Komentář Eleison DCXXII – Prometeo – I (2019)
(622)
15. června
2019
PROMETEO – I
Druhý vatikánský koncil byl pro katolickou Církev pohromou. Pro budoucnost
téže Církve je podstatné, aby katolíci, kteří chtějí spasit svou duši,
pochopili, proč byl takovou pohromou. P. Alvaro Calderón, profesor tomistické
filozofie a teologie v kněžském semináři Bratrstva sv. Pia X. v La
Reja v Argentině, napsal před deseti lety knihu prokazující, že Druhý
vatikánský koncil z nitra Církve nahradil náboženství Boha náboženstvím
člověka. Aby první ze čtyř částí této knihy řekla, čím Druhý vatikánský
koncil byl, začíná s trojí definicí: byl oficializací humanismu převlečeného za katolicismus.
Zaprvé byl humanismem, jinými
slovy oslavou člověka na úkor Boha. Středověk byl následován řadou humanismů,
např. renesancí, reformací, Francouzskou revolucí, ale pokaždé takový
humanismus zahynul, říká Calderón, protože se odřízl od katolické Církve.
Konečný výsledek? Dvě světové války. Tentokrát to však byli sami duchovní, kdo
vytvořil nový humanismus, aby pasoval katolické Církvi. Proto Druhý
vatikánský koncil bezprecedentně učinil oficiálním to, co vždy bylo závažným
omylem odsuzovaným Církví, tentokrát však duchovní věděli, jak učinit, aby se to zdálo katolickým. Tak
mohli svým novým humanismem dosáhnout moderní, na člověka soustředěný, svět,
ale zároveň zamýšleli zůstat v Církvi, prý proto, aby zachránili moderního
člověka před jeho bezbožností, i moderní Církev před její sterilní izolací. Při
nejlepším měli tito duchovní Druhého vatikánského koncilu dobré úmysly, při
nejhorším věděli, že jejich nové smíření protikladných sil nebude fungovat,
s výjimkou toho, že zničí Církev, ale to je to, co ti úplně nejhorší
z nich chtěli.
A proč by tedy nové smíření nefungovalo? Protože Pavel VI. chtěl nový
humanismus, ani nelidsky orientovaný vůči Bohu jako ve středověku, ani přehnaně
reagující proti tomu jako v moderní době, ale novou rovnováhu mezi těmito
oběma krajnostmi, která by ukázala, že větší sláva Boží nastává současně
se slávou člověka. Například člověk je nejúžasnějším stvořením svého
Stvořitele, takže oslavovat člověka znamená také oslavovat Boha. A člověk je
obrazem Boha tím, že je svobodný, takže čím je svobodnější, tím víc oslavuje
Boha. Proto propagovat lidskou důstojnost a svobodu znamená oslavovat nejen
člověka, ale také Boha. Když se však začne od slávy člověka, kdo by neviděl
riziko, že se sklouzne zpět ke slávě člověka? Navíc je Bůh jedinou zcela
Dokonalou Bytostí, která tudíž nemůže potřebovat nebo chtít cokoliv vně Své
vlastní ze samotné podstaty plynoucí slávy. Pouze druhotně může pro Svou vnější
slávu chtít nebo si přát dobrotu nějakého stvoření vně Své vlastní. Pravdou
proto je, že Bůh i člověk jsou primárně zaměřeni vůči Bohu a Bůh může být pouze
druhotně zaměřen vůči člověku.
Zde jsou však některé citáty z dokumentu Gaudium et Spes Druhého vatikánského koncilu: „Všechno na světě má
být zaměřeno k člověku jako svému středu a vyvrcholení ... pánu nad
veškerým pozemským tvorstvem“ (12) – cožpak to není spíše Bůh? „Láska
k Bohu a k bližnímu je první a největší přikázání“ (24) – objevuje se
bližní v prvním přikázání Desatera? „Člověk [je] jediný tvor na zemi,
kterého Bůh chtěl pro něho samotného“ (24). Pro člověka samotného? Tato
odchylka je závažná, ale sotva patrná, a ve vlastních koncilních textech je
spíše implicitní než explicitní, jasněji se však objevuje v církevní nauce
po koncilu, například v Novém katechismu (např. 293, 294, 299). Koncil,
říká P. Calderón, prakticky staví člověka na trůn Stvoření a Boha do jeho
služeb.
Podobně Druhý vatikánský koncil obrací vzhůru nohama autoritu. Humanismus
je vždy proti autoritě, ale Nový humanismus musí vypadat katolicky, proto musí
hledat jinou cestu pro vládu Kristovy autority v moderní Církvi a světě.
Kristus však řekl, že přišel sloužit (Mt. XXV, 25-28). Nová hierarchie
se tedy učinila demokratickou odshora dolů, aby sloužila modernímu člověku
způsobem, který chápe. Kde však v Nové hierarchii bude autorita Boží, aby
lidi pozvedla do nebe? Bude zrušena, a když je autorita v Církvi zrušena,
bude autorita zrušena všude, jak to vidíme v roce 2019 všude kolem nás.
Část II od P. Calderóna bude Nový člověk Druhého vatikánského koncilu, Část
III Nová Církev, Část IV Nové náboženství.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
