Dopis rektora semináře – Svěcení; zůstane FSSPX věrné? (1994)
Biskup Richard Williamson
Winona, 1. července 1994
další velkolepý obřad kněžského svěcení ve Winoně minulý týden dal Matce Církvi sedm nových kněží, z nichž čtyři byli ze Spojených států a čtyři (ne úplně tato stejná čtveřice) zůstanou sloužit ve Spojených státech. Jeden z Američanů, P. Thomas Blute, je vyslán do semináře Bratrstva v Austrálii, zatímco Angličan, který již působí v centrále distriktu v USA, P. Helmuts Libietis, tam zůstane. Matka Církev se povznáší nad veškerý nacionalismus, ale tím je tvůrkyní křesťanských národů!
Obrazovou reportáž z tohoto obřadu naleznete jako obvykle ve zpravodaji „Verbum“ příští měsíc. Počasí bylo nádherné v porovnání s minulým rokem, kdy jsme v Minnesotě na konci června takřka zmrzli! Letos bylo některým návštěvníkům tak teplo, že jsem je musel ujistit, že mám v semináři spoustu větráků, ale musím s lítostí konstatovat, že návštěvníci věděli, že tyto větráky foukají jen horký vzduch.
Ať je tomu jakkoliv, noví kněží, šest pro Bratrstvo sv. Pia X. a jeden pro tradiční dominikány ve francouzském Avrillé, jsou vždy nesmírným darem od Boha. Jemu patří naše prvořadá vděčnost. Kde bychom byli bez kněží? Padre Pio řekl, že svět by mohl snadněji existovat bez slunce než bez mše svaté. Naše vděčnost však také každoročně patří seminaristům, kteří tvrdě a dobře pracují na tom, aby obřad připravili k větší slávě Boží. Je moudré, abychom za všechny tyto dary byli vděční, zejména ve světě, který je stále temnější.
„Jak daleko ta malá svíce září!
Tak svítí v hříšném světě dobrý čin.“ (Kupec benátský)
Jak se svět kolem nás stává stále nemravnějším a ďábel má za trest za naši nemravnost stále větší moc umlčet vše, co je pravdivé, spravedlivé, svaté, co má dobrou pověst, tak svíce dobra, aniž by samy o sobě nabývaly na síle či jasnosti, přece jen stále více vynikají a my bychom měli být za jejich přežití přiměřeně vděčnější. Kdo může říct, jak brzy mohou být zhašeny?
Když se tedy katolíci, kteří navštěvují pravou mši svatou, dostanou do jakýchkoliv potíží souvisejících s jejím slavením, například, když neexistuje dostatečná jednota mezi všemi kněžími, kteří pravou mši svatou slaví, nesmí být netrpěliví. Taková netrpělivost mohla být alespoň v minulosti oprávněná, ale nebyli by dnes takoví katolíci moudřejší, kdyby byli vděčni za každou jednotlivou slouženou pravou mši svatou? Možná ještě nežijeme v těch dnech, kdy bude oběť odebrána (Dan 8:11), ale pokud budou věci pokračovat současným směrem, můžou ty dny brzy přijít a s jakým steskem pak tito katolíci budou vzpomínat na jedinou z těch improvizovaných mší svatých sloužených za jakkoliv nepříznivých okolností!
Říká se tomu vděčnost za malé milosti, aniž bychom si stěžovali. Stejně moudrý je podle mého názoru každý, kdo nevkládá příliš velké naděje do budoucnosti Bratrstva sv. Pia X. Skrze něj nepochybně v minulosti přicházely mnohým z nás ohromné dary a milosti a stále v současnosti přicházejí, nic nám však nedává právo počítat s jejich pokračováním v budoucnosti. Naopak podle všech normálních očekávání čím silnější bude proud apostaze strhávající s sebou Církev a svět do záhuby, tím neodolatelnějším se tento proud bude stávat, a tím pravděpodobnější je, že stále odolávající Bratrstvo bude také strženo.
Tyto řádky, prosím, píšu před generální kapitulou Bratrstva, která se bude konat 11.–14. července, takže nemají co dělat s jakýmkoliv konkrétním rozhodnutím, které tam bude přijato. Zakládají se na zcela obecných úvahách, například, že každá katolická skupina nebo organizace má strukturu autority a tuto autoritu musí v posledku odvozovat od Kristova náměstka, papeže. Když tedy papež nějakou katolickou organizaci odmítá, jako papežové Pavel VI. a Jan Pavel II. odmítli Bratrstvo sv. Pia X., pak je tato organizace podrobena silnému tlaku...
Zde je další temná myšlenka: V 50. letech se katolická Církev úžasně držela proti světu, množily se konverze, intelektuálové odmítali komunismus, celý svět se zdál připravený lehnout si Církvi k nohám, a co se stalo? V 60. letech to byla Církev, která se na Druhém vatikánském koncilu zhroutila k nohám světa! Dnes se Bratrstvo sv. Pia X. úžasně drží proti falešné církvi, intelektuálové odmítají Novus ordo, začínají konverze k Tradici... Mějme se na pozoru před okamžikem, kdy se bude zdát, že celá církev skládá zbraně k nohám Bratrstva! Vyhnanství je bolestné, boj je únavný, svět má svá lákadla...
A teď světlejší úvahy! Bůh je samozřejmě Bůh, Bůh je Pánem života a smrti, Bůh může zachovat nebo zničit, co chce, Bůh nikdy neopustí Svou katolickou Církev ani Své ovce bez pastýře, takže může členům Bratrstva snadno poskytnout zvláštní milosti k zajištění jeho přežití do té doby, kdy dá papežovi vnuknutí, aby nejen dal přežívajícímu Bratrstvu své schválení, ale možná i aby se na podporu Bratrstva spolehnul při obnově Církve.
Takový scénář je skutečně možný i bez marnivosti z naší strany. Je uvěřitelný. Řím například nepochybně spoléhal na úmrtí arcibiskupa Lefebvra v roce 1991, aby podnítil rozklad Bratrstva, ale více než tři roky je Řím zklamaný. Podobně právě teď musí Řím doufat, že generální kapitula zaseje zárodky rozdělení nebo nejednoty mezi členy Bratrstva, ale vy čtenáři se modlíte a Pán Bůh může o to snadněji poskytnout zvláštní milosti jednoty, jestliže pravá věrnost Jemu samému byla původním důvodem – a to byla – papežského nesouhlasu, který tuto jednotu v první řadě ohrozil.
Nicméně i když je scénář zvláštních milostí pro přežití Bratrstva až do uzdravení papeže možný a dokonce pravděpodobný, není ani nutný, ani jistý, a proto musíme být moudře vděční. Z lidského pohledu je například zcela možné, že mezi členy Bratrstva pronikne ďábel sváru nebo dokonce intriky Říma – Řím stále horlivě usiluje o individuální přeběhnutí kněží Bratrstva. Kéž by nyní nebesa zabránila tomu, aby někdo z nás vlastní vinou takový nesoulad způsobil nebo podporoval, ale bez ohledu na naši dobrou vůli jsou tlaky silné, zmatení veliké, pokušení mnohá, ďábel lstivý a lidská přirozenost sama o sobě zůstává slabá.
Možnost, že Bratrstvo klopýtne a padne dříve, než Bůh přivede papeže zpět ke katolickému rozumu, tedy zůstává možností, kterou je třeba mít na paměti. Nejde o nic jiného než o to, co by měl vědět každý katolík: v samotnou katolickou Církev mám absolutní víru, naději a důvěru, protože katolická Církev má záruku přežití a ochrany od samotného našeho Pána („...a na té skále založím svou Církev, a pekelné brány ji nepřemohou.“ (Mt. XVI, 18); „Jděte tedy, učte všechny národy... A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ (Mt. XXVIII, 20)) Ale ve všechny ostatní instituce mám jen relativní víru, naději a důvěru, pokud jde o jejich věrnost katolické Církvi, protože v rámci této Církve existuje mnoho institucí, jako je Bratrstvo sv. Pia X., které časem vznikly a časem zanikly. Na katolické Církvi jsem absolutně závislý, pokud jde o spásu mé duše, na Bratrstvu sv. Pia X. jen relativně. Dokud se mi tedy Bratrstvo jeví jako nástroj, který mi Bůh dal, abych sloužil Církvi, hodlám jí sloužit celým srdcem a celou duší, ale Bratrstvo zůstává ve vztahu k Církvi prostředkem k dosažení cíle.
Proto jsem nesmírně vděčný za každý obřad kněžského svěcení, jako byl ten před týdnem, a za každý měsíc, kdy seminář může pokračovat v přípravě mladých mužů na kněžské svěcení, a za každý rok, kdy ještě existuje Bratrstvo sv. Pia X. a zachovává své semináře, a přesto, kdyby některý z těchto Božích darů nebo všechny tyto dary zmizely nebo zanikly, nebyl bych úplně překvapen, ani by to neoslabilo mou katolickou Víru. Na počátku Církve bojující vedl Ježíš Kristus své stoupence skrze katakomby a pronásledování ven na otevřené prostranství a na konci Církve bojující je možná povede z otevřeného prostranství skrze pronásledování zpět do katakomb. Pokud k tomu dojde, a skončíme v katakombách, pro mnohé z nás to jistě nebude bez Bratrstva, ale zpět v katakombách se možná budeme muset obejít bez Bratrstva.
Milé Bratrstvo! Milý seminář! Milí seminaristé? Pravidelně jim říkám, že jako seminaristé Bratrstva sv. Pia X. se neskryjí před ničím, že mohou všechno ztratit a nic nezískat, že celý svět je proti nim, že celý svět bude naprosto zničený, že Bratrstvo sv. Pia X. by se mohlo snadno rozpadnout, že budoucnost je temná a pesimistická. Víte, věřím, že kdyby se některé moje katastrofické předpovědi skutečně vyplnily, seminaristé by byli příjemně překvapení!
[…]
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
