Sodomitská „Poslední večeře“ (2024)
Atila Sinke Guimarães
31. července 2024
S tím, jak naše doba upadá do stále větší mravní dekadence, se na veřejnost stále častěji dostávají obřady, které se údajně připravují v temných protikatolických doupatech. Web Tradition In Action již představil několik vzorových případů (zde, zde, zde, zde a zde).
Uctívání ďábla veřejně předvádí rockové skupiny. Dole, mezi mládeží se šíří satanská móda.
Vzhledem k tomu, že tyto okultní obřady mají oslavovat ďábla, otce těchto tajných společností, nepřekvapuje, že inspiruje své stoupence k tomu, aby uráželi Boha, Našeho Pána Ježíše Krista a Jeho svatou Církev. Víme například, že při iniciaci v zednářské sektě se provádí obřady, v nichž uchazeč musí znesvětit krucifix tím, že jej poplive a pošlape.
Ďábel se však nespokojí s utajeným uctíváním. Chce veřejný kult, aby mohl předstírat, že se přijetím tohoto otevřeného uznání stává srovnatelným s Bohem, jemuž přísahal nesloužit. Proto vidíme, jak se satanismus mimo jiné oblasti objevuje všude v rockových skupinách a v textech písní, ve filmech, v módě a v dětských obchodech.
Všechno, co je protipřirozené ďábla těší, protože jeho vlastní existence je popřením Bohem ustanoveného řádu. Když se tedy homosexualita a transgenderismus veřejně šíří, připravuje to půdu pro satanismus. Totéž by se mohlo říct o zabíjení nevinných, stejně jako zvěrstva spáchaná během Francouzské revoluce s její rafinovanou krutostí jsou to hříchy proti přírodě, které svou podobností zpřítomňují ďábla.
Na tomto pozadí se pokouším analyzovat nehoráznosti, které se staly 26. července při zahajovacím ceremoniálu olympijských her 2024.
Scéne de la Céne sur la Seine
Překlad této věty do češtiny zní: Scéna Poslední večeře na řece Seině.
Mělo vystoupení drag queen při zahájení olympijských her v úmyslu představovat da Vinciho malbu Poslední večeře (franouzsky La Céne), nebo to byla prezentace malby Jana Harmensze van Bijlerta Slavnost bohů? Velký rozruch, který vystoupení vyvolalo mezi katolíky předpokládá první možnost. Někteří „badatelé“, aby se vyhnuli vzrušení této šířící se kritiky, tvrdí, že jde o vyobrazení zmíněného díla nizozemského malíře.
Níže uvedu některá fakta, která hovoří ve prospěch první možnosti, a tudíž ospravedlňují zdravou reakci proti ní jako naprosto přiměřenou.
1) Scéna Poslední večeře na řece Seině byl název vystoupení, které se odehrálo během zahajovacího ceremoniálu olympijských her 2024. Tento název byl údajně i v oficiálním programu OH. Původní program jsem nemohl nalézt, ačkoliv jsem našel lidi, kteří jej četli a potvrdili, že tento název v něm byl (zde, zde a zde). V tomto kontextu slovo Céne nepochybně odkazuje na da Vinciho Céne, tj. na Poslední večeři. Skutečnost, že je tento název v programu zjevně ukazuje, že toto vystoupení bylo plánované jako Poslední večeře Ježíše Krista s Jeho apoštoly.
2) Noviny Le Parisien (Pařížan) jasně píší, že inspirací pro tuto scénu skutečně byla Poslední večeře. Překládám část článku z francouzštiny: „Doprostřed dechberoucího zahajovacího ceremoniálu vložil Thomas Jolly mýtický obraz Leonarda da Vinciho, který rekonstruuje Poslední večeři Krista mezi apoštoly. Jen se podívejte. Hlavní postavy tohoto uměleckého díla italského malíře byly tentokrát ztělesněny naživo prostřednictvím drag queens a transgenderového modela a na stole pod obří mísou téměř nahým Philippem Katerinem představujícím Dionýsa. Pro některé to byl jeden z nejpůsobivějších momentů večera. Pro jiné to byl jeden z nejvíce šokujících momentů večera.“ Tento text je zcela jednoznačný v tom, že inspirací pro tuto scénu byla da Vinciho Poslední večeře.
