Dopis rektora semináře – Tři důvody, proč všichni nezávislí kněží nemusí vstoupit do Bratrstva (1991)
Biskup Richard Williamson
Winona, 10. června 1991
mnozí z vás museli čekat na příchod naší květnové zásilky z kanceláře časopisu „Angelus“ v texaském Dickinsonu, ale pochybuji, že mnozí z vás byli po dlouhém čekání zklamáni. Tým časopisu „Angelus“ odvedl skvělou práci, aby vydal pamětní číslo věnované arcibiskupu Lefebvrovi. Je to památka, která bude nepochybně v mnoha katolických domácnostech uchovávána po mnoho let.
...
Přikládáme také kompletní dopis arcibiskupa Lefebvra biskupu de Castro Mayerovi, z něhož jste četli první dva odstavce v Dopise rektora minulý měsíc. Z celého dopisu je patrná arcibiskupova starost o budoucnost katolické Tradice v diecézi Campos v Brazílii spolu s jeho naprostým respektem k nezávislosti katolíků v Campos. Od založení Bratrstva sv. Pia X. se arcibiskup Lefebvre nikdy nesnažil vtáhnout do Bratrstva nebo pod něj kněze mimo Bratrstvo, pokud o vstup do něj nepožádali z vlastní vůle, a i tehdy byl zdrženlivý.
Bylo to – a myslím, že navzdory tomu, co si mnozí tradiční laici myslí, i nadále zůstává – dvojnásobně či trojnásobně moudré. Laici, Bůh jim žehnej, touží po tom, aby se všichni tradiční kněží spojili, protože jejich katolický instinkt říká, že kněží, kteří sdílejí stejnou pravou Víru, by měli být jednotní, a to, co vidí mezi různými tradičními kněžími, je – nechci přehánět – určitá míra rozdělení. Největší jednotlivou organizací takových kněží, kterou vidí, je Bratrstvo sv. Pia X., a proto zejména přátelé Bratrstva mají sklon si přát, aby se všichni nezávislí kněží připojili k Bratrstvu. Za normálních okolností by takové přání bylo zcela správné, v dnešních konkrétních podmínkách se však jistě mýlí v Boží vůli, za prvé, pokud jde o Církev, za druhé, pokud jde o Bratrstvo, za třetí, pokud jde o dotyčné kněze.
V první řadě existuje jeden a pouze jeden člověk, který má od Boha poslání a oprávnění stmelovat katolickou Církev v jednotě, vlastně vytvářet jednotu Církve, a to je papež. Pokud papež nesjednocuje a nebude sjednocovat Církev, nemůže to udělat nikdo jiný, protože takto náš Pán Ježíš Kristus ustanovil Svou Církev a neexistuje žádný jiný způsob na zemi, jímž může být budována, pokud člověk nechce budovat nějakou jinou „církev“, kterou Bůh katolíkům zakázal. Současný papež má v polovině své hlavy tak nekatolické představy, že nemá ani ponětí, jak Církev stmelovat ve Víře, i kdyby chtěl, takže prozatím nelze Církev sjednotit. Proto se v tuto chvíli nedostatek jednoty mezi kněžími nedá vyléčit, takže se musí přečkat. Místo toho, aby tradicionalisté bědovali nad nedostatkem jednoty hierarchie, měli by děkovat Bohu za pozoruhodnou míru jednoty podle Víry mezi svými kněžími. Bude také moudré, když se budou dál modlit za papeže, který je tak ostře napadán radikály, že musí něco dělat správně.
