Mravní odpovědnost zaměstnavatelů a zaměstnanců (2022)
Matthew Plese
19. dubna 2022
„Hlavní chybou, hrdelním zločinem tohoto století, je předstírání, že byla veřejná společnost vyňata z Boží vlády a zákona… Principem, který je základem celé moderní společenské struktury, je ateismus v zákoně a institucích. Ať se maskuje pod názvy zdržení se, neutralita či nekompetentnost ... základem zůstává princip emancipace lidské společnosti od náboženského řádu. To je podstatou toho, čemu se říká nová éra.“ (Kardinál Pie, Pastorační práce, sv. VII, str. 3, 100)
Papež Lev XIII. napsal v roce 1891 encykliku Rerum Novarum o „právech a povinnostech kapitálu a práce“. V něm popisuje katolickou sociální nauku založenou na spisech dřívějších papežů a na díle sv. Tomáše Akvinského. Část jeho dokumentu vypočítává šest závazků zaměstnavatelů a pět závazků zaměstnanců. Tyto závazky jsou v době nespoutané chamtivosti, kdy zuří neomezená lichva, bohužel zřídkakdy brány v potaz.
Zákon je implementací morálního systému a rozlišuje mezi správným a špatným, dobrým a zlým chováním. Vlády jsou ustaveny v rámci tohoto morálního rámce. Vůdci od prvních králů a faraonů až po časy císařů a prezidentů uznávali, že to zahrnuje něco nadpřirozeného. Faraóni si pro sebe nárokovali Boží autoritu, zatímco [křesťanští] vůdci uznávali, že Bůh vesmíru jim dává svou autoritu a dovoluje jim vládnout, přičemž oni mají – před tímtéž Bohem – povinnost uznávat a dodržovat Jeho zákon.
Nauka o dvou mečích
V roce 1302 papež Bonifác VIII. definoval „nauku o dvou mečích“, která říká, že společnosti by měl rozkazovat Bůh. Nauka o dvou mečích nás učí, že Bůh, který je Bohem i člověkem, je Králem vesmíru a Jeho vláda, která zahrnuje jednotlivé duše i celou společnost, by jako taková měla být uznána všemi národy. V souladu s tím je Jeho nevěsta, Svatá matka Církev, Královnou, přičemž svrchovaný pontifik tuto vládu uplatňuje v Jeho zastoupení.
Tato nauka má původ v pasáži Písma svatého, která mate většinu čtenářů. Jako katolíci však máme velké požehnání, že můžeme číst Písmo svaté s moudrostí Církve. Podle svatého Lukáše Náš Pán uzavírá Poslední večeři slovy, která slouží jako základ pro tuto nauku. Tento kontext je mimořádně důležitý, protože při Poslední večeři Náš Pán začíná ustanovovat Svá nejzákladnější a nejposvátnější Tajemství (např. mši svatou, kněžství, Svou věčnou Oběť…). Než opustí večeřadlo a odejde do Olivetské zahrady, čteme:
„Neboť pravím vám, že se musí na mně naplnit ještě toto Písmo: »Ke zločincům je připočten.« Neboť tak se naplňuje všechno, co se mne týká. A oni pravili: »Pane, hle dva meče jsou zde!« I řekl jim: »Dostačí!« Potom vyšel Ježíš a odebral se, jak bylo jeho zvykem, na horu Olivetskou. Jeho učedníci šli za ním.“ (Lk 22:37–40)
Šest morálních závazků vlastníků firmy:
1) Respektovat zaměstnance a uznávat jejich křesťanskou důstojnost
2) Dát dělníkovi čas a možnost plnit své náboženské povinnosti (1)
3) Nevystavovat zaměstnance rozkladným vlivům
4) Neodvádět muže od péče o rodinu a od domácích povinností
5) Neukládat práci, která přesahuje možnosti zaměstnance
6) Chránit stálost dělnické mzdy
Pět morálních závazků zaměstnanců:
1) Plnit věrně práci v souladu s pracovní smlouvou
2) Nepůsobit žádné škody na majetku vlastníka a nikdy mu nezpůsobit újmu
3) Dodržovat vždy pokoj
4) Vyvarovat se vzpoury a odrazovat od ní
5) Vyvarovat se zasévání neshod na pracovišti
Katolická sociální nauka vyzývá laiky spolu s klérem, aby vydávali svědectví víry, naděje a lásky světu. Naše víra není něčím, co se má držet skryté. Je naprosto nutné vyzařovat světlo ve veřejných oblastech, kde máme vliv. Církev je při proměně naší společnosti k větší spravedlnosti a prosazování Božího království podstatným hlasem svědomí a morálky. Biskupové jsou vyzýváni, aby s autoritou promlouvali ve věcech víry a mravů a aby informovali a ovlivňovali sekulární svět.
