Církev, papežství, konkláve (2025)
Rozhovor monsignora Carla Marii Vigana s Francescem Borgonovem.
Poznámka REX!: Překlad následujícího rozhovoru vyjadřuje názory biskupa Vigana (mimo jiné také na nadcházející konkláve) a nemusí se shodovat s postoji autora tohoto blogu, nicméně může být pro řadu čtenářů zajímavý.
***
1) Vaše Excelence, první otázka je asi nejobtížnější. Považujete se stále za člena katolické Církve?
Považuji se za plnoprávného člena katolické Církve jakožto biskup a nástupce apoštolů. Schizmatik je každý, kdo neuznává autoritu římského papeže. Já jsem při vyznávání katolické Víry nikdy neselhal, tím méně pak ve vztahu k Petrově primátu.
Byl jsem odsouzen a prohlášen za vinného z kanonického zločinu schizmatu a potrestán exkomunikací za věc, která nebyla zločinem, nelegitimním tribunálem z pověření nelegitimního „papeže“.
To, co jsem z Druhého vatikánského koncilu odsoudil, již bylo odsouzeno papeži předcházejícími koncilní revoluci. Uzurpace Stolce Bergogliem, kterou jsem pranýřoval, by všichni z nich považovali za totéž. Je to koncilní církev, dnes přejmenovaná na synodální a bergogliovskou, která odmítá stálé Magisterium papežů, a tudíž se staví mimo katolickou Církev.
Jsme svědky změny režimu připravované od Druhého vatikánského koncilu, která má zasáhnout jádro papežství, a tedy Božskou ústavu Církve, kterou Kristus založil na Petrovi. Je to revoluce verze 2. Poté, co zednáři odstranili postavu katolického krále, museli svrhnout postavu papeže, Kristova náměstka na zemi. V obou případech je skutečným terčem této satanské nenávisti vždy náš Pán ve své dvojí roli Krále národů a papeže Církve.
Podíváme-li se nadpřirozeným pohledem, jsme schopní pochopit, jak moc si satan užívá, když vidí Církev pokořovanou jejími vlastními služebníky, když jsou dobří pastýři odsuzování za „zločin“ nezapření katolické Víry. Tato strašná zkouška je předpovězena v Písmu svatém: Církev, mystické Tělo, musí následovat svou Hlavu i v Jeho utrpení, aby pak mohla zvítězit nad smrtí jako On. Passio Ecclesia spočívá v tom, že jako církevní tělo čelíme nespravedlnostem, pomluvám, posměšným soudům, mučení a potupnému odsouzení novým Sanhedrinem, který je stejně zkažený, nevěrný a nelegitimní jako ten, který odsoudil našeho Pána. Kříž je však královskou cestou ke slávě Vzkříšení, a to je ontologická skutečnost, kterou žádná ideologie nemůže ani minimálně podkopat.
2) Co očekáváte od nadcházejícího konkláve?
Apoštolská konstituce Universi Dominici Gregis, která upravuje konkláve, potvrzená motu propriem Benedikta XVI. Normas Nonnullas, autoritativně stanovuje, že počet kardinálů volitelů nesmí překročit 120 osob. Ale kardinálů volitelů, kteří nyní tvoří chystané „konkláve“, je 136. Čelíme tedy velmi vážnému porušení, který by samo o sobě stačilo k podkopání legitimity jakéhokoliv údajně platného konkláve.
Navíc kolegium kardinálů složené ze 108 „kardinálů“, které vytvořil jezuita, jenž si na dvanáct let uzurpoval papežský úřad, navíc nemůže platně zvolit legitimního papeže. Kolegium bude nanejvýš schopno jmenovat svého zástupce, někoho, kdo obnoví a bude pokračovat v uzurpaci nedávno zesnulého předchůdce, a uvidí, že pokračující podvod bude dále potvrzen spoluvinným nebo zbabělým episkopátem.
