veřejně prezentováno, že
bylo rozhodnuto „pokračovat postupně a
v rozumném časovém úseku ... s vyhlídkou na předpokládané plné smíření“.
Není nepravděpodobné, i
když ne zaručené, že několik dobrých kněží možná ještě časem FSSPX opustí, jiní
se s vnitřní nelibostí nakonec přizpůsobí, ale především mezitím vyroste
nová generace kněží vychovaná v seminářích, v jejichž čele dnes po
personálních výměnách stojí lidé naprosto oddaní novému kurzu biskupa Fellayho.
Tito noví kněží se logicky zároveň stanou oporou biskupa Fellayho. Celkově
vzato taková taktika indoktrinace nových generací není nijak nová a
v dějinách se ji pokoušel v mnohem širším měřítku uplatnit kdekdo.
Co se týká českých kněží
FSSPX, vystupují jako jednotná fronta bezvýhradně veřejně podporující své
vedení v Menzingenu, přičemž minimálně v jednom případě to hraničí až
s podlézáním. Kupříkladu snaha prokazovat dobré úmysly biskupa Fellayho publikováním
překladu jeho „pravověrného“ rozhovoru v materiálech FSSPX určených
věřícím, je výslovně směšná. O generálním představeném FSSPX je totiž dobře
známo, že se nerozpakuje komukoliv, kdekoliv a kdykoliv říci přesně to, co chce
slyšet, a nekonzistentnost jeho výroků je celosvětově proslulá. (Na rozporné
výroky biskupa Fellayho jsem poukázal mimo jiné např. v článku zde.)
Prozatím jediné v čem biskup Fellay trvale zůstává konzistentní, je jeho reálné
jednání, které jednoznačně směřuje ke smíření s neomodernistickým Římem.
Jak se zdá, vlak se
skutečně kvapně chystá k odjezdu směr Řím. Jízdenka je v tomto
případě žel Bohu jednosměrná.
