Dopis rektora semináře – Kolumbus založil Ameriku spojením víry a politiky (1992)
Biskup Richard Williamson
Winona, 5. června 1992
u příležitosti pětistého výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem vám seminář nabízí přiloženou barevnou publikaci „Verbum“. Pokud jste v pokušení se zeptat, jaká je souvislost Kolumbova činu s novinkami ze semináře, odpověď musí znít, že bez toho, co udělal, by žádný severoamerický seminář vůbec neexistoval, a tak si připomínáme společného předka nás všech na této straně Atlantického oceánu.
Jeho čin byl ohromující. Dnes, kdy satelity obletí svět za 90 minut, telefonní hovory nás rychlostí světla spojí s druhou stranou zeměkoule a kdy je každý čtvereční metr země prozkoumaný a otevřený leteckému dohledu, je těžké znovu poznat ten pocit, jaké to muselo být na východ od Atlantiku, po všechna známá staletí ve všech tehdy známých zemích civilizovaného světa, když byly brány oceánu uzamčeny. V té době na zemi trvalo několik dní dosáhnout viditelného obzoru a na moři to bylo podobné. Námořníci se směrem na západ neodvažovali dále než po portugalské Azory. Co leží dále na západ? To nikdo nevěděl. Sám Kolumbus sesbíral útržky informací ze všech předešlých mýtických nebo možných plaveb na západ, ale neznamenalo to žádnou jistotu. Byl to Kolumbus a nikdo jiný, kdo otevřel brány oceánu a objevil Nový svět a z neznámého učinil známé.
Letadlo určitě více než cokoliv jiného rozšířilo náš smysl pro obzor a zmenšilo náš smysl pro omezení, která vždy svírala objevitele. Při dnešním letu nad Karibikem si však stále můžeme připomenout kouzlo světa, do kterého Kolumbus poprvé vplul: jasně modré moře, roztroušené ostrovy, bujnou vegetaci, blahodárné klima. Sám Kolumbus byl okouzlen, stejně jako jsou dnes okouzleny miliony rekreantů!
Karibik je však mnohem víc než jen hřiště. Počínaje Kolumbem se stal stěžejním geografickým bodem Severní a Jižní Ameriky a dodnes je místem, kde se odehrávají dějiny tohoto kontinentu. Po Španělech, kteří přišli s Kolumbem, sem v průběhu 500 let pronikali Francouzi (stále jsou na Martiniku a Guadaloupu, kde má Bratrstvo sv. Pia X. velké a stále rostoucí farnosti), Holanďané (slyšeli jste někdy o likéru Curacao?), Britové (britská a francouzská flotila si v Karibiku hrály na schovávanou), Američané (kterým v roce 1898 připadlo Portoriko) a nakonec Rusové – prezident Kennedy se v 60. letech přetahoval s Chruščovem o Kubu a prezident Reagan se v 80. letech musel vypořádat s jejich poslední snahou šířit své bludy z ostrova Grenada.
Grenada! Samotné to jméno zní jako zvon, který nás přenáší zpět do Španělska. Ostatní evropské a světové mocnosti mohly následovat Kolumba do Karibiku a z Karibiku, aby si zahrály na politiku, ale pouze Španělsku a Portugalsku připadla čest a sláva následovat Kolumba při usazování kříže a zavádění katolické civilizace ve Střední a Jižní Americe. Jak ukazuje prostřední dvojstrana publikace Verbum, růženec katolických národů povstal z hluboké katolické zbožnosti, která královnu Isabelu Kastilskou přiměla sponzorovat cestu Kryštofa Kolumba přes oceán. Více než polovina katolíků na světě dodnes obývá země, které vznikly díky těmto dvěma neuvěřitelně velkým duším. Jejich roli náležitě oceňují početné sochy, zejména Kolumba, vztyčené v latinskoamerických městech, ale jak dnes tyto země ztrácejí svou katolickou víru v celosvětové apostazi, tak také Kolumbus a Isabela ztrácejí svá čestná místa. V kolumbijské Bogotě byla dvojice soch přesunuta z centra k letišti a bude přesunuta ještě dále, jak mi někdo říkal.