Bergogliovský experiment však ozřejmil, že zde existuje roztržka oddělující věřící a mnoho dobrých kněží od hierarchie, roztržka, která zrcadlí tu, která existuje v občanské oblasti mezi občany a jejich vládci. V obou případech se autorita ukázala ve své pravé sebereferenční a tyranské povaze, což možná povede ke zpomalení běhu k propasti, a to zvolením umírněně konzervativního „papeže“. Půjde tedy spíše o podání paliativního léku na omezení ničivých účinků nemoci postihující katolickou Církev než o radikální terapii, která by odstranila její příčiny. Taková mírná léčba však již byla vyzkoušena a nefungovala.
3) Jaký je profil vašeho ideálního papeže, pokud si můžeme udělat toto cvičení v představivosti?
Pia XII., papeže mého dětství. Tedy papeže, který umí pozvednout a dát nadpřirozený impuls lidu, který byl sražen na kolena – už nikoliv materiální zkázou druhé světové války, ale morální zkázou ideologie probuzení [woke] a hédonistického nihilismu, troskami pekelné kultury globalismu. Papeže, v jehož slovech ovce rozpoznají hlas Božského pastýře, v jehož gestech uvidí Krista Velekněze, jehož důstojností a svatostí budou povzneseni. Papeže, který katolické Církvi vrátí čest, na niž má právo, a kterou Bergoglio systematicky pokořoval a záměrně diskreditoval. Chtěl bych papeže, který spojuje integrální hlásání katolických pravd s horlivostí pro spásu duší. Papeže, který mluví jako papež, jedná jako papež a obléká se jako papež. Papeže, který je prostě papežem – bez výmyslů, bez inovací, bez demagogie a falešné pokory. Papeže, který se nechává vést Duchem Svatým a vrací se k Tradici, spíš než loutku Světového ekonomického fóra, která usiluje o souhlas světa.
4) Bývalý kardinál McCarrick, proti kterému jste tak tvrdě bojoval, je nyní mrtev. Existují však i další kardinálové patřící k „proudům“, na které jste útočil. Považujete svůj boj uvnitř Církve za prohraný?
Můj boj proti bujícímu zkažení ve Vatikánu začal dávno před rokem 2018. Od svého jmenování delegátem pro papežská zastoupení ve Státním sekretariátu v roce 1998 jsem usilovně bojoval za to, abych zabránil jmenování a povyšování zkažených a nehodných kandidátů na biskupy. To mi vysloužilo přeložení na Governatorát Městského státu Vatikán, kde jsem řešil velmi závažné finanční problémy; opět jsem byl odvolán a přeložen do Washingtonu jako apoštolský nuncius.
Má obvinění, včetně obvinění ze zločinů a strašlivých neřestí kardinála McCarricka – která jsem již v roce 2006 přednesl představeným Státního sekretariátu a poté v červnu 2013 osobně samotnému Bergogliovi – nebyla nikdy popřena. Vše, co jsem odsuzoval, se ukázalo jako pravda.
Co však rozpoutalo jejich zuřivost? To, že jsem odhalil souvislost mez mravním zkažením a věroučnými odchylkami, a že jsem ukázal, jak Bergogliova propaganda ve prospěch psychopandemického podvodu a green dealu odpovídá jedinému scénáři pod jediným vedením. Byl jsem mezi prvními, kdo odsoudil Velký reset a demaskoval spoluvinu hlubokého státu a hluboké církve na globalistickém převratu, jehož jsme v posledních letech svědky, a v němž je Bergogliova odpovědnost nesmírná.
Spolu se skandály, které jsem odsuzoval, jsem odhalil síť vydírání a spoluviny této „paralelní církve“, kterou nazývám hlubokou církví, založenou na stejných odporných neřestech, které hlubokému státu umožňují vydírat politiky, vládní představitele, představitele institucí, veřejné činitele, novináře, lékaře, herce…
Následovalo moje pronásledování až k exkomunikaci, jíž na mě uvalil heretický pornograf Tucho Fernández, kterého Bergoglio jmenoval, aby zničil bývalé Svaté oficium.
