Dopis rektora semináře – Citáty monsignora Gaumeho a kardinála Pie do nového roku (1995)
Biskup Richard Williamson
Winona, 1. ledna 1995
na Nový rok a na leden dva nádherné citáty dvou velkých duchovních minulého století, kteří tehdy nahlédli do podstaty našich současných problémů. Nejprve od monsignora Gaumeho několik slov povzbuzení pro nový rok, který se může zdát jako další skličující:
„Podívejte se, co se kolem vás děje; pochopte jak znamení doby a věci, o kterých vám bylo řečeno, tak i strašná nebezpečí, která vám hrozí. Svody vás obklopují ze všech stran – v zákonech, v morálce, v knihách, v projevech, ve veřejném i soukromém chování lidí. Počet a autorita katolických pravd se mezi lidskými dětmi den ode dne zmenšuje. Vše to dobře pochopte – buďte pevně přesvědčeni, že vaše postavení nebylo nikdy kritičtější. Nevyvozujte z toho závěr, že se musíte stáhnout ze světa, ale že se musíte chránit před zlem a za každou cenu chránit před zlem to, co je vám drahé. Více než v jiných dobách musí být každý katolík vojákem do posledního dechu. Pokud máte jasnou představu o obrovské zkoušce, která vás čeká, a kterou již procházíte, naplní vás to velkou odvahou a svatou radostí. Je neotřesitelným důkazem vaší víry a skálopevným základem vašich nadějí, protože je hmatatelným naplněním proroctví vašeho Božského Mistra.“
„Neřekl snad před osmnácti sty lety, že ke konci času národy všeobecně odpadnou od víry; že víra tak zeslábne, že bude vydávat jen slabé světlo; že nepravost jako prudký příval zaplaví tvář celé země a že láska mnoha lidí ochladne? Neřekl snad, že povstane mnoho falešných proroků, předchůdců člověka hříchu; že se nebude dbát Boha, a že se zároveň Evangelium dostane do celého světa? Neřekl snad, že tyto věci předpovídá proto, abyste se nepohoršovali nad pomíjivým vítězstvím zlých lidí, abyste si v srdci neříkali: Kristus spí, zanevřel na nás? Nemáte snad dojem, že všechny tyto věci, které Bůh předpověděl, se vám alespoň zčásti vyplňují před očima? Pak si jasně uvědomte své postavení a zvedněte hlavu skloněnou pod tíhou zármutku, ponížení a strachu. Velký boj proti Kristu je důkazem vaší víry i úsvitem dne spravedlnosti, kdy bude ve všem znovu nastolen správný řád, který už nikdy nebude narušen.“
„Nespokojte se s tím, že to všechno vidíte, ale také bděte; to, co říkám vám, říkám všem: Bděte. Mnozí lidé v Noemově době nerozpoznali varovná znamení potopy, ani ve století smrti našeho Pána varovná znamení zkázy Jeruzaléma – tak tomu bude i na konci časů.“ („Where Are We Headed?”, str. 198–200).
Číst taková slova francouzského biskupa napsaná před sto padesáti lety není pro nás dnes žádná sentimentální útěcha, protože na první pohled to nejsou slova dobrého povzbuzení. Číst je však ve Spojených státech na konci 20. století je silnou útěchou, protože jejich vzdálenost v čase a prostoru podtrhuje jejich trvalou pravdivost.
Běda přecitlivělým! Jak se na sklonku našeho prokletého století lidem vracejí důsledky nebývalé lidské špatnosti, budou muset lidé, kteří utěšují sami sebe, ještě zesílit svou záměrnou slepotu, aby udrželi krok, dokud jim neotevře oči jedině zázrak, a zázraky nikomu z nás nepřísluší. Naopak, blahoslavení silní duchem, kteří raději vidí skutečnost takovou, jaká je, a kteří každý nový rok, který jim je určen k prožití, budou umět „ovládnout svou duši v trpělivosti“ tím, že se soustředí na svou povinnost, jak k nim den za dnem přichází, s malým očekáváním (od lidí) a s ještě menším počtem iluzí.
Druhý citát pojednává o duchovní mužnosti a hodí se k lednu, měsíci Svaté rodiny, protože aniž by se o rodině zmínil, poukazuje na zásadní problém, který dnes rodinu podkopává, na nedostatek mužů. Toto řekl před sto lety a také na druhé straně oceánu kardinál Pie:
„Jaké zklamání pro matky, když zjistí, že muž, kterého porodily, není muž a nikdy si nezaslouží být nazýván mužem!... Není naše doba dobou špatně prožitých životů a nemužných mužů? Proč?... Protože Ježíš Kristus vymizel. Tam, kde jsou lidé skutečnými křesťany, naleznete muže v hojném počtu, ale všude a vždy, pokud křesťanství uvadá, muži uvadají – podívejte se pozorně, už to nejsou muži, ale jen stíny mužů. Co tedy dnes slyšíte ze všech stran? Svět se rozplývá kvůli nedostatku mužů; národy hynou kvůli malému počtu mužů, kvůli vzácnosti mužů…“
„Věřím, že nejsou muži tam, kde nejsou charaktery; nejsou charaktery tam, kde nejsou zásady, nauky, kde se nezaujímají postoje; nejsou postoje, nauky, zásady tam, kde není náboženská víra, a tudíž ani náboženství společnosti. Dělejte, co chcete, jen od Boha získáte muže.“
„A kdybys měl tu smůlu, že bys šel hledat lék na intelektuální a morální zbídačení země v systému vzdělávání, které by děti musely navštěvovat, aniž by musely být křesťany, kdybys pro znovuvytvoření generace mužů vymyslel školy, kde by nesměl chybět nikdo kromě Boha, pak by taková urážka lidské svobody, rozumu a náboženská překážka byla poslední ranou a rozsudkem smrti země.“
Všimněte si, drazí přátelé, že kardinál v závěru píše o zhoubných účincích bezbožného systému veřejného školství, ale skutečný problém pojmenoval dříve: nedostatek náboženství společnosti. Ve skutečnosti je opravdovým náboženstvím moderních společností, tedy základním kamenem, na němž jsou vybudovány, náboženská svoboda neboli princip, že společnost nemá právo zasahovat jednotlivcům do toho, jaké náboženství si zvolí (nebo nezvolí). Právě tato náboženská svoboda nejen přímo vede k bezbožnému systému veřejného školství, ale také tím, že na stejnou úroveň implicitně staví náboženskou pravdu s náboženskou lží, diskredituje veškeré náboženství a pravdu, podkopává přesvědčení a tím činí muže nemužnými – viz kardinál výše.
Pokud katolíci nezavrhnou společnost vybudovanou na náboženské svobodě, zavrhne tato společnost je. Spravedlivým trestem rozpustí muže, jejich ženy, děti a rodiny. Drazí přátelé, nový rok se nachází uprostřed devadesátých, nikoliv padesátých let. Naberte hodně odvahy. Bůh kardinála Pie a monsignora Gaumeho je skutečný.
Ať vás náš Pán provází celým novým rokem.
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
