Jak nám bude při posledním soudu? (1901)

Jak nám bude při posledním soudu? (1901)

Neděle dvacátá čtvrtá a poslední po svatém Duchu

Obsah: Že jest po smrti soud, v tom souhlasili i národové pohanští; také souhlasně učí, že soud ten jest velmi přísný; jest pak dle učení Krista Pána soud dvojí: soukromý a obecný. Dnešní sv. evangelium mluví o soudu obecném, popisujíc jeho hrůzy. Jak bude nám při posledním soudu? 1. Všem bez rozdílu bude to den hrůzy; patrno to z toho, co bude předcházeti, co se bude při něm díti, co následovati; 2. jak bude spravedlivým? Zármutek jejich obrátí se v radost; 3. jak hříšníkům? Zármutek jejich promění se v zoufalost, které nebude konce. – Pamatujme vždycky na soud Boží!

Shromáždí vyvolené jeho ode čtyř větrů. (Mat. 24, 31)

Pravda, že po smrti následuje soud, jest rozumu lidskému tak zřejmá a patrná, že jí neshledáváme jenom v křesťanství, nýbrž i v různých pověstech pohanských. Tak dle náhledu pohanských Řeků přicházejí duše zemřelých do tak zvaného Hadu, to jest místa velmi prostranného, temného v zemi, které obklopují ze všech stran různé a hrozné řeky. Vchod do tohoto místa a jeho ocelovou bránu pilně hlídá bůh Ajakos, jemuž ku pomoci ustanoven jest Kerberos, hrozný tříhlavý pes. Duše zesnulých tam nejprve přicházejí k jezeru acheruskému. přes které je převeze převozník Charon. Na to vystupují na velikou louku, kterou protéká zvláštní řeka, Léthe zvaná, ze které duše pijí vodu, aby na vše, co zde na zemi bylo, zapomněly. V Hádu kromě jiných bohů a bohyň vládnou Erinye a Póiny, to jest bohyně pomsty a trestů. Soudcové duší jsou tři: Minos, Radamanthys a Ajakos. Ti vyšetří přísně život každého člověka, a dle toho jej také odmění nebo potrestají. Spravedlivým vykazují ku obývání zvláštní místo blažené, nazvané Elysium, nespravedlivé pak vydávají ku hrozným trestům bohyním Erinyím. Ti pak, kdo nejsou ani spravedliví, ani hříšníci, jichž prý jest počet největší, procházejí se jako stínové v podsvětí na zvláštní louce. Tak si představovali soud člověka po smrti pohanští Řekové.

U jiných národů se konal tento soud docela na zemi. Scházívali se totiž po smrti člověka mužové vážní, kteří promluvili vespolek o zemřelém, připomenuli, co dobrého a co zlého vykonal, a na základě toho pronesli rozsudek, je-li hoden památky čestné, nebo je-li jeho památka nečestná.

Ačkoliv tyto pověsti v některých částech jsou až směšně, přece třeba říci, že v nich jest jádro velmi důležité, totiž ta pravda, že jest po smrti člověka velmi přísný soud, čili jak dí písmo svaté: „Uloženo jest lidem jednou umříti, a potom bude soud.“ (Žid. 9, 27). Nemůže jinak býti; spravedlnost žádá, aby se každému dostalo odměny podle skutků jeho, a když se tak neděje zde na zemi, aby se tak stalo v životě budoucím po smrti.

Dle učení Pána Ježíše jest pak soud, který nás čeká po smrti dvojí; jeden hned po smrti každého člověka, druhý pak po smrti a z mrtvých vstání všech lidí; onen soud slove soukromý, tento pak veřejný; při onom soudu má býti patrna spravedlnost Boží lidem jednotlivým, při soudu veřejném se má ukázati veškerému lidstvu. Jest tudíž náležitě odůvodněn soud obojí. Den pak, na kterém se bude díti tento soud veřejný, obecný nebo také poslední, slove den soudný, a ten nám právě popisuje Kristus Pán ve dnešním svatém evangeliu. Uvažujeme-li jen poněkud o slovech Páně, poznáváme, že den tento bude opravdu hrozný. Co může člověka naplniti strachem a hrůzou, to bude se díti tehdáž. Proto církev svatá sama nazývá den tento dnem hněvu, dnem velikým a hořkým velmi.

Tomuto dnu neujdeme nikdo; dožijeme se ho všichni, proto na něj nemáme zapomínati nikdo nikdy. A poněvadž nemáme uvažovati jen o tom, jakým bude tento den vůbec, nýbrž jakým bude pro nás pro každého zvlášť, máme, uvažujíce o posledním soudu, také uvažovati o svém životu a z toho uzavírati, co nás čeká toho dne, až se ukáže spravedlnost Boží celému světu. Zachovám se tudíž dle úmyslu svaté církve, když promluvím o posledním soudu, a to tak, že se budeme tázati, jak bude každému z nás při posledním soudu?

Uvažujíce o tom, jak nám bude při posledním nebo obecném soudu, tažme se nejprve, jak nám bude všem, pak, jak bude každému zvlášť, a to spravedlivým a hříšníkům.

1. Pro všecky lidi bez rozdílu a tudíž také pro nás bude den soudný dnem hrůzy. Vždyť Kristus Pán sám praví, že bude tehdáž tak veliké soužení, jakého nebylo od počátku světa, a jakého nebude nikdy. Jsou na světě rozličná soužení a hrůzy: požáry, vichry, povodně, krupobití, zemětřesení, války, nemoci a jiné metly Boží, kde se chvěje strachem téměř celý svět; ale vše to jest ničím u porovnání se dnem soudným. Tehdáž bude hrůza největší. Seznáme to, uvážíme-li, co se tu bude díti.

Uvažme jen, co bude dle slov samého Krista Pána tomuto dni předcházeti. Pán o tom mluví právě ve dnešním svatém evangeliu, a církev svatá nám to připomíná na konci roku církevního i na jeho začátku z té příčiny, abychom na tento den hrůzy, kterému neujdeme nikdo, nezapomínali nikdy. Povstanou totiž dlouho před tímto dnem falešní proroci a falešní Kristové; tedy lidé, kteří o sobě budou tvrditi, že jsou Bohem poslaní, aby v pokolení lidském obnovili a opravili náboženství, kteří mají po vůli Boží lid vykoupiti; a tito falešní proroci budou pomocí ďábla konati skutky tak podivuhodné, že, kdyby to Bůh dopustil, měli by je za zázraky i lidé vyvolení. Zejména pak dle učení svatých Otců a učitelů církevních přijde přede dnem posledního soudu vrchol a souhrn vší nepravosti a všeho hříchu, pravý opak Krista Pána a Jeho úhlavní nepřítel, čili Antikrist, který bude rodem žid, zřídí svou říši, jejímž sídlem bude asi Jerusalem, bude pravé stoupence Kristovy hrozně pronásledovati, ale konečně říše jeho padne. V tomto pronásledování přijdou také s nebe Henoch a Eliáš, které Bůh přijal živé do nebe, kdež je dosud chová, aby je poslal v době nejhorší před posledním soudem na svět, aby v době všeobecného zmatku, hříchu a hrůzy nabádali lidí ku pokání. Antikrist usmrtí také tyto dva muže, a tak se ukáže, že uloženo jest všem lidem zemříti, že z tohoto obecného zákona nebyli vyjmuti ani oni. – Mimo to budou přede dnem posledního soudu hrozné války, zemětřesení, povodně, krupobití; pak bude následovati, co válku pravidelně doprovází, hlad, mor a jiné nemoci. – Když pak se tento den hrůzy již přiblíží, slunce se zatmí, a hvězdy nebudou vydávati světla, tak že bude na této zemi děsná tma, nad čímž budou hrůzou žasnouti lidé všichni. Ano, jako kdysi dával Bůh lidu israelskému na hoře Sinaj zákon za hrozného burácení hromu a blesku, tedy za zjevů děsných a hrozných: tak přijde jednou podle tohoto zákona lidí soudit také za zjevů hrozných. Konečně se ukáže soudce, Kristus Ježíš, provázen jsa zástupy svatých andělů s mocí velikou a velebností. Ukáže se také na nebi znamení sv. kříže a to veliké, jež uzříme všichni, aby veškerému světu patrno bylo, kým byl vykoupen, a co Kristus pro veškeré lidstvo vykonal a vytrpěl.

Mezi tím, co se toto bude díti, zvolá anděl hlasem velikým: „Vstaňte mrtví, pojďte k soudu.“ A kdekoliv bude a již nyní jest tělo kteréhokoliv člověka, vstanou všichni, a každé tělo se spojí s tou duší, kterou mělo za živa.

Toto všecko jest přípravou na onen soud hrozný. Pak nastane soud Boží vlastní. Konati ho bude Kristus Pán jako vtělený Syn Boží, poněvadž, jak sám řekl, Otec nikoho nesoudí, ale dal veškerý soud Synu. V dojemné písni, která líčí tento den hněvu, se připomíná, že pak vynesena bude kniha, ve které jest poznamenáno vše, co každý člověk činil. Knihou touto není potřebí mysliti nějakou knihu skutečnou, nýbrž třeba jí rozuměti svědomí všech lidí, osvícené zvláštním světlem Božím, kterým každý člověk v okamžiku pozná všecko, co dobrého učinil nebo opomenul, jakož i, čím Boha za celý život pozemský kdy urazil. Mimo to pozná také každý celý život všech těch lidí, které mu jest potřebí znáti, aby uznal, že spravedlnost Boží jest svatá a nevyzpytatelná. Snad měl některého člověka za hříšníka, a on jím nebyl; snad naopak za spravedlivého, a on jim také nebyl; dle toho vida rozličné lidi, jak se jim vede, soudil také chybně o spravedlnosti Boží. Tento jeho soud nesprávný opraví Bůh náležitě při soudu posledním, tak že tam budeme všichni kořiti se spravedlnosti Boží, a uznáme, že neukřivdila a neukřivdí nikomu. Pak bude následovati ono hrozné dělení. Kristus Pán řekl, že Syn člověka oddělí spravedlivé od nespravedlivých, jako oddílí pastýř ovce od kozlů, a že postaví spravedlivé na pravici, nespravedlivě pak na levici. Toto dělení hrozné si nemáme mysliti tak, jakoby Kristus Pán k jednotlivým lidem šel a řekl jim, kam mají jíti; nýbrž, poněvadž každý člověk spravedlivě sám pozná, jaký jest jeho život, a čeho tudíž dle zákona Božího zasluhuje, půjde na pravici nebo na levici dle tohoto rozsudku každý sám.

Konečně bude následovati rozsudek, který pronese soudce viditelný všem lidem srozumitelně. Spravedlivým řekne: „Pojďte požehnaní Otce mého, vládněte královstvím, připraveným vám od ustanovení světa; nebo lačněl jsem, a dali jste mi jísti, žíznil jsem, a dali jste mi píti,“ čili konali jste skutky milosrdné. Na to řekne nespravedlivým: „Odejděte ode mne zlořečení do ohně věčného, který jest připraven ďáblu a andělům jeho. Nebo lačněl jsem, a nedali jste mi jísti, žíznil jsem a nedali jste mi piti,“ čili mohli jste konati skutky milosrdenství, příležitosti jste k tomu měli dost, ale vy jste nechtěli. Na to se budou jak spravedliví tak nespravedliví po svém spůsobu vymlouvati. Spravedliví budou namítati, že ani nevědí, kde by byli vykonali skutky tak dokonalé a tak důležité, že by za ně zasloužili odměnu tak velikou; ale Kristus Pán jim řekne, že, co dobrého vykonali lidem zde na zemi nejchudším, to vykonali vlastně Jemu, a proto že jest Jeho povinnosti, dáti jim takovou odměnu, na kterou sice nemají právo po přísné spravedlnosti pro skutky, které vykonali jen svou silou, nýbrž která se sluší na Něho, Boha nejvýš dobrotivého a dokonalého, a které vykonali s pomocí Jeho; Pak se budou většinou pokrytecky vymlouvati i nespravedliví, že nevědí, kde by byli viděli Krista Pána v těchto různých nedostatcích, a nepomohli Mu. Ale Kristus Pán řekne také jim, že, co odepřeli lidem nuzným a bídným, odepřeli vlastně Jemu; proto když uráželi, nečiníce skutků milosrdných, vlastně Jeho, musí je trestati On. Potom bode následovati rozdělení konečné, věčné, které nebude změněno nikdy; spravedliví půjdou do života věčného, hříšníci pak do trápení věčného.

Když uvážíme jen poněkud těchto několik slov, kterými jsem naznačil, co bude dnu soudnému předcházeti, co se bude při něm díti, a co po něm bude následovati, jest nám vyznati, že bude tento den hrozný pro všecky lidi bez rozdílu. Bude hrozný pro ty lidi, kteří budou zde na zemi žití. Vždyť budou toto vše viděti, cítiti, budou v tom ve všem žíti. Jaký nářek jest v době hrozného požáru, v době bitvy, v době vlnobití, zemětřesení, povodně, moru, hladu; a což jest to všecko u porovnání ke hrůzám dne soudného! Den ten bude hrozný pro zemřelé i pro spravedlivé. Jest pravda, že rozsudek pronesený při soudu soukromém nebude moci býti změněn, a tudíž spravedliví budou hned viděti, že nezahynou; jest pravda, že to poznají také z těl svých, poněvadž těla spravedlivých vstanou velmi krásná, a těla nespravedlivých ohavná: ale i spravedliví vidouce, co se děje, budou žasnouti. Že pak den ten bude hrozným pro hříšníky, poznáváme z toho, že hříšníci hned od prvního počátku budou věděti, že všecko, co se děje, děje se mezi jiným také proto, aby byl jejich hrozný stav všem lidem i andělům náležitě odůvodněn, a oni ve své hrůze až na věky utvrzeni. Bude tedy v den soudný hrozně lidem všem.

Proto, ať činíme dobře nebo ať hřešíme, pamatujme vždy a všichni na den hrůzy, který nás očekává při skonání světa. Nepodobá se pravdě, že den tento jest blízko, ale jisto jest, že přijde jednou jistě. Víme-li tedy, že přijde jistě, připravujme se na něj stále. Vidí-li člověk, že se má podrobiti některé zkoušce, je-li svědomitý, pamatuje na ni často; a byť i byl dobře připraven, přece pravidelně má strach. A co jest to u porovnání ke dni soudnému? Ano, pozorujeme-li lidi, kteří žijí jen tomuto světu a tělu, vidíme, že se na činy své dlouho a důkladně připravují. Má-li se konati zábava taneční, co tu jest příprav, mnohdy na kolik neděl! Co vydání, co řečí, co starostí, aby nic nechybělo! Takovou pozornost věnují lidé zábavám, mnohdy docela hříšným. Jak nás to má nabádati, abychom pamatovali na soud poslední, na tento koncert pro všecky nejdůležitější!

2. Pozorujme dále, jak tu bude lidem jednotlivým, tedy i každému z nás. Poněvadž dnem tímto přestane očistec, ve kterém možno poněkud i v životě budoucím hřích a jeho zlé následky napraviti, budou tehdáž lidé jen dobří a zlí, spravedliví a nespravedliví. Všem se nepovede stejně, nýbrž každému podle jeho činů a zásluh.

Spravedlivým se promění hrůzy, kterých zažijou, v radost. Jest pravda, že budou již tu požívati blaženosti, které nikdo nemůže odníti od nich, avšak budou jí požívati jen duší. Těla jejich dosud odpočívala v zemi, kdež proměněna byla v prach. Po slovích andělových: „Vstaňte mrtví, pojďte k soudu!“ vstanou. Bude to událost zvláštní, zjev neobyčejný, kterého si ani náležitě představiti nedovedeme. Ty miliony lidí, kteří kdekoliv žili a zemřeli, vstanou a půjdou před soudnou stolici Kristovu. Jak tu obživnou hřbitovy, na kterýchž odpočívají naši bratři a sestry, a budeme odpočívati i my! Jak bojiště, na kterých za strašného buráceni a lomozu zbraní, za hrozného nářku a mnohdy i klení zemřeli stateční obhájcové vlasti nebo ukrutní a krvelační nepřátelé a bídní zrádci! Jak tu oživne na mnohých místech i moře, na jehož dně pochováni jsou lidé, kteří zahynuli buď vlnobitím, nebo zemřeli konajíce dalekou cestu! Tito vstanou všichni, žádný nezůstane v hrobě, byť i byl v moři mnoho mil hlubokém nebo pod horou hrozně vysokou; všecko to nebude pranic překážeti všemohoucnosti Boží, nýbrž všichni vstanou s těmi těly, kteráž měli za živa, a půjdou k soudu. Každá duše se spojí s tím tělem, kteréž měla; žádná se nezmýlí, každá ihned pozná své, a bude ihned u něho a v něm. Těla spravedlivých budou krásná, jako bylo krásné tělo Kristovo po z mrtvých vstání. A v tom již bude záležeti první útěcha duší těchto. Snad byla tato těla zde na zemi mučena, snad byla různými spůsoby nelítostnými katany zohavena, snad byla i dravé zvěři pohozena; a hle, nyní jsou celá a krásná! Snad byla prací, postem, sebezapíráním tak vyschlá, že byla jen kost a kůže; hle, nyní jsou celá sličná! Snad byla různým spůsobem zkomolena, ranami a jizvami poseta, snad jim chyběly i některé údy; a hle, nyní jsou tato těla celá, a utržené jizvy jsou k jejich ozdobě. Snad tato těla snažila se někdy svésti ducha ku hříchům a nepravostem, ale duch odporoval statečně; snad se brodila docela v hříších po delší dobu, ale pak činila pokání. Ó jak budou nyní vděčna duši, a jak bude plesati člověk celý, že tak jednal, že se zlého buď varoval, nebo když zhřešil, hříchy tělesnými, opět je pokáním napravil!

Spravedliví mimo to poznají, že jejich spravedlnost bude učiněna známa celému světu. Snad je až dosud někteří měli i za hříšníky, snad byli hříšníky opravdu, a svět neviděl jejich pokání, snad je měli někteří za licoměrníky a za pokrytce; to vše posledním soudem přestane; neboť tehdáž, jak dí Kristus Pán, „budou se spravedliví stkvíti iako slunce.“ (Mat. 13, 43). Uzří tedy spravedlnost jejich celý svět, obzvláště ti kteří o nich pochybovali, aby viděli, že jest spravedlivý a Svatý Bůh. To bude dojista všem spravedlivým k veliké útěše a radosti.

Konečně uzří spravedliví, že přichází doba rozsudku posledního, ano že tento rozsudek jest již zde, kterým jim bude přisouzená odměna věčná, a to nejen vzhledem na duši, nýbrž i vzhledem na tělo. Jest pravda, že již přede dnem posledního soudu budou všichni lidé věděti, ano že ví každý po soudu soukromém, jaká bude a jest jeho věčnost; ale to ví před soudem obecným jen sám, a požívá tohoto rozsudku jen vzhledem na duši. Po soudu obecném bude odměněno také tělo, a dojista, že také o této odměně třeba říci, že jí ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani si jí srdce lidské představiti nedovedlo.

Vidíme tudíž, že spravedliví budou po hrůzách dne soudného naplněni zvláštní radostí a rozkoší, že budou, jak praví žalmista Páně, „plesati v slávě a veseliti se v svatém pokoji.“ (Žalm 149, 5). Ó kdož by z nás si nepřál, aby se dostalo toho štěstí jemu, a kdož by se neměl přičiniti všemi silami, aby se mu ho dostalo opravdu!

3. Jest si toho přáti; neboť, jako budou spravedliví při soudu posledním po hrůzách jeho velmi blažení, tak budou nespravedliví již při tomto soudu a po něm hrozně nešťastni.

Uvažme jen, jak bude nespravedlivým hned v tom okamžiku, až uzří každý své tělo! Svatý apoštol Pavel píše, že všichni sice vstaneme, ale že všichni nebudeme proměněni, to jest že všichni nebudeme po zmrtvých vstání oslaveni. Ano oslavena budou jen těla spravedlivých, těla hříšníků budou ohavná. A hle! k takovému tělu bude se museti přihlásili duše člověka, jenž zemřel ve smrtelném hříchu. Kdyby si měl některý člověk vznešený obléci roztrhaný a zamazaný kabát, a v něm jenom jednou projíti městem nebo vesnicí, ve které žije, jak by mu to bylo odporno, a sotva by ho k tomu kdo donutil. A po vzkříšení bude se museti duše hříšníka spojiti s tělem, které zde měla, a to ohavným, aby v něm žila až na věky, a nebude jí pomoci žádné. V tomto těle půjde na levici, aby tam uslyšela hrozný rozsudek podle zásluhy své. – Uvažme dále, do jaké společnosti půjde. Do společnosti sobě rovných. Nešťastní a ohavní budou tam všichni. Jak hrozný jest pohled na lidi různými nemocemi vnějšími postižené! Mráz obejde člověka, vidí-li takové nemocné, na příklad malomocné, jen vymalované. A při posledním soudu bude vše, co uzříme, skutečnost, a to taková, že se jí nebude moci vyhnouti nikdo. Těla nespravedlivých budou mnohem odpornější než těla nejhorších malomocných nebo kteroukoliv nemocí stižených; a v takové společnosti bude žíti hříšník každý, a to až na věky.

Mimo to; snad o mnohých dosud lidé nevěděli, jakými byli hříšníky, snad je měli docela za spravedlivé, jejich pokrytectví a licoměrnost byly tak dokonalé, že jich lidé neprohlédli; při soudu veřejném přestane všecko; tu se ukáže každý, jaký byl a jest opravdu, všem, komu na tom bude záležeti. Jak tu budou zahanbeni mnozí rodičové před dětmi, páni před služebníky a naopak!

Konečně i to třeba uvážiti, že do dne posledního soudu trápí se jenom duše tresty věčnými; ale po soudu posledním nebo obecném nastane věčné a hrozné utrpení také pro těla. Toto všecko uzří zavržení hned na počátku tohoto výkonu spravedlnosti Boží, a proto budou volati: „Hory padněte na nás, a pahrbkové přikrejte nás!“ ale volání jejich bude marné. Jako je Bůh zde na zemi marně volal ku pokání, jako pohrdali oni Jeho milosti a nezřídka se jí docela posmívali, tak se stane při tomto soudu jim. Pán Ježíš řekl, že dá odplatu jednomu každému podle skutků jeho. Jak hrozný bude tento den pro hříšníka! Bude hrozný již pro to, co se v něm bude díti, ale bude mnohem hroznější pro to, co po něm bude následovati, neboť bude následovati trest věčný. Topí-li se člověk, nebo vidí-li jakoukoli blízkou smrt, jak hrozně mu jest, volá-li o pomoc nadarmo; a což jest to vše u porovnáni k té hrůze, ve které budou v den soudný hříšníci, a která hrůza nebude míti nikdy konce!

Končíme nedělí dnešní rok církevní. Uvažme, jak jsme rok ten ztrávili. Bůh nám v něm dával svou církví mnoho milostí. Hlásáno nám bylo slovo Boží, konali jsme různé svátky a slavnosti, kolik bylo slouženo mší svatých, kolikráte nás volal Bůh ku svatým svatostem, jak mnoho jsme viděli příkladů dobrých, jak mnoho příkladů výstražných a hrozných! Jak jsme se k těmto milostem zachovali? Užili jsme jich dobře? Ó jak šťastní bychom mohli býti, kdybychom mohli s dobrým svědomím říci, že dobře! Avšak zdaž nám není se zármutkem vyznati, že jsme často byli k těmto milostem nevděčnými a netečnými? Zdaž nemusíme ku svému zahanbení a odsouzení vyznati, že jsme častěji sloužili světu než Bohu, častěji tělu než duši? Ó litujme chyb svých! Jednou nás povolá Pán všecky před soudnou stolici Svou, tam budeme odpovídati ze všeho. Ó jak bychom byli nešťastni, kdyby ten soud hrozný skončil pro nás zle, kdyby jeho hrůza neproměnila se pro nás v radost, nýbrž ve hrůzu ještě větší, zoufalost! A tak se stane jistě, zemřeme-li v nekajícnosti. Proto přičiňme se, abychom spáchané hříchy co nejdříve ve svaté zpovědi náležitě napravili, děkujme Bohu za všecka dobrodiní, která nám v tomto roku svou církví prokázal, odprosme Ho za všecky urážky, které jsme Mu ve své lehkomyslnosti, nevděčnosti nebo docela zlomyslnosti učinili, a vzbuďme pevné předsevzetí, že s pomocí Boží začneme život nový, lepší, Pánu Bohu milý a nám opravdu prospěšný. Amen.

Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1901, str. 659

Zpracoval: Jakub Albert