Dopis rektora
semináře – Morální chaos „upřímného hříchu“ (1995)
Biskup Richard Williamson
Winona, 6. června 1995
v myslích lidí je dnes takový chaos, že staré
dobré analýzy myšlení a chování lidí je třeba znovu pečlivě aplikovat,
nemají-li vyjít naprázdno. Například za normálních okolností je každý člověk,
který neustále pronáší heretické výroky, formálním heretikem a má být jako
takový souzen, ale dnes to tak být nemusí. Stejně tak každý člověk, který se
utápí v hříchu a předstírá, že koná dobro, je pokrytec a není v něm upřímnost,
ale dnes už nutně ne, ve skutečnosti jsou dnes upřímní hříšníci tak běžní jako
pampelišky! Pokud nechceme ztratit hlavu nebo neztratit půdu pod nohama v
narůstající vlně chaosu kolem nás, musíme se podívat na...
Jeden takový „upřímný hříšník“ a chaos katolického
kněze, který se pokouší analyzovat jeho případ, jsou dobře popsány
v přiloženém článku s názvem „Modlete se také za muže naproti přes
ulici“. Tento článek se skládá z delšího citátu z prosby o příspěvek
františkánského kněze P. Bruce Rittera, který v době, kdy jej psal, vedl svou
slavnou kněžskou službu „Covenant House“ pro opuštěné a ponížené děti v
nechvalně známé čtvrti červených luceren na 42. ulici v New Yorku.
Vypráví v něm, jak jednoho dne muž, který
provozoval jeden z nejnemravnějších nevěstinců na 42. ulici – nazývejme
toho muže El Dorado podle jeho auta – vybral od svých mladých zaměstnanců (!) a
zákazníků (!!) finanční sbírku na dílo P. Rittera, a když mu
P. Ritter poslal tyto špinavé peníze zpět, vrátil se následujícího dne do
Covenant House, aby vyjádřil své spravedlivé rozhořčení – myslel to s darem
dobře a P. Ritter neměl právo ho odmítnout. Viz El Doradova vlastní slova
ve druhém odstavci [přiloženého článku] nahoře.
V tuto chvíli, kdyby se držel pravidel, mohl P. Ritter
stejně jako poprvé jednoduše zamítnout druhý pokus El Dorada jako nepřípustný.
Ale – jak to tak v životě bývá – P. Ritter pokračuje v popisu, jak mu
místo toho El Doradova zjevná upřímnost „zamotala hlavu“. P. Ritter popis
končí odstavcem o své vlastní nehodnosti a spřízněnosti s hříšníkem, a
nakonec vyzývá k modlitbám za něj s přáním, aby sám pochopil, jak se takový
hříšník může zdát tak upřímný.
Není těžké posoudit El Doradovo jednání podle pravidel.
Tím, že provozuje nevěstinec atd., organizuje, podporuje a zneužívá hromadné
porušování 6. a 9. Božího přikázání mnoha dušemi, těžce hřeší. Když říká, že
nikomu neubližuje, lže přinejmenším objektivně a možná i subjektivně, protože
v jednu chvíli připouští, že působí ve „špatném podnikání“. Není žádnou
omluvou, že má čtyři děti, že musí vydělat na živobytí, že vyčistil své místo a
přiměl dívky, aby přestaly krást atd., protože je zakázáno dělat zlo, abychom
dosáhli dobra, účel nemůže světit prostředky. To, že chodí do kostela, dává
desátky, nelíbí se mu, když se ubližuje dětem, a říká: „Bůh vám žehnej,“ je vše
irelevantní, pokud zamýšlí pokračovat v páchání těžkého hříchu tím, že
provozuje nevěstinec. Dokud tohoto hříchu nebude vážně litovat a nepodnikne
vážné kroky k tomu, aby ho přestal páchat, jeho peníze jsou u zdroje
špinavé a kněz má právo, a dokonce povinnost, je odmítnout, aby zabránil
pohoršení a zmatení.
Ale kdo se znalostí skutečných duší ve skutečném
životě dnes odmítne upřímnost a dobré úmysly El Dorada, které se projevují jeho
slovy a skutky, jak o nich vypráví P. Ritter, jako pouhou přetvářku? Pokud
však El Doradova upřímnost a dobré úmysly nejsou pouhou přetvářkou, jak je
sladit s jeho hříšným životem?
