Dopis rektora semináře – Důležitost generální kapituly FSSPX v červenci 1994 (1994)
Biskup Richard Williamson
Winona, 7. června 1994
jak už mnozí z vás vědí, příští měsíc se od 11. do 13. července bude ve švýcarském Écônu konat generální kapitula Bratrstva sv. Pia X. Jde o důležité setkání zhruba čtyřiceti vůdčích členů Bratrstva z celého světa, které se svolává každých dvanáct let, aby na dalších dvanáct let zvolilo hlavní funkcionáře včetně jeho generálního představeného a aby se projednala politika a záležitosti Bratrstva.
Kapitula se mu říká proto, že ve středověku se mniši v klášteře pravidelně scházeli, aby si vyslechli kapitolu neboli malou část své řehole, která jim byla předčítána, takže slovo „kapitula“ se jako název přeneslo ze setkání mnichů, kteří si vyslechli čtení, na jakékoliv shromáždění členů řeholní kongregace, kteří se radili o svých záležitostech. Generální se nazývá tehdy, když se radí o záležitostech svého společenství jako celku, a nikoliv jen jeho části.
Není nutné říkat, jak důležitá taková událost je v životě Bratrstva, a proto při této příležitosti prosíme o modlitbu všechny naše přátele. „...královo srdce je v ruce Páně; kamkoli jemu se zlíbí, zavede je,“ říká Písmo svaté (Kniha Přísloví XXI, 1) a srdce čtyřiceti volitelů jsou stejně tak v Boží ruce, aby s nimi pohnul, jak chce. Pokud se zdrží od toho, aby jimi pohnul, rozhodnou se lidsky, jako se rozhodli biskupové shromáždění na Druhém vatikánském koncilu. Pokud naopak Bůh zasáhne, aby pohnul lidskými srdci, budou se rozhodovat tak, jak se Mu to líbí, jako biskupové na Prvním vatikánském koncilu v roce 1870. V čem byl rozdíl? Proč Bůh v jednom případě zasáhl a v druhém ne? Nepochybně do značné míry díky modlitbám lidí.
Proto je nutné, aby se naši přátelé za generální kapitulu Bratrstva modlili a proto přikládáme modlitební kartičku s fotografií arcibiskupa Lefebvra a P. Barriella, která byla pořízena v závěru třicetidenních rekolekcí v 70. letech, se třemi mírně upravenými modlitbami z římského misálu na druhé straně. Novéna před generální kapitulou bude probíhat od soboty 2. do neděle 10. července včetně.
Matka Církev je zvyklá se při takových příležitostech modlit, protože ví, že rozhodující roli hraje Bůh. I v organizaci, kde je vedoucí jmenován na základě lidového hlasování, pochází jeho autorita a způsob, jakým ji využívá, shůry. Znovu Písmo svaté (Kniha Přísloví VIII, 14–46): „Mám v své moci všelikou radu a zdatnost, má jest opatrnost, jakož i síla; já jsem ta, jíž králové (patřičně) kralují, a zákonodárci vykonávají právo; já jsem ta, jíž knížata (řádně) panují, a vladaři spravedlivě soudí.“ Vliv vůdčích osobností na lid, který vedou, je rozhodující a vliv na dobro vůdčích osobností musí pocházet od Boha. Proto když se k Němu lid modlí, dá mu dobré vůdce, ale když se k Němu otočí zády, potrestá ho tím, že mu nechá vůdce, které si sám vybere a kteří ho povedou do záhuby. Lid nemůže vést své vůdce, a proto se musíme modlit k Bohu za vůdce, kteří by dobře vedli.
Vezměme si například následky Druhého vatikánského koncilu. Kolik věrných katolíků se v tísni snažilo a stále snaží zadržet své duchovní od ničivých reforem! Z velké části marně! Kněží mají od Boha svou výsostnou autoritu, a pokud jsou rozhodnuti ji zneužít, lidé mohou udělat jen málo. Bůh by si mohl svobodnou vůli Svých kněží vynutit, ale to není Jeho způsob. Je tedy Bůh bez prostředků, jak zasáhnout, nebo je lid bez pomoci? Samozřejmě že ne.
Pokud se lidé ve své tísni modlí, pak Bůh může obrátit několik Svých pomýlených služebníků a ostatním může bez jakékoliv nespravedlnosti zadržet dar Své milosti, načež ponecháni sami sobě se od Něj stále více vzdalují, až řada z nich opustí své povolání a zcela ztratí kněžství nebo sesterství, jak jsme toho svědky od Druhého vatikánského koncilu, a v té chvíli ztratí svou autoritu a většinu své moci škodit lidu. A pokud se lidé ve své tísni modlí dál, pak jim Bůh může jako bezplatný dar poskytnout novou generaci kněží, aby nahradili ty, kteří odpadli, a má sklon tyto kněze formovat z nejpodivnějšího materiálu, např. z rybářů v případě našeho Pána, aby ukázal, že je to Jeho dílo, a nikoliv dílo lidských rukou. A tak se Bůh otočil zády k farizeům a od základu vytvořil Své apoštoly.
