D. Grof
Motto: „Muviti stříbro, mlčeti zlato.“ (staré přísloví)
Úvod
V nedávném článku (Pár slov o „indultu“, svátostech a stavu nouze) jsem napsal, že postoje generálního představeného Bratrstva sv. Pia X. biskupa Fellayho jsou „za poslední roky značně nekonzistentní“. Také jsem napsal, že v současnosti „alespoň rétoricky opět zastává ´tvrdou linii´“. V tu chvíli jsem netušil, že biskup Fellay velmi brzy opět předvede názornou ukázku své nevyzpytatelnosti. Než se však k této ukázce dostaneme, ještě pár slov k mé motivaci.
A komu tím prospějete, co?!
Do mezititulku jsem si dovolil použít dnes již zlidovělou „hlášku“ ze známého českého filmu Pelíšky z proslulé vánoční scény, kdy děti hlavního hrdiny zkouší duritky čili „nerozbitné“ skleničky. Mám-li však říci pravdu, takováto, ani žádná méně kontroverzní otázka mi nikdy nikým nebyla položena přímo z očí do očí.
Dovolím si jen – jakoby mimochodem – říci, že mou motivací opravdu nebylo oslabovat něčí pozici, podávat informace neuváženě, natožpak zvyšovat zmatení. Prostě stejně jako děti zkouší pevnost toho, co se jim předkládá jako nerozbitné, měl by i katolík zkoumat, zda to, co se mu předkládá jako „nerozbitné“, takovým také je. Studuji-li postoje arcibiskupa Lefebvra a porovnávám je s postoji biskupa Fellayho, musím říci, že se tyto postoje v mnoha věcech zásadně liší. Jestliže protokol z května 1988, který arcibiskup Lefebvre podepsal a druhého dne po noci plné úzkosti odvolal, předloží v horší verzi biskup Fellay a je ochoten jej podepsat, pak postoje obou mužů prostě nejsou totožné, ba právě naopak, jsou protikladné. Pokud arcibiskup Lefebvre hájil zásadu, že nelze dojít praktické dohody s Římem, dokud nedojde k dohodě věroučné, a biskup Fellay tvrdí, že nejprve vyřešíme praktickou otázku a teprve pak se budeme zabývat věroukou, pak opět zastává názor, který není totožný s názorem arcibiskupa Lefebvra, ale je protikladný. (Některé další příklady rozdílnosti výroků arcibiskupa Lefebvra a biskupa Fellayho např. v článku zde.)
Podivná dialektika a výmluvy na to, že dnes se podmínky změnily, neobstojí, protože pokud se změnily, pak jen k horšímu, a tím spíše je potřeba neústupně trvat na tom, co Církev 2000 let učila. Kdo argumentuje změněnými podmínkami, lže sám sobě. Otázkou je proč.
Arcibiskup Lefebvre po odvolání protokolu z roku 1988 nejenže zcela neochvějně razil až do smrti zásadu, že nemůže dojít k žádné praktické dohodě, aniž by se předtím neomodernistický Řím obrátil. On dokonce jasně a výslovně řekl, že dokud k takovému obrácení nedojde, nebude s Římem vůbec ani jednat. Nemluvil o žádných jiných podmínkách, natožpak dobově podmíněných. Jeho řeč byla ano, ano, ne, ne:
„Nemohu mnoho hovořit o budoucnosti, mám ji za sebou, ale budu-li ještě chvíli naživu a za předpokladu, že nás Řím vyzve k obnovení rozhovorů, pak stanovím podmínky. Nepřijmu, abych byl v pozici, v níž jsem byl během rozhovorů. Již ne. Položím rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia XI., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit! Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů, svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný. Pozice pak budou vyjasněny“. (Msgr. Lefebvre, Fideliter č. 66, listopad-prosinec 1988, str. 12-13)
Výroky biskupa Fellayho z poslední doby
Podívejme se tedy nyní pro ilustraci na změny postojů biskupa Fellayho během pouhého zhruba jeden a půl měsíce. Na konferenci pořádané vydavatelstvím Angelus Press v Kansas City v USA biskup Fellay dne 13. listopadu 2013 řekl o papeži Františkovi tato slova:
„Máme před sebou ryzího modernistu.“
Tato slova okamžitě obletěla celý svět Tradice. Skoro bylo možné slyšet nadšené výkřiky: Biskup Fellay našel ztracenou rovnováhu. Biskup Fellay je pravověrný. Biskup Fellay netrpí liberálními bludy. Všechny předešlé úlety z jednání s neomodernistickým Římem jsou zapomenuty. Šest ostudných podmínek generální kapituly FSSPX z roku 2012 je jen taktická záležitost. Vše je v pořádku...
Jistě není nemožné, aby biskup Fellay změnil na nějakou věc názor, bohužel však mění názory na různé věci tak často resp. své výroky tak často reinterpretuje, že už nikdo netuší, co si skutečně myslí a jaký postoj zastává. Dne 4.12.2013 byl na oficiálním webu FSSPX (www.dici.org) publikován listopadový rozhovor s biskupem Fellaym (anglicky zde).
Rozhovor je poměrně rozvláčný – jak jsme si už u biskupa Fellayho ostatně zvykli – a já nemám v úmyslu jej rozebírat nějak podrobně. Posloužím si jím jen natolik, abych ukázal, jak nekonzistentní je myšlení generálního představeného FSSPX. Člověk by si myslel, že biskup Fellay si poté, co byly citovány jeho výroky, které si začasté odporují, bude dávat větší pozor na to, co říká, ale není tomu tak. Z rozhovoru vybírám:
„Použil jsem slovo ´modernista´; myslím si, že to každý nepochopil. Možná jsem měl býval říci modernista ve svých činech. Ještě jednou, on [papež] není modernistou v absolutním, teoretickém smyslu...“
Je tedy papež František podle biskupa Fellayho modernistou nebo není? Těžko soudit. Skoro se chce v parafrázi na jiný výrok samotného biskupa Fellayho říci: nejsme ve vaší hlavě.
Možná nám však pomůže ocitovat si pár slov z encykliky Pascendi Dominici gregis papeže sv. Pia X., která se modernismem zabývá. Například v paragrafu VI. s názvem Modernistická reforma sv. Pius X. říká:
„Na konec třeba něco málo připojiti o modernistovi, jakožto reformátoru. Již z toho, co jsme dosud byli pověděli, plyne dosti jasně, jak velice a úsilně tito lidé po reformě baží. A tato snaha týká se všeho, co jest katolické.“
V souvislosti s tím nelze nepomyslet na vícekrát vyslovenou touhu po zásadních reformách, jíž se opájí papež František:
„Jiní ovšem ... směle prohlašují, že vláda církevní v každém směru musí býti reformována, zvláště však ve směru disciplinárním a dogmatickém. Proto prý se má vnitřně i zevnitř přizpůsobiti tak zvanému modernímu vědomí, které venkoncem směřuje k demokracii; proto prý se má nižšímu duchovenstvu, ano i laikům popřáti účast v řízení církve, a moc, přílišně soustředěná a stažená, má se rozděliti. — Podobně žádají, aby byly pozměněny římské kongregace...“
Cožpak to nebyl papež František, který přišel s požadavkem „synodality“? Nebyl to papež František, který žádá reformu římských kongregací? Nebyl to papež František, který v Církvi rozeslal ostudný dotazník ohledně otázek jako jsou rozvody, antikoncepce apod., jako by rozhodnutí o nich bylo záležitostí nějakého demokratického konsenzu? (Podrobněji viz např. zde.)
A nemluví papež František víc než o čemkoliv jiném o chudobě? Jak si nevzpomenout na další citát z téhož paragrafu:
„Klérus má dle jejich přání opět se vyznamenávati prvotní pokorou a skromností, při tom však smýšlením i skutky se zásadami modernismu souhlasiti.“
Jsem si jistý, že by nedalo mnoho práce najít další a další citáty z Pascendi Dominici gregis, které by zcela jednoznačně prokazovaly, že papež František je neomodernista. Pokud toto biskup Fellay nevidí, pak je to tragické, ovšem ještě tragičtější by byla ta varianta, že svůj původní výrok koriguje z „taktických“ důvodů. Vzpomeňme si v té souvislosti na výrok z českého Informačního letáku FSSPX č. 133 srpen/září 2013: „První je pokušení ke kompromisu s falešnými naukami, zamlčování pravd víry z diplomatických ohledů tak, že to navenek působí jako jejich nevyznávání nebo zapírání.“
Načasování
Je jasné, že v tom, co jsem se pokusil stručně demonstrovat, tj. pokračující nekonzistentní myšlení biskupa Fellayho, je docela podružné, zda je, či není papež František modernistou. Od věci ale také nebude podívat se na otázku načasování posledního výroku biskupa Fellayho vzhledem k dalším výrokům papeže Františka. I to je totiž jako vždy „perfektní“.