3) Další zdroj nás informuje, že noviny „Wrap Sunday napsaly, že byla ve skutečnosti inspirována slavným da Vinciho obrazem – byla parodií tohoto náboženského obrazu, kterou křesťanská pravice označila za výsměch Ježíši Kristu. Pro segment »Slavnosti« se Thomas Jolly při vytváření uspořádání inspiroval slavným obrazem Leonarda da Vinciho, uvedli producenti v prohlášení.“
4) Jeden z drag queens, Piche, který se tohoto představení účastnil se bránil před kritikou a tvrdil: „Idea byla zaujmout nový přístup. V minulosti existovalo mnoho zpodobnění stolu apoštolů a nikdy to nikoho nepohoršilo. Když jsou to LGBT a drag queens, tak to vyvolává pobouření. My jsme na to však zvyklí. Lidé jsou posedlí otázkou pohlaví, která konzervativce rozčiluje.“
Barbara Butchová zve své přátelé, aby shlédli její ztvárnění „Olympijského Ježíše“; níže, potvrzuje, že v „Novém gay zákoně“ ztvárňovala Ježíše.
5) Další účinkující, Barbara Butchová, otylá lesba, která se objevuje uprostřed scény oblečená v modrém a se svatozáří, po představení zve své přátelé na Instagramu, aby shlédli její ztvárnění „Olympijského Ježíše“. Poté napsala další příspěvek: „Ó, ano! Ó, ano! Je to Nový gay zákon“. Její dva příspěvky potvrzují, že původním úmyslem bylo parodovat Poslední večeři (screenshoty viz obrázky výše). Její příspěvky později zmizely.
6) Když začala kritika tohoto představení narůstat, umělec, který ho vymyslel, Thomas Jolly, se nejprve domáhal nároku na svá kreativní práva jej vytvořit: „Zde je umělecká tvorba svobodná, máme tuto možnost. Nechceme předávat militantní poselství, ale republikánská poselství: Ve Francii máme právo milovat se navzájem, jak chceme; ve Francii máme právo věřit nebo nevěřit. Šlo nám o to, aby tyto hodnoty byly transparentní.“ Tato úvaha platí pouze v případě, že Poslední večeře byla skutečně prvotní inspirací. Pokud by jeho prvotní ideou byly Dionýsovy bakchanálie, nemusel by se dovolávat svého práva nevěřit v náboženské hodnoty. Poté Jolly obrátil a sdělil tisku jiný příběh.
Jsem přesvědčen, že díky těmto faktům je nepochybné, že inspirací pro toto představení byla ve skutečnosti Poslední večeře. Příběh, se kterým Jolly přišel, že se jednalo o Slavnost bohů od van Bijlerta se zdá být pokusem o minimalizaci škod a záchranu Macronovy odpovědnosti za tento ceremoniál.
Jak lze vysvětlit, že v představení skutečně tančil a zpíval Dionýsios? Pokud jsem si mohl ověřit, tato nahá modrá postava ověnčená květinami byla představena proto, aby podala „radostný“ výklad vína, které Ježíš Kristus použil k ustanovení Eucharistie. Dionýsius – neboli Bakchus u Římanů – byl bohem vína a slavnosti oslavující Dionýsia se nazývají bakchanálie neboli orgie, při nichž bylo povoleno víno, jídlo a všechny druhy promiskuitních vztahů bez jakýchkoli zábran.
Pokud je moje interpretace správná, přítomnost této postavy měla Poslední večeři prezentovat jako homosexuální orgie.
V tomto sloupku hodlám pokračovat v analýze dalších dvou vrcholů zahajovacího ceremoniálu: glorifikace teroru Francouzské revoluce a vyhlášení masové genocidy.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
