Oficializace teroru Francouzské revoluce (2024)
Atila Sinke Guimarães
9. srpna 2024
Kromě nechvalně známé rouhavé Poslední večeře při zahajovacím ceremoniálu letošních olympijských her v Paříži, zde byl druhý prvek představení – děsivá scéna setnuté Marie Antoinetty zpívající píseň Ça ira v okně paláce Conciergerie.
Dovolte mi, abych se vrátil do historie a vysvětlil, co měla tato scéna představovat, abychom mohli posoudit závažnost její symboliky.
V učebnicích moderních dějin je obvyklé, že se velebí politické plody Francouzské revoluce, zatímco se truchlí nad jejími „excesy“, které ztělesňovala fáze známá jako Teror [též Jakobínský teror nebo Hrůzovláda – pozn. překl.].
Zatímco girondinská fáze revoluce – to znamená umírněné období – se obvykle vychvaluje, radikální jakobínské období hromadného vraždění a svévolných poprav se obvykle oplakává. Proslulé rčení girondinistky madame Rolandové tažené na voze cestou na gilotinu – „Svobodo, svobodo, kolik zločinů se páchá tvým jménem!“ – se stalo mottem umírněných ve dvou příštích stoletích.
„Revoluce ano, krveprolití ne.“ To byl ideál, jehož se Francouzské revoluci nepovedlo dosáhnout, kvůli jejímu násilí. To je ideál, kterého dosáhla Americká revoluce. Proto se stal americký vzor reprezentativnějším a stabilnějším než Francouzská republika, která byla mimochodem brzy přerušena následným zavedením dvou císařství, dvou různých forem návratu k monarchii, dvěma okupacím ze strany Němců a několika přechodnými komunistickými revolucemi.
Z těchto dvou revolucí tedy povstal republikánský systém, nebo nepřímá demokracie, se svými třemi větvemi moci – výkonnou, zákonodárnou a soudní – reprezentující „svrchovanost“ lidu, a stal se v moderních dějinách politickým vzorem k následování, zatímco tatáž propaganda haněla monarchii jako utlačovatelský režim.
Nahoře, tryskající krev z paláce Conciergerie; dole setnutá Marie Antoinetta zpívá píseň Ça ira.
Dnes, 235 let po pádu Bastily (14. července 1789), demokracie na celém světě skomírá a republikánský systém se topí v oceánu podvodů, morální zkaženosti a zneužívání moci, takže může konkurovat nejhorším režimům historie.
Co ve chvíli její agónie dělá Francouzská republika? Pěje ódu na Teror. Ano, ačkoliv během oněch šesti let (od roku 1789 od pádu Bastily do roku 1795 do Povstání 13. vendémiairu) bylo povražděno stovky tisíc lidí, Francouzská republika se rozhodla připravit celosvětový spektákl oslavující Teror a stínání šlechty symbolizované Marií Antoinettou.
Vychvalování Teroru při zahajovacím ceremoniálu se skládalo ze tří částí: Představení setnuté Marie Antoinetty, oslava písně Ça ira a prezentace paláce Conciergerie pokrytého krví.
Marie Antoinetta byla vybrána, protože je symbolem nejen francouzské monarchie a celého Ancien Régime, ale také proto, že je symbolem všeho kléru, šlechty, buržoazie a sedláků poslaných na gilotinu, popravených zastřelením, brutálně zmasakrovaných bez procesu nebo obhajoby, utopených ve francouzských řekách, upálených ve svých domech, ponechaných smrti ve vězeních nebo zabitých jako zvěř při povstání ve Vendée.
Dnešní francouzská vláda je hrdá, že tyto zločiny spáchala.
Píseň Ça ira byla vybrána, protože ji při Teroru příznačně zpívali revolucionáři, když naháněli šlechtu, aby ji povraždili. V první sloce se skutečně zpívá Ça ira, ça ira, ça ira, les aristocrates à la lantern – Pojďme, pojďme, pojďme, přiveďme aristokraty ke sloupům veřejného osvětlení [kde byli pověšeni].
Dnešní francouzská vláda znovu potvrzuje tento hanebný cíl.
Palác Conciergerie byl středověkým hradem na nábřeží Seiny, který byl během Francouzské revoluce přeměněn na provizorní vězení. Zde čekali vězni odsouzení na smrt na odvoz na gilotinu, která stála o několik bloků dál na náměstí Place de la Revolution – dnes ironicky přejmenovaném na Place de la Concorde. Vzhledem k tomu, že velký počet odsouzených na popravu gilotinou přebýval nejprve v tomto paláci, lze říct, že Conciergerie je poskvrněný krví všech těch nevinných obětí.