McCarrickova linie biskupů – která zahrnuje kardinály Farrella, Cupiche, McElroye, Wuerla, Gregoryho, Tobina a mnoho dalších – byla povyšována do klíčových pozic ve Vatikánu a na vrcholné pozice americké katolické církve. Tito muži udržují velmi blízké vztahy s Demokratickou stranou, jejíž politiku probuzení [woke] a proemigrační politiku podporují, zatímco prezident Trump se jí snaží klást odpor. Miliardy dolarů amerických daňových poplatníků, jimiž USAID [Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj] financovala soubor „katolických“ neziskových organizací, aby podpořila nelegální imigrační byznys, jsou důkazem finanční závislosti americké církve na hlubokém státu.
Nyní, kdy jsme v období sede vacante, je moc v rukách dvou velmi zkažených osob: substituta Státního sekretariátu Edgarda Peña Parry – jehož zločiny jsem rozsáhle odsuzoval – a kardinála camerlenga Kevina Farrella.
Farrell byl členem Legionářů Kristových, řeholní kongregace, která se ocitla v centru velmi závažného skandálu týkajícího se sexuálního zneužívání a zločinů jeho zakladatele otce Marciala Maciela. Farrell měl na starosti správu obrovských finančních prostředků legionářů a Macielových nenormálních úchylek si samozřejmě „nevšiml“… I z tohoto důvodu raději tuto temnou část svého životopisu u Legionářů Kristových skrýval, a právě pro tyto „zásluhy“ a blízkost k Macielovi si McCarrick Farrella vybral za svého blízkého spolupracovníka. McCarrick učinil Farrella svým pomocným biskupem ve Washingtonu, kde žil šest let ve stejném bytě jako tehdejší arcibiskup. Opět si ničeho „nevšiml“… McCarrick pověřil Farrella finanční správou Papežské nadace, založené v roce 1988, kdy se Vatikán vzpamatovával z Marcinkusova případu a skandálu Banco Ambrosiano. V roce 1990, po pouhých dvou letech, už Papežská nadace vybrala 215 milionů dolarů: značnou částku, která pokryla katastrofální účty Svatého stolce, vykoupila mlčení a urychlila církevní kariéru. Tato McCarrickova schopnost získávat finanční prostředky mu vynesla nedotknutelnost ze strany Vatikánu, a to již od doby Jana Pavla II. V roce 2007 byl Farrell povýšen a jmenován biskupem v Dallasu, pak byl v roce 2016 přeložen do Říma jako prefekt superdikastéria pro laiky, rodinu a život. V roce 2019 byl navzdory své notorické závislosti na alkoholu jmenován camerlengem Svaté římské církve. Farrell zná všechny spoluviníky McCarrickových zločinů a bude schopen manipulovat nadcházející „konkláve“ pomocí vydírání nebo slibů. Jeho naprostá nehodnost a pohoršení, které představuje – zejména pro McCarrickovy oběti a pro americké katolíky –, musí být odsouzeny, aby ho přiměly vzdát se svých výsad camerlenga a kardinála s hlasovacím právem po vzoru edinburského kardinála Keitha O´Briena, který po odsouzení své nehodnosti spontánně odstoupil z konkláve v roce 2013.
5) Jsou i tací, kteří tvrdí, že Bergoglio kromě svých mediálních prohlášení ve skutečnosti nezměnil podstatu ani hloubku katolické nauky. Co si o tom myslíte vy?
Bergogliova nadměrná mediální exponovanost až příliš zviditelnila pokrytectví argentinského jezuity – jeho strategii klamu, řekl bych. Nikdo nikdy nevěděl, co se mu honí hlavou, a zda to, co říká, odpovídá tomu, co si skutečně myslí. Bergoglio vždy využíval lidi, bez jakýchkoliv morálních skrupulí povyšoval ty, kteří byli zkažení, a zbavoval se těch, kteří mu bránili v jeho záměrech, a s neslýchanou zlobou zuřil proti těm, kteří mu nebyli po chuti (mám zde na mysli vynikajícího zaměstnance vatikánského Governatorátu Eugenia Haslera, syna bývalého majora Švýcarské gardy, kterého Bergoglio zničil v roce 2017).
Bergoglio nemusel měnit nauku. Místo toho ji dokázal učinit nepodstatnou a zanedbatelnou, čímž vytvořil určitý nestálý celek bez dogmat a bez ideálů. Nikdy nechtěl konat jako papež, ale postaral se o to, aby po něm žádný papež nemohl od katolíků získat poslušnost, kterou on učinil nenáviděnou, protože byla vynucována na podporu herezí a morálních úchylek.
Učinil všechno proto, aby žádný „papež“, který vzejde z nadcházejícího „konkláve“, nemohl zpochybnit jeho „papežství“, které chtěl označit za svébytně vlastní: za svůj majetek, za svůj vynález, se svými obřady, ceremoniemi, rouchy a hodnostáři. To vše ale ukazuje, že „papežství“, které Bergoglio převzal v roce 2013, nikdy nebylo římským papežstvím, a proto nebyl pravým papežem.
6) Byl jste od loňské exkomunikace v kontaktu s dalšími kardinály nebo vysoce postavenými členy vatikánské hierarchie? Myslíte si, že vaše postoje jsou sdíleny více, než se zdá?
Mohl jsem ocenit duchovní blízkost a morální podporu mnoha věřících z celého světa a mnoha kněží, ale žádný kardinál mě nekontaktoval. Několik biskupů mi vyjádřilo své sympatie.
Nevěřím, že mezi mými bratry biskupy existuje někdo, kdo by měl odvahu jasně říct, že Druhý vatikánský koncil byl podvratným činem provedeným agenty zednářství, kteří infiltrovali Církev s cílem zničit ji zevnitř a podrobit ji plánům Nového světového řádu. Nevěřím ani tomu, že ti, kteří jsou si vědomí Bergogliova podvodu, by chtěli zpochybněním legitimity jeho nároku na papežství ohrozit své postavení.
7) Existuje z vaší strany možnost nějakého sblížení s Vatikánem?
Nikdy jsem se od Vatikánu nedistancoval, stejně jako jsem se nikdy neoddělil od katolické Církve. Přesně v den mých 75. narozenin, kdy jsem jako apoštolský nuncius ještě žil ve Washingtonu, nařídil Bergoglio, aby mě vykázali z mého vatikánského bytu, který mi Jan Pavel II. přikázal mít až do konce života, a také [Bergoglio] nařídil, abych byl vykázán z rezidence pro nuncia na odpočinku v Římě, v Casa San Benedetto. Bergoglio se nespokojil s tím, že mě exkomunikoval, ale také mi odebral vatikánské občanství, vatikánský pas a vatikánský řidičský průkaz, které mi umožňovaly svobodný pohyb. Neopustil jsem Vatikán mea sponte [z vlastní vůle], ale uznávám, že mi tato nucená ostrakizace umožnila svobodně mluvit a jednat, což není možné pro každého. Tím, že mě Bergoglio takto potrestal, dal zároveň signál ostatním představitelům Kurie, jaký osud čeká každého, kdo se odváží vznést kritiku vůči Líder Maximo [Nejvyššímu vůdci]. Několikrát se mi podařilo získat projevy uznání a úcty od svých bývalých laických spolupracovníků. Dokonce i sám státní sekretář Pietro Parolin si nemohl pomoci a pochválil mě za mou příkladnou službu Svatému stolci. Pak ovšem dodal, že „nechápe, co se se mnou stalo potom“…
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
29. dubna 2025
S.cti Petri Martyris
Zdroj: Exsurge Domine
Překlad: D. Grof