Moderní svět se totiž stále více odcizuje všemu, co zastávali Kolumbus a Isabela. Byli zbožní, svět je sekularizovaný. Ztělesňovali katolickou monarchii, svět věří v pluralitní demokracii. Věřili v hierarchii a poslušnost, svět věří v rovnost a nezávislost. Věřili v šíření Víry, svět věří v náboženskou svobodu. Věřili v misie, svět věří v teologii osvobození. A tak se dnes na kontinentě zrozeném díky Kolumbovi a Isabele živí desetitisíce protestantských supů na mršině jeho rozkládajícího se katolicismu a odporná média se radují z toho, že se Isabelini nástupci omlouvají za její základní politiku...
To se však vymstí. Katolický řád není volitelným doplňkem. Katolický řád se nesvrhává beztrestně. Národy nemohou stát na protestantských základech. Mohou spočívat jen na tom, co ještě zbylo nebo bylo znovu zavedeno z katolických základů, a až odporná média dokončí své dílo a tyto základy vyvrátí, nastane opět chaos.
Před více než 150 lety se Kolumbův a Isabelin misionářský podnět stále rozšiřoval z Mexika na západní pobřeží Severní Ameriky a jedna z celé řady katolických misijních stanic založených k evangelizaci místních indiánů na území dnešní Kalifornie se jmenovala „Nuestra Senora la Reina de los Angeles de Porciuncula“. V rozmezí sta let byla tato malá misijní stanice pohlcena moderní megalopolí hemžící se kolem ní, ale zanechala jí své náboženské jméno, The Angels. Ta však již nebyla založena na Kolumbově starobylém náboženství, ale na nově nabyté náboženské svobodě člověka, zakotvené v ústavě zaručující svobodu a rovná práva pro všechny. Bohužel na počátku našeho desetiletí svoboda rozvolnila rodinná pouta, rovnost podkopala školu a autoritu a náboženská svoboda tím, že stejně chránila všechny navzájem si odporující církve, dokonce i církve Satanovy, způsobila, že každá církev v podstatě vypadala jako pošetilá. Když byla podkopána rodina, škola i Církev, začali se ulicemi potulovat delikventi.
To bylo závažné, ale ještě závažnější byla schopnost celostátních médií hrát si na svobodu, rovnost a práva, na to, jak veřejnost ctí svobodu občanů, rasovou rovnost a práva jednotlivce, že když losangeleská policie při plnění svých povinností zatkla obzvláště nebezpečného delikventa, který kladl odpor při zatýkání, a použila sílu, kterou porota, jež měla k dispozici všechna fakta, a nikoli pouze jejich mediální výběr, vyhodnotila jako přiměřenou, 83 % veřejnosti podle jednoho průzkumu veřejného mínění usoudilo, že porota udělala chybu. Vzhledem k váze mediálního náporu vlastně není zarážející, že 83 % veřejnosti bylo oklamáno, ale to, že až 17 % si stále zachovalo zdravý rozum. Takže delikvent vyšel jako hrdina, policie byla zdiskreditována a demoralizována a média a profesionální agitátoři mohou volně plánovat svůj další – jak nepochybně doufají, poslední – útok na právo a pořádek.
„Excelence, kdy už přestanete směšovat naše vznešené náboženství se svými problematickými názory na politiku?“ Moji milí přátelé, vyloučení katolicismu nebo Krista krále z představ o tom, jak vést národ, je přesně tím problémem. Problémem nejsou ani delikvent, ani velkoměsta, dokonce ani média, ale hluboce protikatolické ideály zakořeněné v masách lidí. Řešením není ústava. Ve skutečnosti je ústava, zejména když se s ní zachází jako s řešením, problémem.
Kolumbus nebyl velkým mořeplavcem, který byl náhodou katolíkem, ale byl velkým katolíkem, který byl náhodou mořeplavcem. V roce 1992 si připomínáme jeho jméno, ale pohrdáme jeho idejemi. Amerika mu vděčí za svou existenci, přesto s ním zachází, jako by neměl ponětí o tom, co skutečně dělal – jeho náboženství spojující stát a Církev bylo stejně přitažlivé jako jeho malé lodě, jejichž repliky se promenádují po pobřeží!
Moji milí přátelé, pokud na nás doléhá chaos, můžeme si za to sami. Na spojení víry a politiky založil Kolumbus Ameriku. Kdokoliv je odděluje, rozkládá Ameriku. Ať je to skutečným poučením z 500. výročí. Přeji vám, ať si užijete publikaci Verbum a léto bez nepokojů v ulicích.
S úctou v Kristu, Pánu pánů a Králi králů, váš
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