Poslední rozhovor biskupa Fellayho byl poskytnut v listopadu a zveřejněn na oficiálním webu FSSPX dne 4.12.2013. Mezitím byla dne 26.11.2013 zveřejněna apoštolská exhortace Evangelii gaudium (Radost evangelia). Papež František v ní mimo jiné říká:
„Chováme židovský národ ve zvláštní úctě, protože jeho smlouva s Bohem nebyla nikdy zrušena, protože ´Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná´ (Řím 11:29). [Poznámka: Oficiální česká verze dokumentu zatím není k dispozici. Citovaná pasáž je překladem autora tohoto článku.]
Dále zde František píše, že se Církev na Židy, s nimiž sdílí podstatnou část Písma svatého, dívá jako na lid smlouvy a na jejich víru jako na jeden z posvátných kořenů své vlastní křesťanské identity. Také v exhortaci říká, že nemůžeme judaismus považovat za cizí náboženství atd. Není zde jediná zmínka o potřebě obrácení Židů. To ovšem není nejhorší.
Zhodnocení biskupa Fellayho přichází v době, kdy papež František pronesl výše zmíněný výrok. Přichází v době, kdy probíhají vzrušené debaty o tomto konkrétním výroku a kdy se mnozí tradiční katolíci hrozí toho, že se jedná o výrok jednoznačně heretický. Nemusím být teolog, abych pochopil, že jestliže smlouva Židů s Bohem nebyla zrušena, pak není katolické náboženství jediným pravým náboženstvím, ale spolu s ním je to i judaismus. Asi není nutné rozvíjet všechny konsekvence, které by to s sebou neslo, a přesto je každému se základní znalostí katechismu jasné, jak závažný tento výrok je.
V každém případě je tato část exhortace týkající se Židů zcela v linii s deklarací Nostra Aetate o poměru Církve k nekřesťanským náboženstvím přijaté na Druhém vatikánském koncilu. Ta byla připravena pod taktovkou teologů inklinujících k modernismu. Klíčovou větou v deklaraci je věta, že „Židé nesmějí být označováni ani za zavržené Bohem ani prokleté, jako kdyby to vysvítalo ze svatého Písma.“ Jde o dvojznačnou větu a deklarace nečiní rozdíl mezi Židy jakožto jednotlivci a židovským náboženstvím. Židé totiž nejsou prokletí v tom smyslu, že by to znemožňovalo jejich spásu, pokud se obrátí, avšak dnešní židovské náboženství není z Boha, protože je založeno na odmítnutí Ježíše jakožto Mesiáše (více k tématu např. článek v angličtině od Johna Vennariho Pope Francis and the Old Covenant).
Nejde ale pouze o poslední papežovu exhortaci. Papež František skutečně naplňuje ducha Druhého vatikánského koncilu. Činí tak důsledně a systematicky. Jinak řečeno, František je neomodernista, který navíc opět pronesl výrok, jejž někteří jednoznačně hodnotí jako heretický. Proto „vyjasňující“ výrok biskupa Fellayho a jeho načasování nemohlo být hloupější.
Závěr
Když už jsme začali „hláškou“ z Pelíšků, docela se hodí skončit parafrází jiné „hlášky“ z téhož filmu. Takže: „Kde asi udělali soudruzi z vedení FSSPX chybu?“ Postoje biskupa Fellayho a jeho menzingenské suity nejsou „nerozbitné“ a nadto se mění tak často, že jim nelze rozumět. Obávám se, že krize v FSSPX zdaleka neskončila. Biskupovi Fellaymu zřejmě některý z jeho „poradců“ poradil, aby po ztroskotání rozhovorů s Římem a po vlně vzdoru uvnitř FSSPX, upevnil svou pozici za 1) tím, že vyhodí, přeloží či jinak perzekuuje celou řadu svých kněží a za 2) tím, že sáhne k rétorice „tvrdé linie“, čímž zároveň vezme „vítr z plachet Odporu“. Bohudík, biskup Fellay není alespoň u druhého bodu schopen dlouho setrvat, protože mu to jeho přirozenost nedovolí.