To je přesně příběh Bratrstva sv. Pia X. a je mimořádné sledovat jeho načasování! Když bylo katolické kněžstvo po Druhém vatikánském koncilu decimováno, arcibiskup Lefebvre měl právě tolik pomoci od straších kněží, aby byl schopen založit seminář a Bratrstvo, které by znovu formovalo skutečné kněze podle starého vzoru, ale do roku 1977, až na několik významných výjimek jako byl P. Barrielle, tito starší kněží nevydrželi žár nesouhlasu Říma a arcibiskupa opustili. Do roku 1977 však měl arcibiskup dostatek pomoci od vlastních mladých kněží ze svého Bratrstva, aby mohl personálně obsadit seminář v Écône a pokračovat v apoštolátu Bratrstva. Pomoc přišla v pravý čas!
Od roku 1977 všichni tito arcibiskupovi mladíci pravidelně stárnou tempem jeden rok za 365 dní, takže i mezi kněze Bratrstva se vkrádá senilita! Nicméně pro ty, kdo mají oči k vidění, je to Bůh a pouze Bůh, kdo v 70., 80. a 90. letech vyvolal tento nový rozkvět pravého kněžství. Obrátil se zády k farizeům neomodernismu a vytvořil kněze prakticky od základu.
Poučení z tohoto příběhu je jasné. Osud Bratrstva do značné míry závisí na modlitbách lidu. Jak si katolíci váží nebo neváží toho, co jim Bůh dává, tak bude Bratrstvo stoupat nebo klesat. Pokud tedy máte alespoň trochu lásky k něčemu, co vám Bůh dal skrze stárnoucí mladistvé z Bratrstva sv. Pia X., modlete se za jejich jednání a rozhodnutí na této generální kapitule, která musí být základním kamenem budoucnosti Bratrstva. A kéž vám Bůh odplatí almužnu vašich modliteb!
Dobrou zprávou v této souvislosti je, že když jsem se v tuto roční dobu pohyboval mezi několika hlavními centry Bratrstva ve Spojených státech, abych uděloval svátost biřmování, všude jsem se setkal s vřelou odezvou na snahy Bratrstva. Náš počet neroste skokově, ale všude kolem jsou odvážní mladí rodiče, kteří jsou připraveni důvěřovat Bohu a mají děti, děti, děti, takže budoucnost tu určitě je! Je zde také kvalita, neboť se zdá, že katolíci se učí důvěřovat Bratrstvu, když jim říká, jak dalece liberalismus nahlodal jejich způsob života, jak dalece musejí odmítnout moderní svět a jeho falešné ideály. O tuto kvalitu skutečného obrácení musíme usilovat, a pak se množství nebo počty postarají samy o sebe, až přijde Boží čas.
Špatnou zprávou je, že oficiální Církev dokonce zrychluje svůj pád dolů. Na začátku minulého měsíce měla konzistoř kardinálů v Římě společně s papežem projednat dokument, který nově vydal vatikánský státní sekretariát a který navrhuje způsoby oslav jubilejního roku 2000. Pak si papež zlomil kyčel a konzistoř byla alespoň odložena, ale z katolického pohledu z těch projektů vstávají vlasy hrůzou. Například další velké ekumenické setkání křesťanů, židů a mohamedánů, tentokrát na hoře Sinaj!
Ideou je svést dohromady tři náboženství, která uznávají Abraháma za svého praotce, ale v jakém smyslu jsou například židé dnešní synagogy potomky Abraháma? Talmudští židé jsou duchovními potomky farizeů, jimž už ve své době náš Pán musel říct: „Jste-li dítkami Abrahamovými, jednejte podle Abrahamových skutků!“ (Jn. VIII, 39) Židé, kteří odmítají Ježíše Krista, tím odmítají Abraháma, a přesto je zde Kristův vlastní náměstek a mnozí kardinálové, kteří jsou zjevně ochotni předstírat, že jsou Abrahámovými přáteli! Na hoře Desatera udeřil jediný pravý Bůh, Pán Bůh zástupů, tři v jednom a jeden ve třech, do srdcí svého lidu svatou hrůzou (Exodus XIX, XX). Jak dlouho se ještě nechá zesměšňovat svými vlastními služebníky?
Pane, smiluj se nad Svým papežem a svou katolickou Církví a chraň ji před zkažením! Děkujeme Ti za nesmírný dar, který nám poskytl Tvůj služebník Marcel Lefebvre. Prosíme Tě, abys vedl jednání a porady Bratrstva, které založil.
...
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
