sobota 6. července 2019

Komentář Eleison DCXXV – „Prométheus“ – Modloslužba (2019)


Komentář Eleison DCXXV – „Prométheus“ – Modloslužba (2019)
(625)
6. července 2019
„PROMÉTHEUS“ – MODLOSLUŽBA 
Část první – Podstatou Druhého vatikánského koncilu (DVK) je oslava člověka maskovaná oficiálními představiteli Církve jako katolicismus. Část druhá – Nový člověk DVK je osvobozený: od reality skrze subjektivismus; od morálky skrze svědomí; od přirozenosti skrze svědomí. Část třetí – Novocírkev DVK již není proti světu, ani proti jiným náboženstvím, je to Novocírkev přívětivosti a dialogu se všemi. Ve čtvrté části své knihy se P. Calderón ptá, jestli se DVK rovná novému náboženství, a říká, že ano, protože již nekoná bohopoctu vůči Nejsvětější Trojici, protože 1 Zjevení a Tradice, 2 ústřední akt bohopocty a 3 Vtělený Bůh náležející katolicismu byli všichni podstatně změněni.
1 Nauka pravé Církve byla změněna, protože katolík může věřit buď v objekt sám, například ve Vtělení, nebo v objektivní tvrzení vyjadřující onen objekt, například „Bůh se vtělil“. Toto tvrzení vyjadřuje tajemství nedostatečně, ale vyjadřuje jej pravdivě, a dostatečně na to, aby věřící spasil svou duši. Ale Novocírkev je modernistická a pro modernisty nemůže být žádné tvrzení objektivní. A proto v Novocírkvi může existovat pouze subjektivní zkušenost tajemství (Dei Verbum č. 2, Lumen Gentium č. 4), jež ponechává nauku široce otevřenou rozmarům všeho druhu charizmatických subjektů. Protože v Novocírkvi je Tajemství přítomné v živoucím církevním společenství, s nímž se nauka Zjevení i Tradice může a musí vyvíjet ve svých měnících se historických okolnostech. A tak je Nová víra rámcem myšlení umožňujícím člověku zakoušet a vykládat toto Tajemství v nějakém společenství. Formulace nebo kréda prostě následují. Nové Písmo svaté je pouze základním ukotvením oné zkušenosti, modelem, který má Boží lid následovat. Novopravověří smýšlí spolu se společenstvím Novocírkve, takže ten, kdo odmítá Novospolečenství, je nejhorším z heretiků, např. arcibiskup Lefebvre.
2 Pokud jde o bohopoctu, středověké náboženství Kříže, je depresivní! A tak si Novocírkev zachová radost, ale odstraní oběť. A tak, jestliže to byl hřích lidí, který vedl k dluhu lidí vůči Bohu, což vedlo ke Kristovu splacení tohoto dluhu skrze oběť, zbavme se hříchu. Bůh je nad a mimo utrpení, a tak Ho hříchy lidí nezraňují, může nad nimi bědovat, ale nikdy by nikoho nepotrestal věčným peklem. Kristus zemřel pouze jako Otcův nástroj (Gaudium et Spes č. 22), aby ukázal solidaritu s lidmi, takže to není Kristus, ale Otec, kdo nás spasil, a nikoliv Křížem, ale skrze Vzkříšení, jež bylo Otcem způsobeno, aby oslavil člověka! Takže přejmenovaná mše, tj. „paschální Tajemství“, má oslavovat člověka, a Bůh by měl děkovat člověku, že je pro Něj tak velkolepý! Tento řetězec rouhavých lží, jasně orientujících novou mši vnucenou Církvi Pavlem VI. v roce 1969, je v dekretu DVK o liturgii, Sacrosanctum Concilium, skrytý spíše než otevřený, protože se datuje na počátek koncilu, kdy modernisté ještě museli našlapovat opatrně. Ale od roku 1969 se brzdy odbrzdily. Církevní liturgie je nyní v chaosu.
3 Pokud jde o Vtěleného Boha, Ježíše Krista, ve středu křesťanství a pravé katolické Církve, pojednává se o Něm přímo ve dvou dokumentech DVK, Gaudium et Spes a Ad Gentes. P. Calderón prohlašuje, že nauka obou dokumentů je tatáž: Kříž je strašlivý, takže je lepší být pouhým člověkem pokoje než adoptovaným synem Boha skrze utrpení. Člověk je obrazem Boha (svou svobodou), takže čím víc se dělá člověkem, tím božštějším se stává. Proto se Ježíš Kristus stal člověkem nikoliv pro člověka, aby se stal adoptivním synem Boha, ale pro člověka, aby se stal plněji člověkem! Navíc DVK nikde neprohlašuje, že Ježíš Kristus je skutečně a náležitě Bohem, a ani nezmiňuje hypostatickou jednotu. Koncilní teologové kolísají ve svém jazyce mezi Tradicí a Novoteologií dle svého obecenstva.
4 Závěrem P. Calderóna je, že důstojnost člověka je konečným cílem DVK, a konečné cíle ve skutečnosti vytvářejí náboženství, takže DVK je náboženstvím odlišným od katolicismu, jehož konečným cílem je (vnější) sláva Boha. A tak s DVK má milost osvobodit lidskou přirozenost, Ježíš je člověk, který přišel, aby nás učinil lidštějšími, a mše již není obětí, jíž dlužíme Bohu, ale je díkůvzdáním lidstva korunujícím Stvořitele, protože ono je svobodnější než je On, protože je schopné si volit i zlo!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof