pondělí 2. května 2022

Komentář Eleison DCCLXXII – Rasový marxismus (2022)

Komentář Eleison DCCLXXII – Rasový marxismus (2022)

(772)

30. dubna 2022

RASOVÝ MARXISMUS  

V tomto „Komentáři“ byl minulý týden při pokusu vysvětlit, jak se slova „rasista“ a „rasismus“ stala v poslední době takřka tak špatnými jako slova „antisemita“ a „antisemitismus“, prezentován argument, který měl ukázat, že by mohl být marxismus přejmenován na „marxťanství“. Byl totiž naplánován jako náhražka křesťanství. Jestliže je tedy dnešní antirasismus jednoduše restartem marxismu, vysvětluje to, proč „rasismus“ vzbuzuje takřka náboženskou hrůzu u liberálů, kteří podnikají jakoby křížovou výpravu k jeho odstranění. Křížovou výpravu? Ano, protože liberálové bojují za to, aby nahradili Boží řád ve vesmíru lidským řádem a Boha člověkem. Papežové 19. století učili, že zbožňování falešné svobody, liberalismu, dláždilo cestu marxismu.

Jak tedy americký autor a kulturní kritik James Lindsay, kterého jsme představili minulý týden, ukazuje, že antirasismus je jednoduše restartem marxistického komunismu? (viz theepochtimes.com/James Lindsay) Základem marxismu je ateistický materialismus, jinak řečeno, Bůh neexistuje a člověk musí zaujmout místo, které měl v křesťanství. Náboženství je prostě „opiem lidstva“. Hřích, který je zodpovědný za tolikerou bídu ve společnosti, již není prvotní hřích Adama a Evy, ale soukromé vlastnictví, protože vytvořením dělby práce vytváří nerovnost mezi lidmi prostřednictvím společenských vztahů nadvlády, vykořisťování a odcizení. Komunismus proto znovu vytvoří ráj, ale nikoliv v nebi ale na zemi tím, že zruší soukromé vlastnictví a obnoví rovnost mezi všemi lidmi. „Proletáři světa, spojte se“ a společně zrušíme různé třídy lidí. Odtud pochází třídní boj, na nějž navazuje komunismus.

V 19. století mělo toto chápání společnosti určité ospravedlnění v realitě, protože kapitál a práce byly příliš oddělené a existovalo vykořisťování dělníků ze strany kapitalistů, kteří usilovali jen o zisky. Papežové, zvláště Lev XIII. ve své encyklice Rerum Novarum z roku 1891, však přiměli kapitalisty si uvědomit, že je v jejich vlastním zájmu se o dělníky starat, a tak moudré rady zvítězily. O dělnickou třídu na Západě bylo postaráno spíše lépe. Výsledkem bylo, že na prosperující dělníky již nebylo možné se spoléhat jako na páku, pomocí které by se způsobila revoluce. Blaho dělníků však nikdy nebylo skutečným cílem komunismu, ale prostě jen prostředkem, jak svrhnout to, co zbylo z křesťanského řádu a připravit cestu pro vítězství lidského řádu. Musela se nalézt nová páka.

Tím, kdo jí nalezl, byl německo-americký filozof Herbert Marcuse (1898–1979), nejvlivnější marxista 20. století, který měl ve svém jádru tentýž instinkt protikřesťanské revoluce jako Karel Marx, syn rabína. Marcuse se cítil zrazen dělnickou třídou, protože se celá stávala střední třídou. Kde by mohl nalézt novou nerovnost s hluboce ukotveným pocitem nespravedlnosti, který by mohl být zažehnut do nadšení pro revoluci a přeměněn na páku ke svržení současného společenského řádu a který by mohl otevřít cestu pro Nový světový pořádek? Narazil na rasu a dle svých slov ji přeměnil na „populaci ghetta“, která měla být vedena studenty, jež byli duchovně podvyživení díky materialismu svých západních „univerzit“ a měli proto hlad po novém náboženství, Novém světovém pořádku – komunismu.

Odtud pochází marxismus identity, politika identity, levicová mobilizace bílých studentů, „Black Lives Matter“ ke zničení bělošských měst a s pocitem bělošské viny. Odtud pochází opovrhování všemi, kteří jsou nyní na pravici a zradili komunismus. Odtud pochází politická korektnost a posvátnost cenzury k umlčení samotné možnosti pravicového myšlení. Odtud pochází dnešní „kultura rušení“, protože demokratická tolerance již nemůže být zaručena jakémukoliv odporu vůči levičáctví, neboť takový odpor nemá právo existovat. A tak dále a tak dále. Zde jsou kořeny dnešního „krásného nového světa“!

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof