středa 24. července 2019

Osobní polemiky a liberalismus (1884)


Osobní polemiky a liberalismus (1884)
Dr. Don Félix Sardá Y Salvany
„Je docela dobré válčit proti abstraktním naukám,“ mohou říct někteří, „ale je patřičné v boji proti omylu, když je velice zjevný, napadat i osoby těch, kteří jej prosazují?“ Odpovídáme, že velmi často je, a nejen patřičné, ale příležitostně dokonce i před Bohem a lidmi nezbytné a záslužné.
Obvinění ze zabývání se osobami nejsou ušetřeni ani katoličtí apologeti, a když nám tohle liberálové a ti, kdo jsou poznamenaní liberalismem, hodili na hlavu, představují si, že jsme tímto obviněním přemoženi. Klamou však sami sebe. Tak snadno se nenecháme upozadit. Máme na své straně opodstatnění – a to zásadní opodstatnění. Abychom bojovali proti falešným idejím a zdiskreditovali je, musíme v srdcích velkého počtu lidí vzbudit opovržení a hrůzu z těch, kteří se je snaží svést a morálně zkazit. Nemoc je neoddělitelná od osob těch, kteří jsou nemocní.
Cholera ohrožující nějakou zemi přichází v osobách těch, kteří jsou nakažení. Chceme-li ji vyloučit, musíme je vyloučit. S idejemi se v žádném případě nevypořádává abstraktně; samy se nešíří ani nepropagují. Ponechány samy o sobě – kdyby bylo možné představit si je odděleně od těch, kteří je vymýšlejí – by nikdy nezpůsobily všechno to zlo, jímž trpí společnost. Jsou účinné pouze konkrétně, když jsou osobním výtvorem těch, kteří je vymýšlí. Jsou jako šípy a kulky, které by nikoho nezranily, kdyby nebyly vystřeleny z luku nebo pušky. Je to lučištník a střelec, jimž bychom měli věnovat naší první pozornost; bez nich by nebyla vražedná palba. Jakákoliv jiná metoda boje by mohla být liberální, když dovolíte, ale postrádala by zdravý rozum.
Autoři a propagátoři heretických nauk jsou vojáky s otrávenými zbraněmi ve svých rukách. Jejich zbraněmi jsou knihy, časopisy, přednášky, jejich osobní vliv. Stačí uhýbat se jejich ránám? Vůbec ne; první nutnou věcí je zničit samotného bojovníka. Je-li hors de combat [„mimo boj“], už nemůže udělat žádnou škodu.
Je proto naprosto patřičné nejen diskreditovat jakoukoliv knihu, časopis nebo přednášku nepřítele, ale je také v jistých případech patřičné diskreditovat i jeho osobu; protože ve válce je nepochybně hlavním prvkem účastnící se osoba, protože střelec a nikoliv dělo, střelný prach a náboj je hlavním faktorem v dělostřeleckém boji. Je proto v jistých případech legitimní odhalovat neblahou pověst liberálního protivníka, vystavit jeho zvyky opovržení a vláčet jeho jméno v blátě. Ano, je to přípustné, přípustné v próze, ve verších, karikaturou, v seriózním tónu nebo v žertu, všemi prostředky a metodami, které jsou na dosah. Jediným omezením je, neužívat lež ve službě spravedlnosti. To nikdy. Pod žádnou záminkou nemůžeme ani minimálně pošpinit pravdu. Jak říká jeden francouzský spisovatel: „Pravda je jediná laskavost dovolená v dějinách,“ a my můžeme dodat: při obraně náboženství a společnosti.
Církevní Otcové tuto tezi podporují. Samotné názvy jejich děl jasně ukazují, že v jejich boji s herezí byly první údery vedeny proti hereziarchům. Díla Sv. Augustina takřka vždy nesou jméno autora hereze, proti níž jsou sepsána: Contra Fortunatum Manichoeum, Adversus Adamanctum, Contra Felicem, Contra Secundinum, Quis fuerit Petiamus, De gestis Pelagii, Quis fuerit Julianus atd. A tak velká část polemik tohoto velikého Otce a Učitele Církve byla osobní, agresivní, biografická a stejně tak i nauková. Boj muže proti muži s heretiky i s herezí. To, co zde říkáme o sv. Augustinovi, můžeme říct i o jiných Otcích.
Odkud liberálové odvozují svou pravomoc ukládat nám novou povinnost bojovat proti omylu pouze abstraktně a jim věnovat štědré úsměvy a lichotky? My, ultramontáni, povedeme svůj boj dle křesťanské tradice a budeme bránit Víru, jak byla vždy v Církvi Boží bráněna. Když meč katolického polemisty udeří, nechť zraňuje, a když zraní, ať zraní smrtelně. To je jediný skutečný a účinný prostředek vedení války.
Zdroj: Liberalism is a Sin, Dr. Don Félix Sardá Y Salvany, kapitola 21
Překlad: D. Grof