Lidé se samozřejmě vždy chovali rozporuplně, byli
směsicí dobra a zla, a tento rozpor je, přísně vzato, vyřešen, když si
všimneme, že co je dobré, není zlé, a co je zlé, není dobré. Například to, co
je u El Dorada upřímné, není pokrytecké, a to, co je pokrytecké (říká, že
nikomu neubližuje, ale zároveň přiznává, že působí ve „špatném podnikání“),
není upřímné.
Nicméně, byli někdy dříve „upřímní hříšníci“ normou,
jak by se to dalo říct dnes? Nic, co P. Ritter v oněch 80. letech
zažíval, nebylo mimo dosah morální teologie, kterou se učil v příručkách v semináři.
Připravila ho však některá z těchto příruček na rozsah a stupeň toho, co
zažíval s různými El Dorady na 42. ulici?
Morální chaos „upřímného hříchu“ neustále narůstá, P. Ritterovi
se z něj zamotala hlava a hrozí, že nás všechny pohltí, pokud si nedokážeme
zachovat chladnou hlavu tím, že pochopíme, odkud pochází a kam směřuje.
„Upřímný hřích“ v moderním měřítku v podstatě vychází
z náboženské svobody. Za starých časů, kdy všichni lidé věděli, že existuje Bůh
a že stanovil Desatero, a kdy na tomto základě budovali své národy a řídili
svůj společenský život, pak kdykoliv člověk konal zlo, on i všichni ostatní
věděli, že je to zlo, a pokud chtěl předstírat, že koná dobro, byl pokrytec a
opět to všichni věděli. Dobro bylo dobro a zlo bylo zlo. Lidé mohli být zlí,
ale principy se nepletly.
Dnes, kdy lidé naopak zakládají své národy a
společenský život nikoliv na Bohu a Jeho Desateru, ale na náboženské svobodě,
takže Bůh a Jeho přikázání se logicky stávají věcí volby a všechny morální
zásady se z pohledu společnosti stávají nepovinnými a zmatenými, pak
kdykoliv se člověk dopustí zla – co je to ještě zlo? – on ani všichni ostatní
už tak jasně nevědí, že je to zlo, takže může o to snadněji namlouvat sobě i
všem ostatním, že když hřeší, koná dobro, takže může být podle všeho upřímným
hříšníkem.
Bůh se samozřejmě nenechá oklamat a žádný člověk nebo
společnost, ať už jsou jakkoliv zvrácení, nemohou uniknout Jeho očím nebo
oklamat Jeho soud. Žádný člověk také nemůže od Boha nedostat dostatečnou
milost, aby zachránil svou duši, a dostatečné přirozené světlo ve svém svědomí,
aby viděl, co skutečně dělá – všimněte si, jak El Dorado ví, že starat se o
čtyři děti je dobré a podnikat na 42. ulici je špatné – takže i dnes má
„upřímný hřích“ své hranice. Nehledě na to, že náboženská svoboda je místem,
odkud pochází téměř nekonečný morální chaos.
Kam to směřuje? Mezi všemi národy byly pouze Spojené
státy americké dlouho založeny na náboženské svobodě, což byla idea, která byla
importovaná z Evropy, ale s Druhým vatikánským koncilem bylo
plnohodnotné praktikování náboženské svobody reexportováno kardinálem
Spellmanem a americkými biskupy do Říma, do srdce katolické Církve, odkud ji poslední
papežové exportují do celého světa, a proto je hřích celosvětově odstraňován a
hříšníci jsou všude stále upřímnější! Čím více se náboženská svoboda rozšiřuje,
tím více odpoutává lidskou mysl od objektivní pravdy a morálky, čím více je
lidská mysl odříznuta od světa, tím více El Doradové upřímně hřeší a tím více
morálního chaosu víří kolem nohou P. Rittera, takže nejeden dobrý kněz
ztratil půdu pod nohama.
Kněz se musí hodně modlit, aby od Boha dostal
nezbytnou milost, světlo a sílu. Musí milovat pravdu a mít hrůzu
z náboženské svobody ve všech jejích formách. Musí se vyvarovat toho, aby
se příliš vystavoval chaosu, a proto musí realisticky stanovit své schopnosti a
omezit své aktivity. A vždy se musí modlit za svůj lid a nechat lid, aby se
modlil za něj.
[…]
Jediný pravý Bůh, který nedovoluje žádné právo na
náboženskou svobodu, ať vám všem hojně žehná.
+ Richard
Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