Za druhé, ti, kteří si přejí, aby se nezávislí kněží přidali k Bratrstvu si jistě pletou poslání Bratrstva, které spočívá v zachovávání Víry, kněžství a mše svaté pro lepší časy, ale ne v nahrazení Říma. Aby byli římskými katolíky, musí být všichni katoličtí kněží nějak navázáni na Řím, ale nemusí být navázáni na Bratrstvo, které má zvláštní původ a zvláštní povahu a klade zvláštní požadavky, které mají široký, ale ne univerzální rozsah. Je pravda, že katolický kněz by normálně spadal pod nějakého biskupa a Bratrstvo má biskupy, ale tito biskupové výslovně nejsou hierarchičtí, a pokud je kněz bez vlastní viny bez biskupů, Bůh zjevně může kněžím bez vedení udělit mimořádné milosti vedení. Samozřejmě, že kněží musí lnout k víře, ke které lne Bratrstvo, ale to je jiná věc. Přivádí sice mnoho věřících kněží do blízkosti Bratrstva, ale nestaví je do něj ani pod něj. Opět platí, že spíše než bědovat nad tím, jak málo kněží naskakuje do vlaku Bratrstva, měli by tradicionalisté děkovat Bohu za každého z těch, kteří s ním běží bok po boku, a modlit se za další – kněžských Nikodémů je mnoho.
Za třetí, z lidského pohledu to znamená očekávat, že se mnoho kněží s možná dlouhou diecézní nebo řeholní zkušeností v rámci Bratrstva podřídí poměrně mladým představeným. Samozřejmě nezkušenost je, jak se říká, nemoc, která se léčí každý den dalšími 24 hodinami zkušeností, a mnoho povinností starých lidí spočívajících na bedrech mladých lidí nutí mladé členy Bratrstva rychle se učit (jak rychle někteří ztrácejí mladistvý výraz a obvod v pase, který měli jako seminaristé!). Nicméně při vší dobré vůli se starší člověk těžko může odnaučit tomu, co si myslí, že se naučil za cenu tvrdých ran. Jak říkával starý otec Barrielle v Écône, v Bratrstvu je tolik stojících zázraků, kolik má ještě stojících domů, protože mladým neunikne jediná chyba! „Eppur si muove,“ jak měl říci Galileo: a přece se točí. Přes to všechno Bratrstvo funguje, což je opět hlavní důvod, proč děkovat Bohu. Čelíme totiž zkouškám. Poslechněte si tuto předpověď:
„Řím plně využije příležitosti arcibiskupovy smrti, aby se pokusil vylákat ovce z ovčince. Udělá to tak vlídně a lstivě, že odláká také některé z pastýřů... Nesmíme se však nechat ani v nejmenším vyděsit, bez ohledu na zběhnutí. Je to ruka Dobrého pastýře, která intenzivněji odděluje ovce od kozlů. Ve stádu je ještě mnoho míšenců, kteří nejsou ani ovcemi, ani kozly... těm nebude dovoleno zůstat.
»Vojáci«, kteří dosáhnou konečné fáze »bojové připravenosti«, musí být naprosto oddaní, plně vycvičení a pevně přesvědčení tělem, myslí, srdcem i duší o věci, za kterou bojují. Cokoliv menšího je pro síly Dobra nebezpečím.
Představení musí varovat před nebezpečím z Říma i zevnitř, ale nesmí se úzkostlivě snažit zadržet ty, kdo chtějí odejít, ani se nechat odradit počtem ztracených. Naše síla není v počtu, ale v úplném odevzdání se každé duše Bohu. Mnozí, kteří jsou s námi teď, s námi brzy nebudou a mnozí, jimiž tradicionalisté teď opovrhují a dívají se na ně spatra, budou v budoucnu nejsilnějšími členy. Ti, kdo vyhledávali tridentskou mši a tradiční svátosti a pak ochabli a jsou blazeovaní ve svém „katolictví“, zkouškou neprojdou.
Vskutku, jsou to slavné dny a člověk hoří, aby se připravil na boj – více modlitby, pokání a pečlivého dodržování každodenních povinností, tedy stále těsnější spojení s Bohem a větší bojová připravenost... Kéž ta, která připravila Krista na Jeho oběť, připraví i nás na tu naši.“
Zlověstná slova, ale věrohodná. Prvotřídním prostředkem modlitby, pokání a přípravy na duchovní boj jsou vždy duchovní cvičení sv. Ignáce. Přihlaste se na ně prostřednictvím žlutých letáků. Čas se jistě krátí. Kéž Ježíš požehná každému z vás, kdo vytrváte.
S úctou v Jeho Nejsvětějším Srdci váš
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
