čtvrtek 2. října 2014

Dopis Jeho Svatosti papeži Janu Pavlu II. (1985)

 
Dopis Jeho Svatosti papeži Janu Pavlu II. (1985)
Écône 31. srpna 1985
Během patnácti dnů předcházejících svátku Neposkvrněného početí se Vaše Svatost rozhodla svolat v Římě mimořádnou synodu za účelem učinit Druhý vatikánský koncil, který se uzavřel před dvaceti lety, „napořád živoucí realitou“.
Dovolte při příležitosti této události nám, kteří jsme se aktivně účastnili tohoto koncilu, uvědomit Vás se vší patřičnou úctou o našich obavách a našich přáních pro dobro Církve a pro spásu svěřených nám duší.
Těchto dvacet let, jak říká sám prefekt Kongregace pro nauku Víry, nám poskytlo dostatečnou ukázku situace ústící ve skutečné sebezničení Církve s výjimkou oblastí, kde se tisíciletá Tradice Církve udržela.
Změně provedené v Církvi v šedesátých letech byla dána konkrétní podoba a vyjádření na koncilu Deklarací o náboženské svobodě, která člověku zaručila přirozené právo být zproštěn jakéhokoliv omezení uloženého mu Božím zákonem, aby lnul ke katolické Víře, aby byl spasen, omezení nutně vtělené v církevních a občanských zákonech v podřízení zákonodárné autoritě Našeho Pána Ježíše Krista.
Tato svoboda od jakéhokoliv omezení ze strany Božího zákona nebo lidských zákonů ve věci náboženství je vepsaná mezi svobodami vyhlášenými v Deklaraci práv člověka, bezbožné a svatokrádežné deklaraci odsouzené papeži a zvláště papežem Piem VI. v jeho encyklice Adeo nota z 23. dubna 1791 a v jeho slavnostním proslovu v konzistoři 17. června 1793.
Z této Deklarace o náboženské svobodě vyplývají následující důsledky jako z otráveného pramene:
1. Náboženský indiferentismus států, dokonce i katolických států, uskutečňovaný přes dvacet let na podnět Svatého stolce.
2. Vámi a Vatikánem nepřetržitě uskutečňovaný ekumenismus, ekumenismus odsouzený církevním Magisteriem a zvláště encyklikou Mortalium Animos Pia XI.
3. Všechny reformy prováděné v Církvi, aby se zavděčily heretikům, schizmatikům, falešným náboženstvím a vyhlášeným nepřátelům Církve jako jsou židi, komunisti a svobodní zednáři.
4. Tato svoboda od jakéhokoliv omezení ze strany Božího zákona ve věci náboženství zjevně povzbuzuje svobodu od omezení ve všech Božích a lidských zákonech a ničí veškerou autoritu ve všech oblastech, zvláště v oblasti mravů.
Nikdy jsme nepřestali protestovat, během koncilu i po koncilu, proti ohromnému pohoršení této falešné náboženské svobody. Protestovali jsme mluvením i psaním, v soukromí i veřejně a náš protest spočíval na nejslavnostnějších dokumentech Magisteria: mezi jinými na Atanášově vyznání víry, Prvním vatikánském koncilu (DS 2008) a na učení sv. Tomáše Akvinského týkajícího se katolické Víry (IIa IIae, ot. 8-16), na nauce, která byla naukou Církve po skoro dvacet století, potvrzená kanonickým právem a jeho aplikacemi.
Proto, pokud se synoda nevrátí k tradičnímu Magisteriu Církve v otázce náboženské svobody, ale na místo toho tento závažný omyl, z nějž pramení hereze, potvrdí, budeme přinuceni myslet si, že členové synody již nevyznávají katolickou Víru.
Protože jejich kroky jsou v protikladu k neměnným principům Prvního vatikánského koncilu, který ve čtvrté kapitole čtvrtého sezení uvedl:
„Nebylť nástupcům Petrovým Duch Svatý slíben, aby snad novou nauku, kterou by jim zjevoval, vyhlašovali, nýbrž aby s jeho přispěním zjevení Apoštoly postoupené jako sklad víry svatě střežili a věrně vykládali.“
Protože je tomu tak, můžeme pouze setrvat ve svaté Tradici Církve a učinit jakákoliv pro Církev nezbytná rozhodnutí, abychom zachovali klérus věrný katolickému náboženství schopný opakovat se sv. Pavlem: „Obdržel jsem od Pána, co jsem vám také předal.“
Svatý Otče, vaše odpovědnost je vážně zapojena v tomto novém a mylném pojetí Církve, které vede klérus a věřící do hereze a schizmatu. Jestliže synoda pod vaší autoritou setrvá v tomto směřování, nebudete již Dobrým Pastýřem.
Obracíme se k naší Matce, blahoslavené Panně Marii, s růžencem v rukách a úpěnlivě ji prosíme, aby vám propůjčila svého Ducha moudrosti, jakož i všem členům synody, abyste ukončil tento vpád modernismu do Církve.
Svatý Otče, buďte tak dobrý, abyste prominul upřímnost našeho postoje k vám, který nemá žádný jiný účel, než vzdát našemu jedinému Spasiteli, Našemu Pánu Ježíši Kristu, poctu, která Mu náleží, a stejně tak Jeho jediné Církvi, a uznejte za hodné přijmout naší poctu jakožto oddaných synů v Ježíši a Marii.
Marcel Lefebvre,
Arcibiskupe-emeritní biskup Tulle
 
Antonio de Castro Mayer,
emeritní biskup Campos
 
Zdroj: SSPX ASIA   
Překlad: D. Grof