Boží
boj (2013)
Kázání z června 2013
P. René Miguel Trincado
Cvjetkovic
Existoval
Judský král jménem Jóšafat, který vládl s bázní Boží. Byl veleben pro
mnohá svatá díla, Písmo svaté například říká, že „Vymýtil ze země zbytky modlářské prostituce, které přetrvaly vládu jeho
otce Asy.“ (1. Královská 22:47)
Při
jedné příležitosti bylo Judské království vážně ohroženo mocnou aliancí
sousedních národů, jíž bylo lidsky nemožné porazit. Král Jóšafat byl velmi
sklíčený a před celým svým lidem úpěnlivě prosil o Boží pomoc. Na konci jeho
modlitby se vztyčil prorok Jachziel a řekl: „Všechen Judo a obyvatelé Jeruzaléma i ty, králi Jóšafate. Toto vám
praví Hospodin: Nebojte se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží. Nebojte se
ani se nelekejte. Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi“ (2.
Letopisů 20:15, 17) Král plný odvahy, důvěry v Boha a
pohrdající čistě lidskými prostředky vytáhnul v čele své malé armády proti
mocným nepřátelům a ti byli Božím dílem rozdrceni. Nebyl to jejich boj, ale Boží boj.
Kristův
příkaz k boji
V dnešním Evangeliu
na svátek Nejsvětější Trojice Náš Pán říká: „Jděte tedy, učte všechny národy a
křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! A učte je zachovávati všecko,
co jsem vám přikázal! A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce
světa.“
Protože ďábel se vždy staví
proti rozšiřování Božího království, dal
nám Kristus těmito slovy skutečný příkaz k boji, k tomu, abychom
šli a dobyli pro něj všechny lidi, což zahrnuje vytáhnout proti démonům a
jejich lidským armádám. Proto je Církev žijících lidí nazývána „bojující“ a
když sv. Eusebius komentuje toto Evangelium, říká, že Náš Pán z nás činí
armádu Nebeského království a připravil nás na boj proti nepřátelům.
Sv. Jan Zlatoústý řekl,
že Kristus přišel zahájit katolický boj a od počátku říkal, že boj, který
musíme snést, je horší než jakákoliv válka. A sv. Jeroným o tomto Evangeliu
říká, že Náš Pán, když slíbil, že bude s námi, svými stoupenci, do konce
času, naznačuje, že vždy zvítězíme.
Jestliže se jedná o Boží
boj a nikoliv o náš, neměli bychom
hledat lidskou pomoc, abychom jej vybojovali, ale musíme zcela přilnout
k víře. O čím méně pozemské podpory budeme usilovat – říká sv. Ambrož –
tím více Boží pomoci nalezneme.
Druhý
vatikánský koncil: ďáblův mír
Skoro
po dvaceti stoletích boje a odporu Církve uprostřed těžkých bojů, přišel ďábel
nakonec s mistrovským dílem, Druhým vatikánským koncilem, aby změnil
Kristův dávný příkaz k boji: liberalismus, pokřtěný
koncilem, ukončil boj – nakonec byl podepsán mír s ďáblem, světem a tělem.
Jestliže existuje právo
nebýt katolíkem, svoboda náboženství a svědomí, jak ji hlásají zednáři a
koncilní dokumenty, jestliže existuje spása mimo Církev, jestliže neexistuje
peklo nebo je prázdné, jak tvrdí modernisté, proč chodit křtít a evangelizovat?
Proč chodit do boje? Je lepší jít a hovořit o nápravě nedorozumění, které
překážejí dosažení světového míru, o oné jednotě lidí nezaložené od Krista, tj.
o novém řádu Církve pro heretiky, liberály a modernisty. Posvátný misionářský duch byl zničen koncilem a jeho místo si
přisvojil ekumenický dialog, což není nic jiného než pokračování
katastrofálního dialogu mezi Evou a hadem.
