U novosedesvakantistů „sex prodává“
(2019)
P. Anthony Cekada
2. května
2019
Poznámka
REX!: P. Anthony Cekada je
sedesvakantista. Autor blogu tento názor nezastává.
***
Jak jsem
poznamenal před pár týdny v článku Omyly
Athanasiuse Schneidera, „pravice“ v koncilní církvi
– „konzervativci“ nebo v případě těch, kteří propagují starou mši
v Novus Ordo systému, „novotradicionalisté“ – stále vehementněji kritizuje
Bergoglia. Mluvit v těchto kruzích o papežské herezi před pouhými šesti
lety bylo obvykle odmítáno jako „schizmatické sedesvakantistické fantazie“ nebo
jako „odmítání Kristova příslibu, že brány pekelné ji nepřemůžou“.
Nyní však
zjišťujeme, že konzervativci a novotradicionalisté z hlavního proudu v Otevřeném
dopisu biskupům katolické Církve prohlašují, že: „Obviňujeme papeže
Františka z kanonického přečinu [tj. zločinu] hereze.“
Silná káva a
dobrý vývoj. Je povzbudivé vidět konzervativce a novotradicionalisty nakonec
začínat brát vážně představu, že hereze sama – a nikoliv jediná – stojí za
degenerací víry a mravů, která všeobecně nastala po Druhém vatikánském koncilu.
A je podobně povzbudivé vidět je uznat, že hereze může přicházet a skutečně
přichází od domnělého papeže.
Proč však nyní? Je to prosté: „Sex prodává“, říká
člověk od reklamy. Jinak řečeno, získává si tím čí oním způsobem pozornost naší
padlé lidské přirozenosti.
Proto ten
úlek a pobouření, jež všude mezi katolíky propukli vloni v létě kvůli
skandálům sexuálního zneužívání kněžími, vůči duchovním predátorům a vůči těm,
kdo jim to umožňoval: McCarrick, Cupich, Wuerl, Farrell, Maradiga, Ricca, Zanchetta
a stovky jiných mezi nižším klérem. Kvůli sexuální složce se tento příběh
rozjel v rádiu, tisku a sociálních médiích a nejeví žádné známky toho, že
by se vytratil.
Sama o sobě
by to byla velice prchavá směs, v myslích mnoha lidí se však spojila
s Bergogliovými strašnějšími herezemi u sexuální morálky – rozvod/uzavření
nového sňatku, „kdo jsem, abych soudil“, [katolíci] „se množí, jak králíci“
atd., spojené s jeho potrhlými klamy ohledně „klerikalismu“.
Tato
kombinace zničila jedinou konstantu, u níž konzervativci z hlavního proudu
po Druhém vatikánském koncilu vždy cítili, že s ní mohou počítat: neměnnou
oficiální nauku ohledně sexuální morálky, která deklarovala, že rozvod a nový
sňatek, homosexuální akty, antikoncepce, potrat a podobné praktiky jsou vždy
hříšné. Zatímco za Pavla VI., Jana Pavla II. a Benedikta XVI. tyto oficiální
nauky byly v praxi široce ignorovány, zůstávaly nicméně „v knihách“. Pro
konzervativce to bylo, jako by sex byl vše,
na čem u pravého katolíka záleží.
Proto když
„chaotik Fanda“ nedávno začal podkopávat tyto
nauky slovem i skutkem, začali konzervativci a novotradicionalisté vyvádět.
Františkovy hereze u sexuální morálky, jak prohlašuje jejich nedávný Otevřený
dopis, jsou dostatečným základem pro kardinály a biskupy, aby jej shledali
vinným z kanonického zločinu hereze, a jestliže se odmítne kát, aby jej
prohlásili za odstraněného z papežského stolce.
Takže u
nich, pokud jde o heretické papeže a sedesvakantismus, „sex prodává“.
Mnohem
větším dobrem by však pro katolíky v dlouhodobé perspektivě bylo, kdyby
autoři tohoto dopisu prozkoumali širší otázku: Jak jsme k tomuto stavu věcí
došli? Jistě, Bergogliovo vykuchání šestého a devátého přikázání, jakož i
katolických dogmat ohledně hříchu a milosti, je strašlivé. Ale co a kdo ho umožnil?
Odpověď je:
Druhý vatikánský koncil a Bergogliovi předchůdci.
Modernistická
hereze tvrdě potlačená sv. Piem X. se znovu vynořila na Druhém vatikánském
koncilu, aby zasadila otrávená semena svých omylů skrze všechno koncilní „ano,
ale“, existencialistické žvanění, mlžení, dvojznačnosti, obcházení, mlčení,
otrávené novotvary, nové definice, falešné ekvivalence, zničené odlišnosti a to
ostatní. A byli to přímo ti muži, jež dnešní konzervativci považují za hrdiny
pravověrnosti – Jan Pavel II. a Benedikt XVI., kteří se na tomto koncilu
podíleli – v Ratzingerově případě dokonce, kteří řídili jeho teologické směřování, a kteří zaváděli jeho „reformy“ a
dláždili cestu Bergogliovým ohavnostem.
Jak tedy
všeobecná degenerace ve víře a mravech, jíž vyprodukoval Druhá vatikánský
koncil, pokračovala, konzervativci a indultisté té doby, spokojení, že se sexuální morálka zdála nezměněná,
přešli čtyřicet let, kdy vytrvale ignorovali deklarace Jana Pavla II. a
Benedikta XVI., které odstraňovaly, podkopávaly nebo do velké míry činily
sporným katolické dogma.
Takto
chránění mohli Wojtyla i Ratzinger – navzdory „teologii těla“ prvně zmíněného a
schvalování kondomů druhého zmíněného – směle vyhlašovat celou řadu herezí bez
mrknutí oka konzervativců a novotradicionalistů, protože šesté a deváté
přikázání pořád nějak byla v knihách“.
Když však
sekyra tnula do katolického dogmatu, morálka bude nevyhnutelně následovat. A to by pro „pravici“ v Novus Ordo
církvi mělo být skutečným poučením,
jež by měla vyvodit z herezí Jorgeho Marii Bergoglia.
A tak, i
když je velmi dobrým znamením, že jistí konzervativci a novotradicionalisté
dosáhli svého bodu zlomu u jednoho
z papežů Druhého vatikánského koncilu kvůli jeho herezím u sexuální morálky, doufám, že budou tento fakt považovat
za obří neonovou šipku ukazující na nespočet dogmatických herezí jeho předchůdců a nakonec i na skutečnou
příčinu všech našich trápení – na modernistické hereze, jež jsou samotným
základem zlodějského Druhého vatikánského koncilu.
Zdroj: Quidlibet
Překlad: D. Grof
