Velikonoce a smrt papeže (2025)
23. dubna 2025
Drazí věřící,
po velikonočním Svatém přijímání se nesmíme vrátit ke svým hříchům nebo špatným návykům z minulosti.
Dnešní středa velikonočního týdne je věnována Evangeliu podle Jana 21,1–14.
Sv. Řehoř v kázání o tomto Evangeliu říká, že sv. Petr se po svém obrácení a po Vzkříšení našeho Pána vrátil k rybolovu, protože rybolov byla poctivá práce, která Boha těšila. Ale sv. Matouš se k vybírání daní nikdy nevrátil, protože toto povolání bylo kvůli získávání peněz a bylo nehodné obráceného člověka.
Naše hříchy nás nejsou hodny. Nesmíme se k nim vracet.
Zemřel papež František, ať odpočívá v pokoji. Papež František byl veřejný hříšník, který spáchal mnoho těžkých hříchů. Proti prvnímu přikázání uctíval falešné bohy. Boží spravedlnost je nekonečná. Boží milosrdenství je nekonečné. Bůh nám nesvěřil úkol soudit. Ačkoliv víme, že většina lidí skončí v pekle, máme zakázáno říkat, že nějaký konkrétní člověk, s výjimkou Kaina a Jidáše, je v pekle. Papež František je buď v nebi, v pekle, nebo v očistci. Šance, že je v nebi, je mizivá. Veřejní hříšníci musí činit veřejné pokání za své hříchy. To papež František neučinil. Aby mohl být v nebi musel by před smrtí učinit akt dokonalé lítosti nad svými hříchy. Jelikož nikdy neprojevil veřejnou lítost nad svými veřejnými hříchy, je nepravděpodobné, že by tak učinil. Šance, že je v očistci, je větší, ale stále malá. Možná litoval svých hříchů a vykonal dobrou zpověď. To nevíme, ale bylo by zveřejněno, že šel před smrtí ke zpovědi. V každém případě, i když to není pravděpodobné, předpokládáme, že všichni katolíci, kteří umřeli, jsou v očistci a modlíme se za pokoj jejich duší. Modlíme se za věrné zemřelé. Někteří budou namítat, že papež František nebyl „věrný“, ale je to tak, že mnozí zemřelí katolíci byli za svého života ničemové. Protože nemáme za úkol je soudit, předpokládáme, že pokud zemřeli jako členové Církve, patří mezi věrné zemřelé a modlíme se za ně. Modlíme se tedy za odpočinutí duše papeže Františka.
Jeho předchůdci Pavel VI. a Jan Pavel II. rozhodně nežili životem heroické ctnosti. Přesto jsou mezi „svatými“ koncilní, synodální církve. Papež Jan Pavel II. změnil smysl slova „svatý“. Namísto toho, aby to byl člověk, který během svého života praktikoval heroickou ctnost a může být věřícím dáván za vzor, NEBO činil velké pokání po svém hříšném období jako např. sv. Marie Egyptská, udělal Jan Pavel II. z kanonizace politickou událost. Vybral někoho ze země, kterou jel navštívit, aby z něho udělal svatého, aby ona země měla svého vlastního světce. Nebo kanonizoval někoho, kdo byl populární. Jeho ctnosti nebo hříchy se nebraly v potaz. Kanonizací Pavla VI. a Jana Pavla II. chtěla koncilní církev kanonizovat heretický Druhý vatikánský koncil a oklamat lidi, aby si mysleli, že je v souladu s katolickou Vírou. Nejspíš kvůli solidaritě s „marginalizovanými“ členy společnosti, např. homosexuály, cizoložníky, nevěřícími atd. bude synodální církev jednoho dne kanonizovat papeže Františka. Je velmi pravděpodobné, že „nebe“ koncilní synodální církve je koutkem hluboko v pekle. Tím neříkám, že všichni koncilní světci jsou v tomto „nebi“. Je pravděpodobné, že někteří z nich jako např. Padre Pio jsou v království nebeském s naším Pánem Ježíšem Kristem a blahoslavenou Matkou Marií.
Je nutné, aby do toho zamíchali nějaké lidi, kteří praktikovali heroickou ctnost, aby jejich kanonizace vypadala legitimně. Kdyby kanonizovali jen veřejné hříšníky, nikdo by je nebral vážně.
Mezi votivními mšemi svatými je i zřídkakdy sloužená mše pro eligendo Summo Pontifice, za volbu nejvyššího pontifika. Podívejte se, zda ji máte ve svém misálu. Dnes jsme všichni sedesvakantisté. Někteří kněží budou tuto mši svatou sloužit příští týden.
Přeji vám požehnanou a radostnou velikonoční dobu.
Svatý Jiří, oroduj za nás.
P. MacDonald
Zdroj: Emailový zpravodaj P. MacDonalda
Překlad: D. Grof