Není ani těžké vypozorovat, že podobnou taktiku v podobě pravověrných prohlášení a návratu či zdůrazňování „tvrdé linie“ se pokouší realizovat i někteří podřízení biskupa Fellayho. Pro příklad není nutné chodit daleko. Konec konců rétorika je jen rétorika a nic víc si nežádá. Budeme-li se dostatečně pravověrně vyjadřovat, spolehneme se na nedostupnost jiných možností pro věřící, pokud jde o svátosti, nakonec se vše uklidní a poběží to zase ve „starých dobrých kolejích“. Může být. Naštěstí jsou v FSSPX stále ještě i jiní kněží. Bylo mi ctí jich v zahraničí za poslední půlrok osobně poznat několik včetně jejich záslužných aktivit.
Když se však vrátíme k počátku tohoto článku, nejsou to lidé z vnějšku, kteří oslabují pozice FSSPX a zvyšují zmatení mezi věřícími v beztak již dost zmatené době. Je to biskup Fellay a nejužší vedení FSSPX. Právě ten biskup Fellay, který papeže Františka dva měsíce po zvolení charakterizoval jako „muže hluboké víry“, aby jej po čase nazval „ryzím modernistou“ a nakonec toto označení zase vzal zpět v době, kdy i lidé z Novus Ordo farností začínají být zneklidněni tím, co papež říká a dělá.
Jaký bude další vývoj si netroufám předvídat. Jisté je jedno, současný muž na Petrově stolci bude tempo uvádění „ducha Druhého vatikánského koncilu“ do praxe zvyšovat. „Ďábelské zmatení“, o němž mluvila sestra Lucie z Fatimy, poroste. Věřím, že má pravdu P. Rioult, jehož výrok z rozhovoru, který poskytnul letos v říjnu, byl nedávno citován v Komentáři Eleison č. 335 biskupa Williamsona:
„Myslím si, že čím blíže budeme konci časů, tím více katolíků bude muset být anarchisty, nikoliv v principu, ale v praxi. Čímž myslím, že budou muset být proti všem vládám, které budou, protože budou všechny neutralizovány, oslabeny nebo rozvráceny a budou působit v rozporu s přirozeným řádem. Proto se katolíci v praxi budou muset proti nim všem postavit, v Církvi či ve státě...protože budou všechny zdeformované pod zednářským vlivem...a v každém případě budou sloužit Vládci tohoto světa. Myslím si tedy, že bude velice obtížné ještě někdy vytvořit celosvětové struktury.“
V té souvislosti citoval také francouzského dominikánského kněze P. Rogera Calmela, který již v roce 1970 ve francouzském časopise „Itineraires“ (č.149) prorocky napsal:
„Boj za Víru budou muset bojovat malé skupiny odmítající vstoupit do jakýchkoliv strukturovaných nebo všeobecných organizací. V rámci těchto rozličných skupin, jakými jsou malá škola, skromný klášter, modlitební skupina, shromáždění křesťanských rodin nebo při organizování poutě, je autorita skutečná a přijímaná všemi... Vše, co je potřeba, je, aby každý katolík došel tak daleko, kam sahá jeho milost. A autorita jej přivede k takové malé oblasti, která odpovídá tomu, že ji má vést, a za níž bude odpovědný, aniž by měl nad sebou jakoukoliv velkou organizační strukturu, která by jej přiměla to činit.“
Navzdory tomu všemu si přeji, aby se FSSPX vrátilo k odkazu svého zakladatele, aby biskup Fellay přestal být prezentován jako neomylný, když se mýlí, a aby tak nepokračovala další „opusdeizace“ FSSPX. Bohužel je takový návrat ve světle událostí, které se v FSSPX množí a jakými je například výslovná propagace náboženské svobody ve škole zřízené FSSPX a vedené jeho knězem (česky informace v článku zde) nebo zcela nejčerstvější případ, kdy největší priorát FSSPX v německém Mnichově od Vánoc až prakticky do počátku tohoto týdne na webových stránkách distriktu oznamoval informaci o denním sloužení mše svaté v „mimořádné formě“ (Ausserordentlicher Ritus), spíše nepravděpodobný. I přesto, že informace v této podobě již byla stažena, vypovídá cosi o vnitřní proměně smýšlení přinejmenším některých kněží FSSPX.
Ačkoliv bych si, jak jsem řekl, přál návrat FSSPX prodchnutého duchem arcibiskupa Lefebvra, prohlášení jako je to, které nedávno pronesl mluvčí Amerického distriktu FSSPX Louis Tofari, který řekl: „Ačkoliv Benedikt již není papežem, dveře pro úplné smíření nejsou s papežem Františkem úplně zavřené.“ (viz anglicky zde), mě naplňují spíše obavami.