Poslední
bašta je ničena zevnitř
Proti tomuto ďábelskému
podvodu se postavil náš zakladatel arcibiskup Lefebvre, ale o 40 let později vidíme, že kongregace [FSSPX], která skvěle
bojovala proti liberalismu, postupně opouští zákopy, postupně opouští boj a
prosí koncilní sektu o drobky. Ztracená naděje v obrácení Říma Boží
mocí, která se zdá nemožná pro ty, kteří již zcela nedůvěřují Bohu a
zapomínají, že tento boj není bojem člověka, ale bojem Božím, hledá lidskou
pomoc, cizoložné spojení s umírněnými liberály, pomoc některých „nových
přátel v Římě“ (Cor Unum 101) a zamýšlí mírovou dohodu s nepřítelem, kterou
biskup Fellay minulý rok [2012] skoro podepsal). Myslí na to, že bude
v oficiálních strukturách a obnoví Církev. To vše je však jen strašlivá
iluze a tato iluze oslabuje zbraně těch, kteří statečně bojovali za Krista: „Nevidíme v Bratrstvu příznaky ochabování ve
vyznávání Víry?“, napsali tři biskupové generální radě FSSPX ve svém dopise
ze 7. dubna minulého roku. Boj ztrácí na intenzitě, dialog je na vzestupu. Ale
smiřovatel [konciliátor] končí „koncilně“.
Nepřišel
jsem zavést pokoj, nýbrž meč
Proti těmto mírovým snům
tak charakteristickým pro liberály, stojí Kristova věčná slova: „Nepřišel jsem zavést pokoj, nýbrž meč.“
(Mt 10:34, Lk 12:51) Jeden je pokojem tohoto světa, druhý je pokojem Kristovým.
„Pokoj svůj vám zanechávám, pokoj svůj
vám dávám; ne jako svět dává, já vám dávám. Nermuť se vaše srdce a nestrachuj
se!“ (Jn 14:27)
Existuje dobrý pokoj a
existuje špatný pokoj. A existuje dobré rozdělení a špatné rozdělení. Pokoj dle
světa je jednota lidí pro dobré či zlé, pokoj
Kristův je jednota, kterou sjednal krví na kříži, říká sv. Cyril, když
cituje sv. Pavla, a dodává, že pokoj je špatný, když odděluje od Boží lásky. A
sv. Jan Zlatoústý, když hovoří o dobrém meči či dobrém rozdělení, říká, že
lékař, aby udržel pokoj těla, vyřezává to, co je nevyléčitelné.
Drazí věřící, satanův
dým, liberalismus, vstoupil do tradice skrze trhlinu otevřenou zevnitř. Nyní
tedy jde o hledání pokoje, který není
z Krista. Pokud jde o nás, žijme a zemřeme v zákopech, protože tento boj není náš, ale Boží.
Bůh
vyhlásil boj
Jde o Boží boj, a tedy jej vyhlásil Bůh. A vskutku sv.
Ludvík Maria Grignion de Montfort ve svém „Pojednání o pravé zbožnosti“ učí, že
„Bůh neučinil nebo neutvořil nic méně,
než jediné nepřátelství – nesmiřitelné nepřátelství – které potrvá a bude růst
až do konce, nepřátelství mezi Pannou Marií a ďáblem; mezi dětmi a pomocníky
blahoslavené Panny a dětmi a následovníky Lucifera.“ A Bůh řekl: „Mezi tebe
a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její.“ (Gen. 3:15). Zde je vyhlášení války. Je to Bůh, kdo
vyhlásil válku. Je to jeho válka, nikoliv naše. Naší povinností je bojovat,
aniž bychom se snažili ukončit tuto válku. Nemáme žádné právo souhlasit
s mírem. Nemám žádné právo se vzdát. Máme povinnost bojovat. „Vojáci bojují a Bůh dává vítězství,“
říkala sv. Johanka z Arku.
Proto by si žádný člověk
neměl nárokovat uzavření příměří s liberály, nepřáteli Krista, nebo
vyjednávat mírovou dohodu s ničiteli Církve ani přijímat pokoj vyhlášený
těmi – kteří jako modernističtí heretici – jsou vojáky ďábla. Taková věc má své jméno: zrada. A hledat
nebo být ochoten přijmout takový pokoj má také jméno: zrada.
Skrze přímluvu naší
Matky, blahoslavené Panny Marie, nám Bůh zaručuje, že pokud půjdeme ve stopách
všech mučedníků a všech světců, obdržíme z nebe pevnou bojovou rozhodnost
bojovat až do konce, a milost zemřít spíš než bychom zradili.
Hospodin říká: „Nebojte
se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží.“
Zdroj: soukromý
archív překladatele
Překlad: D.
Grof