neděle 12. listopadu 2017

Komentář Eleison DXXXIX – Menzingen nařizuje (2017)


Komentář Eleison DXXXIX – Menzingen nařizuje (2017)
(539)
11. listopadu 2017
MENZINGEN NAŘIZUJE
V žádném případě nejsou všichni čtenáři „Komentářů“ příznivě nakloněni kritice slov a činů vedení Novobratrstva sv. Pia X. v Menzingenu. Nicméně existují mnozí, kteří chápou, že stejně jako byl arcibiskup Lefebvre, pro dobro katolické Církve, plně oprávněn zaujmout svůj úspěšný postoj proti tomu, aby byla zničena Druhým vatikánským koncilem, tak je člověk plně oprávněn, pro tutéž spásu duší, veřejně kritizovat posun Novobratrstva do náručí římských koncilních oficiálních představitelů. Červnové vydání menzingenského interního časopisu pro kněze Bratrstva, „Cor Unum“, zveřejnilo další rázné ospravedlnění tohoto posunu. Menzingen je zatvrzelý. Menzingen musí být veřejně napomenut.
Kurzivou zde následuje poctivý souhrn některých z hlavních argumentů, který lze (ve francouzštině) ověřit na webových stránkách Résistance catholique francophone: Cor Unum juin 2017.
Arcibiskup Lefebvre udělal ze vztahů Bratrstva s Římem starost generálního představeného samotného.
Bylo to proto, že věděl, že na své vlastní kněze pod sebou se nelze spolehnout v tom, že chápou krajní potřebu obezřetnosti při jednání s římskými oficiálními představiteli. Současný generální představený dokazuje, jak měl [arcibiskup] pravdu.
Generální kapitula z roku 2006 zmocnila autority Bratrstva vyhodit z Bratrstva jakéhokoliv kněze, který veřejně nesouhlasí s jejich politikou – „Toto varování se má brát vážně.“
Přesně takhle „vyhodil“ Pavel VI. arcibiskupa Lefebvra. Vidí Menzingen koho napodobuje? A předvídali kněží, kteří v roce 2006 volili, kam jejich autorizace takových vyhazovů povede?
Nezáleží na tom, jak dobré jsou nesouhlasné argumenty, veřejný nesouhlas vždy poškozuje obecné dobro.
Poškodil arcibiskup Lefebvre (pravé) obecné dobro Církve svým dvacetiletým nesouhlasem? Pravda je základním měřítkem autority, zvláště v katolické Církvi, a nikoliv naopak!
Arcibiskup Lefebvre zachránil Církev skrze formování kněží v souladu s katolickou Tradicí.
Ne tak úplně. Formování dobrých kněží bylo jeho způsobem zachraňování katolické Víry. Ale kněží, kteří jsou nyní formováni Menzingenem, aby jednali v souladu s koncilními Římany, riskují, že nezachrání ani Víru ani Církev.
Arcibiskup vždy uznával a chtěl, aby kněží Bratrstva uznávali úřadující církevní autority, jak před svěcením čtyř biskupů v roce 1988, tak po něm.
Ano, ale v roce 1988, poté, co Římané jednou provždy prokázali, že se nestarají o Víru, se jeho postoj k nim radikálně změnil: „Doteď diplomacie, ale odteď nauka,“ řekl, jak Menzingen dobře ví. Ale Menzingen prostě nevidí důležitost nauky, jako ji viděl arcibiskup.
Přesně tak. Odpůrci Menzingenu přetvářejí otázky prozíravosti na věci Víry.
Ne. Podřídit věřící katolíky koncilním – tj. nevěřícím – Římanům, je bezprostředně věcí Víry.
Jak však mohou být takoví Římané obráceni, jestliže věřící katolíci Bratrstva odmítnou veškerý kontakt s nimi?
Jak si katolíci mohou zachovat Víru, když se podrobí nakažlivým, i když nevinně nebezpečným, modernistům?
Ale ne vše v dnešní oficiální Církvi je koncilní. Zahrnuje i konzervativce, kteří nás mají rádi.
Ale konzervativci nemají žádnou moc. Všechna moc v Římě je v rukách svobodných zednářů, kteří jsou nenávistnými a rezolutními nepřáteli katolické Tradice, Církve Našeho Pána a Boha. A vše v oficiální Církvi je nakonec vedeno koncilním směrem, zvláště papežem Františkem.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof