Komentář Eleison DCCCXCII – Hovoří biskup Tomás
(892)
17. srpna 2024
HOVOŘÍ BISKUP TOMÁS
Biskup Tomás de Aquino, představený benediktinského kláštera „Odporu“ v pohoří za Rio de Janeirem v Brazílii, nevydává příliš často veřejné deklarace, ale ta, kterou vydal koncem minulého měsíce na téma „Arcibiskup Lefebvre, arcibiskup Viganò a sedesvakantismus“, by nás mohla přimět k tomu, abychom si přáli, aby veřejná stanoviska zaujímal častěji. V oněch rozhodných 70. a 80. letech 20. století nebyl P. Tomás de Aquino seminaristou přímo pod arcibiskupem Lefebvrem v rámci arcibiskupova Bratrstva sv. Pia X., ale byl arcibiskupovi myšlenkově blíž než mnozí jeho vlastní seminaristé, a mohl být v té době nazýván arcibiskupovým důvěrníkem. Jeho věrnost arcibiskupově způsobu myšlení je z tohoto posledního článku biskupa Tomáse, celého přeloženého níže z francouzského originálu, jasná:
Arcibiskup Viganò jednal jako skutečný hrdina od chvíle, kdy si uvědomil nebo si začal uvědomovat, jak se koncilní církev věroučně a mravně rozkládá. Bohužel se zdá, že se přiklání k názoru, že je apoštolský stolec uprázdněný. Čas ukáže, zda je skutečně sedesvakantistou.
Pokud jde o arcibiskupa Lefebvra, ten tento boj s koncilní církví zahájil již v době, kdy to bylo ještě rozhodnější než dnes. Získal si důvěru katolíků po celém světě díky své spolehlivé věroučné formaci a vynikajícímu praktickému úsudku. Ten mu umožnil vyhnout se jak pasti nalevo, kterou byly komunity Ecclesia Dei, jež se vrátily pod Řím, tak pasti sedesvakantismu napravo. Přesně ukázal, jak Dom Gérard a jiní podobní vedou své komunity k sebevraždě tím, že se vydávají pod autoritu modernistů, zatímco sedesvakantisté napravo se dostávali do nejisté a nebezpečné situace tím, že prohlašovali více, než dovoluje nauka Církve.
Někteří lidé si myslí, že by dnes byl arcibiskup Lefebvre sedesvakantistou. Já si to nemyslím. Dokonce si myslím opak. Myslím si, že argumenty, které uváděl za svého života, neztratily nic na své síle a závažnosti ani dnes. Jeho argumenty jsou jednoduché. Co se stane s Církví, když papežové od Jana XXIII. po Františka nikdy nebyli papeži? Nebyli jimi jmenovaní kardinálové platnými kardinály? Kdo zvolí příštího papeže? Jak bychom mohli mít znovu papeže? Zdá se, že by sedesvakantismus ohrožoval samotnou existenci Církve. Raději si počkejme, až Církev jednoho dne vydá oficiální soud v této otázce, aby ji jednou provždy vyřešila.
Vzhledem k tomu, jak se dnes názory a přijímaná opatření v rámci Tradice rozcházejí, vidím jedinou rozumnou cestu: držet se toho, co jsme v nauce a praxi přijali od arcibiskupa Lefebvra, a předávat to. Mnozí budou namítat, že v praxi se musí brát v potaz, jak se stav církevní krize od doby arcibiskupa do současnosti vyvinul. Je pravda, že došlo ke změnám, ale ty nejsou zásadní. Krize zůstává v podstatě stejná. Stejně jako ariánská krize, která trvala šedesát let, pokračuje i tato krize beze změny. Proto je arcibiskupův příklad tak důležitý.
Kéž nám Panna Maria, přemožitelka všech herezí, udělí milost překonat útoky ďábla a modernistů.
+ Tomás de Aquino, O.S.B.
Zde je katolická moudrost arcibiskupa Lefebvra, znovu formulovaná pro naši dobu, která je pro Církev nejplodnější, když ji posuzujeme podle jejích plodů, a to neodchylovat se napravo ani nalevo, jak přikázal Pán Bůh Jozuovi, když vystřídal Mojžíše v čele Izraelitů (Jozue I, 7). Pravda je měřítkem této středové pozice, a ne to, kde se náhodou nachází pravice nebo levice, protože Pravda je od Boha.
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
