Dopis rektora semináře – Hlavní omyly liberalismu ve vzdělávání (1995)
Biskup Richard Williamson
Winona, 3. října 1995
v posledních několika letech Bratrstvo sv. Pia X. zde ve Spojených státech otevřelo několik nových škol, zejména základních, v suterénech svých kaplí a v kostelních budovách. Tato reakce na úpadek veřejných a církevních škol všude kolem je ze strany katolických rodičů a kněží normální. Začít však školu od nuly je v dnešních podmínkách pořád odvážným podnikem, a tak když má Matka Církev staleté zkušenosti se vzděláváním, připomeňme si trochu její starobylé moudrosti.
Nepořádek, do nějž se dnešní svět dostal, vyplývá z hereze, a takřka všechny moderní hereze se, jak říkal Donoso Cortés, vztahují zpět k popření nadpřirozena nebo prvotního hříchu. Co se týče nadpřirozena, školy Bratrstva zatím (požehnaně) nabízejí dětem jen málo světských výhod, např. akreditaci, nebo vůbec žádné, takže kdyby rodiče nevěřili v nadpřirozeno, sotva by se uchýlili do škol Bratrstva. Ale co se týče prvotního hříchu, všichni katoličtí rodiče sice toto dogma vzývají, ale ve skutečnosti je natolik zadušeno liberalismem, že si asi jen málokdo z nich plně uvědomuje, jak se projevuje v praxi, zejména ve školství. Začněme tedy naši pomoc školám připomínkou prvotního hříchu.
Každý z nás byl devět měsíců před tím, než vyšel z matčina lůna, Adamovou vinou počat ve stavu nepořádku a nepřátelství s Bohem – „od přirozenosti [jsme byli] předmětem (Božího) hněvu“ (Ef. II, 3). Někdo možná z nedostatku katolické Víry nevěří v takové tajemství, jako je hřích, který člověk osobně nespáchal, ale který k němu přirozeně patří, přesto jsou všechna staletí a všechna prostředí plná důkazů o vadě hluboko v celé lidské přirozenosti, která do značné míry ničí jeho ušlechtilé snahy. Prvotní hřích je v každém případě skutečností, jejíž popření představuje základní omyl liberální výchovy. Boj proti němu je předpokladem veškeré katolické výchovy.
Honzík může vypadat jako neviňátko, takže si jeho rodiče myslí, že je andílek, ale Matka Církev a dobré sestry a kněží vědí, že kvůli prvotnímu hříchu není jen andílek, ale taky opička do té míry, že o něm Písmo svaté – Slovo Boží – říká (Přísloví XXIII, 13–14): „Neodpírej pacholeti kázně; neumřeť, budeš-li je mrskati metlou. Ty je metlou mrskati budeš, a jeho život vytrhneš peklům.“ A znovu – (Přísloví XXII, 15) – „Bláznovství spjato je se srdcem pacholete; ale metla kázně vyžene je.“ A pak si pomyslete, že liberálové jsou hrdí na to, že na tělesné tresty pro školní děti pohlížejí jako na barbarský přežitek, který ve své vyšší moudrosti opustili! Slepí pitomci!
Drazí rodiče, podporujte ty kněze, sestry a učitele, kteří jsou připraveni napravovat vaše děti. Nevěřte Honzíkovi, když vám s dojemnýma modrýma očima říká pohádky o tom, jak krutí a nespravedliví jsou jeho učitelé! Polibte ho, uložte do postele a pak zatelefonujte učiteli a nepochybně uslyšíte velmi odlišný příběh! A pak (pokud to nezakazuje „zákon“) dejte Honzíkovi až ráno vstane na zadek za to, že lhal! Když za starých časů Honzík doma vyprávěl, jak mu sestra „Válečná sekera“ ve škole naplácala, zdaleka si nezískal soucit, ale doma dostal naplácáno znovu! Brzy se naučil, že si má přestat stěžovat na své učitele.
Katolická výchova tedy tehdy byla, jak by tomu mělo být vždy, spiknutím mezi knězi, učiteli a rodiči pro dobro dítěte, na čemž se všichni shodli, a katoličtí rodiče mívali dost rozumu, aby kněžím a učitelům důvěřovali. Tuto důvěru zničil Druhý vatikánský koncil, ale je třeba ji obnovit. Katolická výchova nemůže fungovat, pokud rodiče táhnou proti učitelům. Bohužel, v mnoha školách Bratrstva je slyšet stížnosti, že děti jsou vzdělávatelné, ale že rodiče jsou nevzdělávatelní! Samozřejmě ne vždy, ale až příliš často si neuvědomují, jak mylné liberální ideály, které považují za samozřejmé, paralyzují výuku pravých katolických ideálů pro jejich děti. Vzhledem k úsilí, které tito rodiče často vynaložili, je tato nevědomá sebeparalýza smutná.
Druhým velkým omylem liberalismu ve vzdělávání je vyzdvihování jednotlivce nad společné dobro. Jak „domškoláci“ vědí, zejména chlapcům chybí, když se neučí ve skupině s chlapci. Tlak vrstevníků přináší mnoho dobrého i špatného, protože člověk je společenský tvor, Bohem zamýšlený, aby žil a učil se ve společnosti. Proto dobrá škola formuje kluky – i holky – ve skupinách, ve třídách, v celé společnosti. Pokud tedy jedno shnilé jablko kazí celý sud, což se často stává, dokud se škola dobře nerozeběhne, a dokonce i potom, pak musí toto shnilé jablko pro obecné dobro všech ostatních dětí odejít. Samozřejmě, pokud je dítě neposlušné, člověk bude mít chvíli trpělivost, zejména pokud tato neposlušnost pochází spíše z povznesené nálady než ze zlé vůle. Ale pokud se ukáže, že jablko je shnilé, musí být nemilosrdně vyhozeno! Katolická škola není vyšetřovací vazba pro ztracené existence, NENÍ to něžné milující centrum denní péče pro mladistvé delikventy. Musí učit, ne pouze hlídat děti, a jedinci, kteří se kvůli svému špatnému vlivu na skupinu stávají nezpůsobilými k učení, nemají co plýtvat časem těch, kteří jsou způsobilí a připravení k učení. Delikventi musí odejít! Společné dobro existuje zejména ve škole, a je mnohem důležitější než kterýkoliv jedinec sám o sobě. Liberálové ztrácejí smysl pro společné dobro!
Třetím závažným omylem liberálů je popírání jakéhokoliv rozdílu mezi chlapci a dívkami, což je zásadní chyba v každé době, ale zejména ve vzdělávání, řekněme, od 8 až 9 let. Od té doby dívky, jak známo, biologicky dospívají dříve než chlapci a okamžitě začínají rozptylovat chlapce, kteří mohou dospět k tomu, že budou docela rádi rozptylováni. Ani smíšená společnost od puberty není nebezpečím pouze pro cudnost, i když je to nebezpečí vážné, pokud nepopíráme prvotní hřích! Smíšená společnost je také obrovskou ztrátou času na vzdělávání, protože jak vám řekne každý učitel, který za to stojí, i v předmětu, jako je literatura, který je vhodný pro výuku obou pohlaví, pokud učíte chlapce, dívky vypnou, zatímco pokud učíte dívky, chlapci se „odpojí“. Je tomu tak proto, že Bůh stvořil kluky a holky pro zcela rozdílné funkce ve společnosti (jak často to dnes musíme říkat?), takže jim dal zcela rozdílné „přijímače“, aby „zachytili“ zcela rozdílné věci, které potřebují, tak rozdílné, že je i pro geniálního učitele nemožné učit na „vlnových délkách“ obou zároveň. Proto se ve smíšené třídě dospívajících stále promarňuje polovina času. Myslíte si však, že tomu liberálové uvěří? Hluší a hloupí pitomci!
A pak, myslíte si, že bude nějaký kluk, který si váží sám sebe, soutěžit s holkami? Je základním omylem, nechat je soutěžit! Oddělte jejich zkoušky! Nechte dívky vyniknout v tom, v čem mají dívky vynikat, v čemkoliv, co z nich bude vytvářet dobré manželky, matky či sestry (matka nemusí být hloupá!), ale nechte kluky vyniknout v tom, v čem by měli vynikat kluci, a nenechte žádnou holku přiblížit se k posvátnému procesu, kdy se z kluků tvoří muži. Holky v okolí kluků jen zablokují toto formování mužů, které samy tolik potřebují. Učte však kluky to, aby ctili a chránili odlišnost dívek, aby už dívky necítily povinnost, kterou jim ukládá naše nemocná společnost, dělat ze sebe druhořadé muže, aby měly nějaký respekt!
Především však, drazí rodiče, jděte na to přímo! Popadněte býka za rohy (a krávu za uši) a rozjeďte tu školu! Svatý Jan Bosko říkal, že Bůh má zvláštní milosti pro dospělé, kteří se starají o opuštěnou mládež. Katolická mládež je všeobecně opuštěná protikřesťanskou společností a modernistickou církví. Budete mít zkoušky, protože ďábel nenávidí pravé katolické školy, protože ví, kolik dobra přinášejí pro spásu duší. Ve skutečnosti mohou být první léta na kterékoliv z našich malých škol více či méně jako jízda na horské dráze. Ale odměna je nesmírná, jak říká Evangelium, a to i na tomto světě, natož na tom příštím.
A drazí farníci, pokud nemůžete přispět jako učitelé, pak na svou farní školu přispějte ze své kapsy. Školy jsou vždy nákladné, zejména dnes, kdy je jen málo neplacených kněží, bratrů či sester, kteří by mohli učit. A ti, kdo mají děti, často nemají finanční prostředky a naopak. Bůh jistě odmění i ty, kteří podporují to, aby mládež nebyla opouštěna.
…
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
