neděle 15. února 2015

Komentář Eleison CCCXCVI – Myšlení Novobratrstva II (2015)



Komentář Eleison CCCXCVI – Myšlení Novobratrstva II (2015)

(396)


14. února 2015

 


MYŠLENÍ NOVOBRATRSTVA II
 

Nějakých 650 slov jednoho „Komentáře Eleison“ v žádném případě nestačí k vyjasnění ohromného problému vzneseného rozhovorem, který poskytl první asistent Novobratrstva pro časopis Novobratrstva v Německu ke konci minulého roku (srovnej KE z minulého týdne). Myšlení P. Pflugera pramení z otráveného moderního způsobu myšlení, takže není překvapivé, jestliže je Bratrstvo arcibiskupa Lefebvra (FSSPX) otravováno od shora dolů a měněno na Novobratrstvo biskupa Fellayho (ex-FSSPX). Otrava tkví v posunu od Boha k člověku; od náboženství Boha k náboženství člověka; od pravd Boha k svobodám člověka; od Kristovy nauky („Jděte tedy, UČTE všechny národy.“ – Mt XXVIII, 19) k sjednocování lidstva.

P. Pfluger, stejně jako miliony a miliony moderních lidí, tisíce a tisíce duchovních ve vysokém úřadě a příliš mnoho kněží a laiků toho, co kdysi bývalo FSSPX, nechápe klíčovou důležitost katolické nauky pro Církev. „INDOKTRINUJTE všechny národy,“ mohl býval říct Náš Pán. Proč? Protože všichni lidé byli stvořeni Bohem, aby přišli do nebe (I Tim. II, 4). To mohou učinit pouze skrze Ježíše Krista (Skutky IV, 12), zaprvé tím, že uvěří v Ježíše Krista (Jn I, 12), což mohou činit pouze tím, že uslyší o Víře (Ř X, 17), jinak řečeno tím, že uslyší katolickou NAUKU. Když někdo nemá zájem o katolickou nauku, znamená to, že nemá zájem o to jít do nebe. Přejme mu hodně štěstí, ať už stráví svou věčnost kdekoliv!

Německý rozhovor P. Pflugera od začátku do konce prozrazuje jeho relativní nezájem o katolickou nauku, ale jak říkal „Komentář“ z minulého týdne, tento nezájem se nejjasněji prozrazuje skrze jeho implicitní znevažování (což není příliš silné slovo) velkých protiliberálních, protizednářských, protimodernistických dokumentů, zvláště papežských encyklik z 19. a 20. století, řekněme od Mirari Vos z roku 1831 po Humani Generis z roku 1950. Pro myšlení P. Pflugera se asi tyto „anti“ dokumenty zdají čistě negativní, zatímco katolická nauka je ve své podstatě pozitivní. Člověk si také může myslet, že lék je čistě negativní, zatímco zdraví je ve své podstatě pozitivní. Lék však přece může být podstatný pro zachování zdraví! Proč jsou však dnes tyto encykliky tak nezbytným lékem pro zdraví Církve?

Protože člověk není stvořen, aby žil sám (Rousseauův vznešený divoch), je povahou společenským tvorem (Aristotelés) – všimněte si tisíce způsobů, jak se lidé sdružují. Tím, že Francouzská revoluce odmítla Aristotela a následovala Rousseaua, vyvrátila přirozený základ společnosti a na místo toho ji položila na čistě člověkem vytvořené základy, které jsou nepřátelské lidské přirozenosti jak byla Bohem koncipována, a tudíž nepřátelské vůči Bohu. Proto jak revoluční ideje postoupily Francií, Evropou a světem, tak se katolická Církev nalezla v čím dál nepřátelštějším společenském prostředí, protože hluboký vliv, který má jakákoliv společnost na jedince patřící do ní, pracuje čím dál více proti Bohu a proti spáse duší.

Po dlouhou dobu se katoličtí papeži nenechali oklamat a znovu obnovovali lék pravé sociální nauky Církve, aby jej aplikovali skrze své encykliky na nemoc revolučního lidstva. Encykliky tudíž neučí nic jiného než odvěkou nauku Církve o povaze lidské společnosti mezi člověkem a Bohem, tu sociální nauku, kterou nebylo potřeba opakovat, dokud bez řečí neodešla. Proto nejsou tyto encykliky nešťastnou náhodou nešťastné doby v minulosti. Mají ústřední význam pro obranu Víry v současnosti, jak se arcibiskup Lefebvre tak dobře naučil od P. Le Flocha. Pak ale přišel „dobrý“ papež Jan, aby prohlásil, že moderní člověk již není nemocný, a nyní přichází P. Pfluger. Více příští týden.

Kyrie Eleison


Překlad: D. Grof