sobota 30. ledna 2016

Komentář Eleison CDXLVI – Blížící se „nápor“ (2016)



Komentář Eleison CDXLVI – Blížící se „nápor“ (2016)
(446)
30. ledna 2016
 
 
BLÍŽÍCÍ SE „NÁPOR“

Hudba je velmi nepochopená a její moc vážně podceňovaná ze strany liberálů. Jsou ještě dost lidští na to, aby si vychutnávali tu či onu hudbu, logicky nějaký druh odpadu – a aby chápali, jak moc záleží na hudbě lidem, kteří se jim jen pokouší říct, že ta jejich je odpad. Ale v každém případě subjektivistická ideologie liberálů, v níž je člověk pánem reality (až po Všemohoucího Boha a včetně Něj), je nutí popírat, že je na hudbě cokoliv objektivního. Pro liberály tedy neexistuje nic takového jako skladatel používající jisté prostředky k dosažení jistých cílů, a nelze říct nic takového, že jakýkoliv typ nebo druhy hudby je „lepší“ než jiný. Hudba, řeknou, je čistě věcí nálady nebo vkusu posluchače – „Krása je v očích diváka“ a strašlivě disharmonická hudba je právě tak „dobrá“ jako nejproslulejší hudba z minulosti.
Samozřejmě se takoví liberálové naprosto mýlí. Čínské přísloví říká, že „když se styl hudby mění, zdi města se otřásají, což je pravda dostatečně ilustrovaná příchodem rockové hudby v 50. a 60. letech 20. století. Platón znal natolik dobře morální vliv hudby k dobrému či zlému, že by v jeho ideální republice byly jisté druhy hudby zakázány. Běda rodičům, kteří se nestarají o to, jakou hudbu jejich dětí poslouchají! „Je to jen hudba“, řeknou, a když tohle řeknou, zaslouží si ztratit své děti díky „krysařům“ rocku. Hudba je nanejvýš důležitá a je ve své povaze objektivní – cožpak nedává zdravý rozum, že všechna vojenská hudba zdůrazňuje rytmus a žádná ukolébavka ne? Co se však liberálové starají o zdravý rozum? Dělají vše pro to, aby jej sprovodili ze světa. Je pro jejich sen příliš reálný.
Hlavním klíčovým momentem v moderní době mezi uznáním objektivního řádu reality umístěné Bohem do všech jeho děl, ze strany lidí a jejich odmítnutím, byla Francouzská revoluce (1789-1794). Protože Beethovenův život překlenoval tuto revoluci a dal jí její vynikající hudební vyjádření, mohou být některá jeho nejznámější díla použita k ilustrování zcela jistých objektivních pravd týkajících se hudby. Od Haydna a Mozarta zdědil objektivní řád 18. století. Pro své následovníky to byl hlavně Beethoven, kdo [jim] odkázal vzrůstající hudební neřád (nikoliv bez svých půvabů) 19. století, jež byl následován hudebním chaosem a dezintegrací (s výjimkami) údajně „vážné“ hudby ve 20. a 21. století. Beethoven by tedy mohl být nazýván dědečkem nebo pradědečkem rocku. Toto tvrzení může tak šokovat milovníky Beethovena, že musí být okamžitě podmíněno tím, že se řekne, že to vyžadovalo velkého hudebníka, aby spustil ničení hudby.
Rychle se blíží – od 19. do 21. února – „Beethovenův nápor“, který se bude konat v Broadstairs od pátku od 18h do nedělního poledne. Jeden mladý americký klavírista, který umí z listu přehrát skoro všech 32 klavírních sonát a Lisztovy klavírní verze devíti symfonií pro dvě ruce, nabídl zahrát tolik sonát, kolik se dá vtěsnat do jednoho víkendu, spolu s výňatky ze symfonií vybraných k ilustrování povahy hudby a toho, jak Beethovenova hudba funguje. Idea „náporu“ vzešla z čistého požitkářství, pak se však objevilo pokušení dát ji v plén komukoliv, komu by se líbilo buď jen naslouchat hudbě (což by měl být pro milovníky Beethovena svátek sám o sobě), nebo zjistit, proč se liberálové tak mýlí, v hudbě jako ve všem ostatním.
Má-li tedy někdo kromě čtenářů, kteří se již zapsali, zájem, přijeďte v době mezi časy zmíněnými výše. Ubytování a strava by měly být v Broadstairs mimo sezónu dohledatelné na internetu, a dáte-li nám vědět, kdy plánujete přijet, možná budeme schopní zorganizovat v domě oběd a večeři. Ve všem ať se slouží Bohu.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof