Druhý vatikánský koncil byl záměrně nejednoznačný (2025)
Existuje více způsobů, jak koncil „realizovat“.
Stephen Kokx
30. dubna 2025
Dnešní katolíci potřebují pochopit, co se vlastně stalo na Druhém vatikánském koncilu.
Mnoho lidí, kteří nemají ani ponětí o tom, co se na tomto shromáždění odehrálo, si rádo myslí, že ano. Rádi se také snaží přesvědčit ostatní, aby podpořili jejich mylné názory.
Jednou z ubohých duší, která se vydala touto cestou, je P. Blake Britton, autor knihy Reclaiming Vatican II: What It (Really) Said, What It Means, and How It Calls Us to Renew the Church. (Rehabilitace Druhého vatikánského koncilu: Co (skutečně) řekl, co to znamená, a jak nás to vyzývá k obnově Církve)
Kniha vyšla před několika lety v nakladatelství Word on Fire Roberta Barrona.
Brittonovo dílo zdaleka neposkytuje konkrétní vysvětlení toho, co koncil „skutečně“ řekl a je plné banalit a prázdných frází, po kterých čtenář odchází, aniž by se dozvěděl něco podstatného – je to podobné jako při novus ordo kázání.
Brittonova kniha nakonec dokazuje, že jak liberálové, tak tradicionalisté nechápou skutečné výsledky koncilu. Tvrdí, že z této šlamastyky se dostaneme teprve tehdy, až budou církevní představitelé uplatňovat jeho dokumenty tak, jak se měly.
Zjevně nestačilo 26 let Jana Pavla II. v čele Vatikánu spolu s Ratzingerovými 7 lety a 8 měsíci, aby koncil došel uskutečnění.
Nejlepším způsobem, jak se dozvědět, „co koncil skutečně řekl“, je jít ke zdroji, k těm, kteří sepsali jeho dokumenty, a pochopit, co skutečně bylo jejich cílem, když je psali.
Níže je seznam citátů, který jsem sestavil z různých zdrojů pro svou příští knihu What Your Priest Isn´t Telling You About Vatican II (Co vám váš kněz neříká o Druhém vatikánském koncilu). Když si je přečtete najednou, odhalují, že vítězná liberální frakce koncilní dokumenty záměrně sepsala nejednoznačně, aby je později mohla použít k prosazení svého programu, aniž by porušila to, co koncil schválil jako první.
Pro tradicionalisty, kteří četli Michaela Daviese či arcibiskupa Lefebvra to nejsou převratné novinky. Níže uvedené citáty by však měly sloužit jako připomínka nováčkům v tradičním hnutí, že neexistuje jen jeden způsob „realizace“ koncilu. Byl záměrně nejasný v řadě bodů, aby umožňoval různé „pravověrné“ výklady. Už jen z tohoto důvodu můžeme usoudit, že nepocházel od Ducha Svatého, který nikdy nepromlouvá matoucím nebo nejasným způsobem.
„Směr zvolený koncilem je otevřený, protože méně hledí na právní přesnost a umožňuje větší spontánnost a charismatické vyjádření.“ – Kardinál Bernardus Alfrink
„V koncilních textech jsou některé formulace, jejichž cílem bylo vyvážit jiná tvrzení nebo získat širší souhlas; v některých případech jako dočasná zastavení v dlouhém stoupání.“ – Kardinál Leo Suenens
„Několik [schémat] zamýšlelo přijmout formulace s dvojím smyslem.“ – P. Edward Schillebeeckx
„Koncil se vyhýbá rigidním definicím a scholastickým či právnickým subtilnostem a dává výrazně přednost živému a biblickému jazyku.“ – P. Avery Dulles
„Název první části [Gaudium et spes], ještě více ve francouzštině než v latině, má dvojznačný tón a tato dvojznačnost byla nepochybně nutná.“ – P. Henri de Lubac
„Tu a tam byla [v Gaudium et spes] dvojznačnost pěstována jako únik před nesmiřitelnými protiklady... Formulace byly moudře vypočítány tak, aby ponechávaly otevřenou cestu protichůdným možnostem. Odtud plyne jistá váhavost [v textech].“ – P. René Laurentin
„Text je třeba dodatečně zdokonalit.“ – Kardinál Augustin Bea
„Po koncilu vyvodíme implicitní závěry.“ – P. Edward Schillebeeckx
„Zbývá ještě vykonat práci: sladit dva názory a dovést je zpět k dokonalé syntéze.“ – Kardinál Leo Suenens
„V Církvi se objevilo něco neobvyklého... tato ochota ke změně, tento odklon od pevně vymezeného životního prostoru k šíři, kterou dlouho ignorovala. Ne, zakončení koncilu neznamenalo konec, ale začátek, počátek nové cesty.“ – Kardinál Julius August Döpfner
Zdroj: Kokx News
Překlad: D. Grof