Když občanští vůdci tvrdí, že jsou katolíci, a zároveň obhajují bezbožnost, způsobují pohoršení, které vede jiné ke hříchu. Také to velmi oslabuje naše křesťanské svědectví před světem. Tito vůdci uvádějí své duše a duše mnoha dalších do nebezpečí. Musíme se modlit, aby se změnili, a vyzývat biskupy, aby tomuto problému čelili.
Jako laici jsme povoláni podílet se na sociálním řádu prostřednictvím voleb, vzdělávání ostatních a praktikování skutků křesťanské lásky. Mimoto se nemůžeme otáčet zády k „legálním“ hříchům. Hřích je hříchem, i když je prosazován jako společensky přijatelný. Jedním z duchovních skutků milosrdenství je „napomínání hříšníků“. Pouze Bůh zná stav duše druhých lidí. Pravda by se však měla vyhlašovat a zlé skutky napravovat. Nesoudíme cizí duši, ale můžeme soudit, jestli jsou určité skutky hříšné.
Jednou z pravd, kterou je potřeba stále hlásat, je realita a následky hříchů. Hřích existuje a vzdaluje hříšníka od Boha. Je důležité vědět, že pokračování ve hříchu dále zatemňuje schopnost člověka chápat dobro a pravdu. Přesto je Bůh vždy připraven odpustit kajícím se hříšníkům. Proto se s kněžími spojujeme v modlitbě za obrácení hříšníků a v tom, když je možné promlouvat.
Dva katolické principy
Ve vztahu k vládám a společenským institucím učí Církev dva principy: 1) Solidarita znamená, že jsme společenství povolané se navzájem podporovat a dovolávat se jeden druhého. 2) Subsidiarita znamená, že začínáme na místní úrovni a trváme na právech místního společenství. (2) Křesťanská láska začíná na místní úrovni. A za tímto účelem by měli zaměstnavatelé a zaměstnanci pečlivě prozkoumat výše uvedený seznam a podle potřeby provést úpravy, aby byly v souladu s učením Církve a se závazky uloženými samotným Kristem prostřednictvím učitelské autority Církve.
Je pozdě. Kéž to nastane brzy
Naše Paní z Fatimy varovala před „omyly Ruska“. Přesto se dnes šíří po celém světě. Modleme se za úplné uposlechnutí požadavků Naší Paní – zvláště za patřičné zasvěcení Ruska a za celosvětovou propagaci smírného Svatého přijímání každou první sobotu. To bude mít za následek vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Už je pozdě, ale kéž to nastane brzy, aby se zmírnily tresty, které náš svět vytrpí.
Naše Paní z Fatimy, oroduj za nás!
Poznámky
1) Lze samozřejmě předpokládat, že se to vztahuje pouze na katolické závazky, protože nekatolická náboženství nemají žádné právo existovat a nejsou ve stejném postavení jako pravá Víra. Tvrdit, že všechny závazky jsou rovnocenné, by znamenalo činit rovnocennými pravdu a omyl, což nejsou a nemohou být. Viz „Religious Indifferentism: Leading Souls to Hell One at a Time“.
2) Hrubé porušení principu subsidiarity je jedním ze čtyř primárních omylů socialismu.
Zdroj: The Fatima Center
Překlad: D. Grof
