Jeden den v
životě bratra v Avrillé (2016)
Fr. Raymund de Pennafort T.O.P.
Shledal jsem denní rozvrh Dominikánů z Avrillé jako
velice zajímavý. Ačkoliv jako Terciáři žijeme ve světě zaneprázdněných životů a
rodin, myslím si, že je skvělé, že se můžeme pokusit napodobovat životy těchto
svatých kněží a bratří konvršů, nakolik jen můžeme…
Jeden den v
životě bratra v Avrillé
Poté, co jsme prozkoumali řádového ducha obecně,
podívejme se nyní na každodenní život bratra Kazatele v konventu v La
Haye-aux-Bonshommes v Avrillé ve Francii.
Konvent
Bratří Kazatelů – Dominikánů v La Haye-aux-Bonshommes, Avrillé, Francie
Ráno
Komunita vstává přesně ve 4 (což není tak časně, když
jde člověk spát ve 20:30!). Každý má 20 minut, aby se oblékl, umyl a trochu si
zacvičil, než se dá do „díla“, to jest „opus Dei“ neboli Božského officia
[liturgie hodin], které začíná s Matutinem. To je nejdůležitější z
našich mnišských observancí a mocná pomoc pro kontemplativní život. Tento
poslední bod je obzvláště pravdivý v nádherně zachovaném kostele z 12. století,
kde máme to požehnání prožívat svůj liturgický život den za dnem. Jeho
jednolitá, prostá architektura a akustické kvality vytvářejí velmi nábožné
prostředí.
Božské
officium
Společná recitace každé liturgické hodiny breviáře
vytváří „páteř“ našeho každodenního programu, jak uvidíme.
Dominikánský breviář je v zásadě stejný jako ten,
který se používá v Římském ritu, existuje zde však dost rozdílů, které při
návštěvě překvapí (a rozčílí?) víc než jednoho kněze! Výběr recitovaných žalmů
je obecně totožný, ale antifony a odpovědi jsou často specifické pro
dominikánský řád. Jiné zvláštnosti zdůrazňují specifický charakter
dominikánského života. Například Otcové během recitace všech žalmů nesedí jako
v čistě činných kongregacích, ani celou dobu nestojí jako v čistě rozjímavých
řádech. Sedí a stojí střídavě s každým žalmem: je to odraz „smíšeného“
apoštolského života!
Po Matutinu ihned následují Laudy a
půlhodina duševní modlitby. To nás přenáší asi do času 5:45. Po recitaci
modlitby Anděl Páně většina Otců sestupuje do oratoří krypty, aby sloužili svou
každodenní Mši. Po Mši a asi patnáctiminutovém díkůvzdání si Otcové a bratři
mohou dát v refektáři rychlou snídani.
Okolo sedmé se většina Otců a bratrů nachází v
komunitní místnosti pojmenované „Posvátný růženec“ (pojmenované takto kvůli
starobylému portrétu Naší Paní předávající sv. Dominikovi růženec, který
[portrét] zde visí na zdi). Zde se dívají, jestli mají na vývěsce na tento den
nějaké vzkazy. Také si mohou zkontrolovat své poštovní schránky. Protože je
ticho v konventu všeobecným pravidlem, jsou tyto poštovní schránky velmi
využívané. Psaní vzkazů je způsob komunikace bez vyrušování klidu a ticha
konventu. Tato opatření jsou přísnou povinností, dokud v 7:30 nezazvoní zvon,
aby vydal signál, že skončilo „velké ticho“, během nějž je striktně zakázáno
hovořit. Když spolu dva bratři během dne (až do Kompletáře, který
označuje počátek velkého ticha) potřebují mluvit, mohou jít do „locutoria“, což
je místnost umístěna za tímto účelem stranou (z latinského „loqui“, „hovořit“).
Od konce
velkého ticha do konventní Mše
Zvon v 7:30 je oficiálním začátkem ranních aktivit.
Pro profesory a bratry kleriky studující na kněžství to znamená hodiny
filozofie nebo teologie. Průběh studia je primárně založen na Teologické Summě
sv. Tomáše Akvinského, jak ji podávají velcí komentátoři uznávaní papeži a
Tradicí. Zvláště se velmi využívá monumentální dílo důstojného Otce Garrigou-Lagrange
O.P. (1877-1964), vynikajícího antimodernistického obhájce tomistické teologie.
Výuka
U postulantů a noviců se výuka soustředí převážně na
spiritualitu, liturgii, gregoriánský chorál a dějiny dominikánského řádu. Také
mají výuku o aktech Magisteria, kterou učí sám arcibiskup Lefebvre – na kazetě.
Pro druhé je to čas pracovat na nějakém článku pro
naši věroučnou revui « Le Sel de la Terre » [„Sůl země“], psát kázání
nebo připravovat duchovní přednášky pro nadcházející exercicie nebo pouť. Ještě
jiní využijí tento čas na denní studium Teologické Summy, které zdaleka není
ukončeno svěcením, ale musí pokračovat po celý život řeholního kněze. Tento čas
lze také strávit duchovní četbou nebo k zakončení každodenní půlhodiny „lectio
divina“ (studia Písma), které člověk nestihnul zakončit před zvoněním. V každém
případě jsou tyto dvě hodiny stráveny tichou prací nebo studiem v našich
celách, třídě nebo v nově dokončené třípatrové knihovně za konventem. Tento
studijní život sytí naši kontemplaci a připravuje nás na naše kazatelské
poslání.
Ve stručnosti lze říci, že průběh studií při přípravě
na kněžství trvá přinejmenším šest let. Během této doby (přinejmenším do
slavnostního závazku recitovat breviář, který začíná při vyznání věčných
slibů), jsou bratři klerikové dispensováni od účasti na Božském officiu. To jim
poskytuje nutný čas, aby pokračovali ve svých studiích bez zanedbávání jiných
závazků řeholního života. Například čtou Písmo, zatímco Otcové recitují Matutinum.
Od konventní
Mše do Sexty
V 9:30 zvon svolává Otce znovu do kostela k recitaci
Božského officia. Recitují se liturgické hodinky Prima a Tercie,
následované ihned konventní Mší (neboli komunitní Mší) v 10:00. Bratři
klerikové ministrují při Mši, stejně jako Otcové, je-li to zpívaná Mše. Tak
tomu vždy je o nedělích, a nakolik je to jen možné i během týdne.
Slavná
asistovaná Mše v Dominikánském ritu
Život v konventu je skutečně soustředěn na liturgii.
Denní návštěvou Mše a recitací Božského officia se můžeme tak plně, jak je to
možné, účastnit na úžasné řadě různých svátků a liturgických období slavených
Svatou Matkou Církví během roku. Tento liturgický život je nejmocnějším
prostředkem posvěcování, který máme k dispozici, a neomylným průvodcem v našem
rozjímání.
V Dominikánském ritu se mnoho svátků slaví s větší
slavnostností kvůli skutečnosti, že bylo zachováno několik procesí, které se
již v Římském ritu nepoužívají (například Velikonoce, svátek Nanebevstoupení
Páně a mnoho svátků svatých). To je zvláště pravdivé, co se týče liturgie za
zemřelé, která se v Dominikánském řádu koná ve velké úctě. Nejen, že Mši na
svátek Všech Svatých předchází procesí, ale také jednou týdně (s výjimkou během
postního období a Velikonoc) se tento ceremoniál obstarává pro zádušní Mši
následovanou procesím. (Pobožnost za ubohé duše v očistci je jednou ze tří
základních pobožností, spolu s pobožnostmi k Nejsvětější Svátosti Oltářní a k
Blahoslavené Panně Marii.)
Komunita na
hřbitově
Ve stejné době, kdy se celebruje konventní Mše v
konventu, jde jeden z Otců do kláštera sv. Josefa celebrovat klášterní Mši pro
naše rozjímavé sestry [Mnišky Kazatelského řádu].
Po mši se všichni vrací ke svému studiu.
Od Sexty do Nešpor
V 12:15 se bratři opět sejdou v kostele na recitaci Sexty
následovanou krátkým zpytováním svědomí, modlitbou Anděl Páně a procesím
ambitem do refektáře.
Během oběda jeden z bratrů čte nějakou knihu k
instruování celé komunity. Jak říká sv. Augustin ve své řeholi (která je řeholí
Dominikánského řádu): „Ať nejen ústa přijímají pokrm, ale ať i uším chutná Boží
slovo.“ Z kolika knih, které bychom si jinak nikdy nemohli přečíst, nám tato
svatá praxe dovolila se těšit! Co víc, komunitní aspekt tohoto předčítání nás
poutá blíže k sobě a poskytuje nám odpočinek s hojným materiálem pro myšlenky
provokující předměty konverzace. Nejčastěji čteme ze života svatých nebo z
církevních dějin. Jednou týdně čteme řeholi sv. Augustina a o nedělích a
svátcích nasloucháme přednáškám a kázáním arcibiskupa Lefebvra.
Po obědě jdou Otcové procesím do kostela a zpívají
„Miserere“. Zde recitují Nonu, zatímco bratři konvršové a novicové myjí
nádobí. Když jsou tyto příslušné aktivity skončeny, komunita se znovu
sjednocuje v konventu k odpočinku – je kolem 13:30. Je-li to nutné, kantor vede
krátkou repetici antifon, které se mají zpívat o Nešporách, po níž
odcházíme na půlhodinovou procházku v naších lesích. Konvent se nachází právě
na okraji města ve velmi klidném, přirozeném prostředí, a přesto jsme jen deset
minut od vlakového nádraží.
Procházka obvykle zahrnuje návštěvu hřbitova uprostřed
lesů, kde můžeme uskutečnit jednu z pobožností, která charakterizuje náš řád:
modlitbu za duše v očistci. Jednou týdně zůstáváme v konventu, abychom pomohli
s loupáním jablek, louskáním ořechů nebo nějakou jinou prací, kterou pro nás
bratr kuchař přichystal. V neděli opouštíme budovu a jdeme se pomodlit do
blízké svatyně na „Poli mučedníků“, kde bylo během Francouzské revoluce z
nenávisti ke katolické Víře zavražděno 2 000 mužů, žen a
dětí.
V 14:10 zvoní jeden z bratrů na zvon, aby dal signál,
že končí rekreace. Ustává veškerá konverzace – i pokud je člověk uprostřed
věty. Je čas na jinou velmi důležitou mnišskou observanci: polední siestu!
Každý může odejít do své cely, aby nabral síly na druhou polovinu dne, aby si
četl, psal, modlil se atd… Jiní dávají přednost tomu, jít do kostela. Jakkoliv
si člověk zvolí strávit svůj čas, existuje jedna nutná podmínka: ticho.
Studium v
cele
V 15:00 dobře známý zvuk zvonu dává každému vědět, že
je čas na recitaci růžence v kostele. Jestliže je měsíc květen nebo říjen,
předchází každému z pěti desátků antifona zpívaná v gregoriánském chorálu.
Od 15:30 se odpoledne tráví velmi podobným způsobem
jako ráno. Otcové pracují ve třídách, kde vyučují, nebo dále pracují na svých
článcích, kázáních a přednáškách, které musí připravit. Bratři klerikové
studují na svou výuku. Je to však také čas na návštěvu nemocných, na zpovědi,
duchovní vedení a jiná jednání. Také může existovat práce, kterou je potřeba
udělat v knihovně, sakristii nebo kdekoliv v konventu.
Jeden z Otců je zvlášť ustanoven, aby dohlížel na
práci vykonanou bratry konvrši a pracovníky z vnějšku. Není to malý úkol, když
člověk uváží počet budov v našem vlastnictví. Mimo samotný konvent existuje
knihovna, domek pro hosty, budovy základní školy, garáže, sklady a
„převorství“, což je rozlehlá budova ze 17. století nacházející se hned vedle,
v níž je umístěna chlapecká střední škola.
Základní a střední škola jsou dalším zdrojem aktivit.
Otcové poskytují studentům svátosti a hodiny katechismu (filozofie a věrouky
pro chlapce na střední škole), ale jak bylo výše zmíněno, přímo se nevěnují
žádné další výuce. Role konventu v těchto dvou vzdělávacích dílech je rolí
duchovního vedení. Otcové řídí tyto dvě instituce „shora“ a směřují je ke
svému cíli (skutečně křesťanskému vzdělávání), hodiny však vyučují laici.
Jednou týdně chodí bratři klerikové na pár hodin na
procházku po kraji. Je nutné, aby měli jednou za čas pauzu od svých studií. Je
to také dobrý způsob, jak poznat tuto zemi a mnoho jejích nádherných kostelů,
zvláště pro ty, kteří opustili domov a zemi, aby vstoupili do konventu. Takové
vycházky (dokonce i delší) jsou častější u postulantů a noviců. Bratři
konvršové také mají jednou za měsíc vycházku.
Nešpory
Odpoledne se uzavírá v 18:00 zpěvem Nešpor,
následovaným modlitbou Anděl Páně. Pak jdeme v procesí do refektáře na večeři.
Dvakrát týdně se však půl hodiny před Nešporami schází komunita na
„setkání kapituly“. Všichni Otcové a bratři shromážděni v „kapitulní místnosti“
recitují zvláštní modlitby za naše dobrodince a pak usednou, aby si vyslechli
Otce převora, který udílí duchovní rady nebo oznamuje věci týkající se života v
konventu. Je to také pro každého čas, aby komunitě navrhnul modlitební úmysly.
Nakonec každý bratr popořadě vyznává jakékoliv vnější chyby, které mohl spáchat
od posledního setkání kapituly. Není to svátostné vyznání, ale prostě způsob
veřejné nápravy za veřejné chyby, které narušily život komunity, například
hlučení během velkého ticha, rozlití vody v refektáři, chyba při zpěvu Božského
officia, zničení nářadí nebo jiná taková věc. V dřívějších dobách řeholníci
trvali na tom, aby takovou kapitulu měli každý den, aby sami sebe
nepřipravovali o drahocenné milosti, které pocházejí i z nejmenšího aktu
pokory.
Od večeře do
večerky
Večeře probíhá stejným způsobem jako oběd, to jest
zatímco se naslouchá bratrovi, který čte z nějaké knihy. Předmět večerní
přednášky je však svou povahou obecně duchovnější.
Po večeři je odpočinek pro postulanty a novice a
jednou týdně činí totéž i Otcové. Jinak se každý bratr stará o poslední detaily
dne před tím, než se jde na Kompletář v 19:15.
Stejně jako Nešpory se zpívá i Kompletář.
Asi v žádné jiné liturgické hodince není tak výrazně vyjádřena nádhera a bohatost
Dominikánského ritu. Na rozdíl od Římského ritu zde existuje velká varieta
antifon, chvalozpěvů a responsorií podle každého liturgického období. Tyto
hudební skladby představují některé z nejkrásnějších řeholních básní a melodií
vůbec kdy vytvořených křesťanskou civilizací. Stačí, aby se člověk zamyslel nad
„Media Vita“ zpívanou během postního období, což je antifona, která přiváděla
sv. Tomáše Akvinského k slzám pokaždé, když ji slyšel. („Dies Iræ“ zpívaná při
zádušní mši je také výtvorem Dominikánské liturgie, složeným Fra Latinem
Orsinim O.P. ve 13. století.)
„Salve
Regina“
Na konci Kompletáře jde komunita procesím z
chórových lavic k soše Blahoslavené Panny Marie za zpěvu „Salve Regina“. Při
slovech „illos tuos misericordes oculos ad nos converte“ („obrať k nám své
milosrdné oči“) se všichni otočí a pokleknou, zatímco hebdomadář (Otec, který
má dohled nad vykonáváním Božského officia v daný týden) prochází kolem a žehná
všem bratrům svěcenou vodou.
Při návratu do chórových lavic se zpívá antifona ke
cti sv. Dominika „O Lumen Ecclesiæ“ („Ó Světlo Církve, Učiteli pravdy…“). Pak
je zde půlhodinová duševní modlitba před tím, než jdou bratři spát. Večerka je
ve 20:30.
Zdroj: Archbishop Lefebvre Forum
Překlad: D. Grof
(revize Sr. Catharina T.O.P.)