Dnešní francouzská vláda světu říká, že je hrdá na to, že prolila všechnu tuto krev.
Nevidím žádný podstatný rozdíl mezi talibanským aktivistou držícím hlavu nepřítele, kterou právě uťal a hrdě ji ukazuje na videu, a Emmanuelem Macronem, který hrdě ukazuje světu palác Conciergerie pokrytý krví spolu s postavou bezhlavé Marie Antoinetty zpívající píseň Ça ira v jeho okně.
Kdyby měla ruská komunistická vláda uspořádat ceremoniál oslavující Stalina za to, že zavraždil 7 milionů Ukrajinců, nelišilo by se to od této olympijské scény. Kdyby měli čínští komunisté ve své vlastní zemi uspořádat světu divadelní vystoupení na připomenutí 65 milionů lidí zavražděných Mao Ce-tungem, aby získal moc, nijak by se to nelišilo od této francouzské extravagantní podívané.
Dnešní Francouzská republika oslavuje a přijímá Teror jako oficiální linii své vlády.
Tajemný vůdce všech národů
Třetím symbolem představeným při zahajovacím ceremoniálu byl maskovaný muž, který se v různých scénách jeví jako vůdce: Byl vidět, jak nese olympijskou pochodeň; dohlíží na palác Conciergerie během výjevu Teroru; akrobaticky skáče na stůl, který bude brzy použit pro rouhavou scénu Poslední večeře; sedí na zjevení koně „běžícího tryskem“ nad Seinou; a nakonec jede na bílém koni, za nímž jej v zástupu následují sportovci všech národů.
Nahoře, všechny národy následují Antikrista; dole, detail stejné scény.
Jaká byla symbolika tohoto maskovaného muže?
Dostal jsem informaci, že mnozí lidé na internetu tohoto jezdce na koni považují za symbol Smrti s odkazem na to, že jde o třetího jezdce Apokalypsy, který jede na plavém koni (Apok. 6:8). Kůň, který se však objevil na ceremoniálu, nebyl plavý, ale byl při jízdě na Seině stříbrný, a jasně bílý, když jel tento maskovaný muž od Eiffelovy věže k Trocadero a vedl sportovce všech národů podél Pont d´Iéna (Jenského mostu).
Podíváme-li se do Apokalypsy, abychom si ujasnili, kdo jede na bílém koni, nalezneme dvě místa:
• V kapitole 6:2 jede první jezdec na bílém koni: I podíval jsem se, a hle, bílý kůň! Na něm sedící jezdec měl luk. Byla mu dána koruna a vytáhl jako vítěz, aby zvítězil.
• V kapitole 19:11, 14 jede vítěz také na bílém koni: A spatřil jsem nebe otevřené, a hle, bílý kůň! Jezdec na něm se nazývá Věrný a Pravdivý. Ten spravedlivě soudí a bojuje. ... A nebeské zástupy doprovázely ho na bílých koních, oblečeny jsouce v jemné bílé a čisté plátno.
Vítězný jezdec na bílém koni byl v obou pasážích Apokalypsy tradičně vykládán jako Kristus,
Rozdíl mezi jezdcem v posvátném textu a postavou na olympijských hrách je ten, že druhý jmenovaný předsedá špatným věcem jako je Teror a rouhavá Poslední večeře.
Zdá se tedy, že místo toho, aby představoval Krista, je mnohem pravděpodobnější, že je zobrazením Antikrista.
Přemýšlím tedy nad tím, zda stejní lidé, kteří zorganizovali rouhavou homosexuální večeři a oslavu Teroru, se také vysmívali Apokalypse a vysílali poselství, že namísto vítězného Krista ohlašují vítězného Neznámého vůdce, který přichází, aby nasměroval všechny národy k cíli, který má na mysli, ale neprozrazuje ho.
Jaký cíl by to mohl být? Proč ne nová vláda teroru, při níž budou všichni jeho protivníci popraveni a všechny katolické hodnoty znesvěceny, aby byla nastolena protipřirozená „civilizace lásky“?
Mohlo by to vést k nové vlně „pandemie“ vedoucí k masové genocidě? Nebo k nové světové válce, která by drasticky zredukovala lidstvo na 500 milionů obyvatel, jak si přejí globalisté? Kdo bude žít, uvidí...
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
