sobota 30. listopadu 2013

Komentář Eleison CCCXXXIII - Otec Rioult I (2013)

Komentář Eleison CCCXXXIII – Otec Rioult I (2013)
(333)
30. listopadu 2013
OTEC RIOULT I
Proč mezi kněžími Bratrstva sv. Pia X. nedošlo k rebelii, když se od března minulého roku stala naprosto jasnou ztráta chápání katolické nauky u jejich vůdců a následná zrada díla arcibiskupa Lefebvra? P. Oliver Rioult, průkopník „Odporu“ ve Francii, předložil minulý měsíc v rozhovoru přístupném ve francouzštině na pelagiusasturiensis.wordpress.com několik dobrých důvodů. Následující souhrn je volnou adaptací původního textu:
Základem je prvotní hřích: Když původní boj za Tradici v 70. a 80. letech 20. století uspěl v zajištění přežití základních prvků Víry, tradicionalisté usnuli na vavřínech, aby si užívali své příjemné enklávy a zůstali v pohodlné rutině, které se nyní zdráhají vzdát. Ztratili ducha boje za Víru.
Za druhé, ona specifická forma prvotního hříchu, kterou je liberalismus: V posledních deseti letech vůdci Bratrstva stáli v čele zeslabování boje proti liberalismu, omylu a nemravnosti. Přestat však plavat proti proudu znamená nechat se unášet zpět a mnoho kněží FSSPX – v žádném případě všichni – zeslábli ve svém přesvědčení a při svém kázání.
Za třetí, aktivismus: někteří kolegové se také nechali zahltit svými kněžskými úkoly a neponechali si žádný čas či chuť číst nebo studovat. Tím, že se stali pouhými administrátory a komunikátory, oslabují své přesvědčení a kázání.
Za čtvrté, klam biskupa Fellayho: po léta jeho matoucí řeči klamaly každého s výjimkou malé menšiny prozíravých duší, kterým naprosto nemohlo být popřáno sluchu. Teprve minulý rok jeho maska spadla s březnovým „Cor Unum“ a s jeho odpovědí třem biskupům z 14 dubna. Ukolébal velkou většinu tradicionalistů (jak to nyní opět činí).
Za páté, strach z neznámého: když celý svět kolem vás začíná šílet a vy naleznete enklávu zdravého rozumu a pak tato enkláva také začne šílet, vyžaduje to neobvyklou sílu charakteru postavit se realitě a nedávat přednost té či oné iluzi; a iluzí existuje hodně! Proto si mnoho kněží uvědomuje, že prožívají drama volající po zásadních rozhodnutích, postrádají však nutnou odvahu vkročit do neznáma.
A kromě všeho předešlého, špatní vůdcové: samozřejmě, že v FSSPX vždy existovali liberálové stejně jako v konvenční Církvi, dokud však jsou vůdci pevní, dá se to držet pod kontrolou. Když však v konvenční Církvi Jan XXIII. a Pavel VI. upřednostnili svůj liberalismus, výsledkem byla přílivová vlna, a nyní, když se vůdci FSSPX stali liberálními, liberalismus vane Bratrstvem, což by se za dobrých vůdců, pravých vůdců, nikdy nestalo.
Tyto důvody, které P. Rioult předkládá, jsou všechny pravdivé, žádný z nich však není silnější než Víra, která je „naším vítězstvím nad světem“ (I Jn V, 4). Člověk by vskutku mohl říci, že všechny tyto důvody spějí k nedostatku Víry na straně kněží, protože žijí ve světě, v němž chápání Pravdy u každé živé duše bylo oslabeno, a není-li Pravda pravdivá, jak může být Víra pravdivá?
Co je tedy nejprostším způsobem, jak posílit něčí chápání Pravdy, což je přesně to, co musíme v dnešních šílených podmínkách učinit? Dle mého názoru:
„Bdít a modlit se, bdít a modlit se patnáct tajemství [růžence] každý den.“
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org     
Překlad: D. Grof