Protimodernistická přísaha vs. „hermeneutika kontinuity“ (2008)

Protimodernistická přísaha vs. „hermeneutika kontinuity“ (2008)

John Vennari

Termín „hermeneutika kontinuity“ přišel do módy s nástupem papeže Benedikta XVI.

22. prosince 2005 ve svém proslovu k Římské kurii papež Benedikt XVI. přednesl, co bude programem jeho pontifikátu. Obvykle papež stanovuje, co bude jeho programem ve své první encyklice, informovaní komentátoři si však tehdy všimli, že papež Benedikt zřejmě stanovil program pro svůj pontifikát v tomto proslovu z 22. prosince a nikoliv až ve své první encyklice.

Z tohoto proslovu je jasné, že klíčovým zákonem, který bude programem pro jeho pontifikát, je Druhý vatikánský koncil. (1)

Avšak, říká papež, existuje problém s koncilem. Příliš mnozí v Církvi – stěžuje si – přistupují ke koncilu skrze „hermeneutiku rozkolu“ a „hermeneutiku diskontinuity“ s minulostí. („Hermeneutika“ v podstatě znamená „výklad“. Proto papež Benedikt říká, že mnozí katolíci přistupují ke koncilu s výkladem rozkolu s minulostí.)

Správný způsob, jak přistupovat ke koncilu – naléhá – je skrze „hermeneutiku kontinuity“. Jeho základním tvrzením je – a bylo to vždy jeho tvrzením jako kardinála Ratzingera – že Druhý vatikánský koncil nepředstavuje rozkol s Tradicí, ale její legitimní vývoj. Tento legitimní vývoj můžeme nalézt, když ke koncilu přistoupíme skrze hermeneutiku – výklad – kontinuity.

To na mnohé činí dojem, že papež Benedikt XVI. má v plánu obnovit Tradici v Církvi.

Není to však tento případ. Ano, papež Benedikt vydal Motu Proprio uvolňující tridentskou mši. Bylo to věcí spravedlnosti, což mu lze připočíst k dobru, a je to něco, o čem jsme se domnívali, že to učiní, už na základě jeho prohlášení jako kardinála Ratzingera.

Hermeneutika kontinuity však nesignalizuje návrat k Tradici. Spíše je to další pokus – první a nejpřednější, jak věřím – zachránit Druhý vatikánský koncil.   

Druhý vatikánský koncil je stále jeho základním zákonem. Tzv. přístup „hermeneutiky kontinuity“ nám nepřinese nic víc, než novou syntézu Tradice a Druhého vatikánského koncilu – syntézu Tradice a modernismu – která není legitimní syntézou.

Neotřelý přístup

Na začátku se chci soustředit jen na jeden aspekt, který nám od počátku říká, že přístup „hermeneutiky kontinuity“ nesignalizuje pravou obnovu Tradice. Tím je samotný ten termín. Papež Benedikt XVI. nepoužívá tradiční terminologii pro zachování Tradice, ale fakticky vynalezl nový termín: „hermeneutika kontinuity“.

Je to proto, že jeho přístup k Tradici je ve sporu s tím, co Církev učila 2000 let.

Například papež Benedikt XVI. nikdy neříká, že odpověď na krizi Církve je v návratu k napomenutí papeže Agatha, který řekl: „nic z určených věcí by nemělo být umenšeno; nic změněno; nic přidáno; a musejí být zachovány, pokud jde o smysl i význam.“ (2)

Papež Benedikt XVI. nikdy neříká, že odpověď na dnešní církevní nepořádek je návrat k formulaci obsažené v Protimodernistické přísaze (zde), že jako katolík „upřímně přijímám učení víry, jak se nám dochovalo vždy v tomtéž smyslu a v tomtéž významu (eodem sensu eademque sententia) od apoštolů skrze pravověrné církevní Otce, a proto zcela zavrhuji bludnou smyšlenku o vývoji dogmat, jako by dogmata během času měnila smysl a význam a jako by nynější dogmata byla odlišná od těch, kterých se svatá Církev katolická přidržovala dříve...“ (3)

Takovou terminologii nemůže [papež] používat, protože to je v rozporu s novými naukami Druhého vatikánského koncilu, s novými naukami týkajícími se náboženské svobody a ekumenismu. Tyto nové nauky se zřetelně „odlišují od těch, kterých se Církev katolická přidržovala dříve.“ (4)

Když papež sv. Pius X. bojoval za zachování katolické pravdy a Tradice, nepřišel v Protimodernistické přísaze s vlastními původními vyjádřeními. Terminologie, kterou použil, je starobylá terminologie Církve, která se nalézá ve spisech Otců a je zakotvená v neomylných dogmatických definicích, kterým musí katolík kvůli spáse věřit.

Již ve 4. století sv. Vincenc Lerinský vysvětlil, co představuje pravý vývoj katolické nauky:

„Možná však někteří řeknou: Nemá existovat žádný vývoj náboženství v Církvi? Zajisté existuje a velmi velký ... Musí to být ale pokrok, nikoliv změna. Ať tedy rozum, vědění a moudrost všech, jednotlivců i celé Církve, ve všech dobách a všech časech hojně vzrůstá a vzkvétá, ale pouze svým náležitým způsobem, to jest v jedné a téže věrouce, jedné v tomtéž smyslu a jedné v tomtéž významu.“ (5)

Nauka sv. Vincence Lerinského o Tradici byla dogmaticky a neomylně zakotvena v Prvním vatikánském koncilu. To demonstruje, že přesně tatáž nauka o Tradici se v Církvi zachovávala po více než 1400 let. První vatikánský koncil v dogmatické konstituci Dei Filius učí:

„A jest se provždy držeti toho smyslu (sensus) posvátných dogmat, který jednou svatá Matka Církev prohlásila, a nikdy není dovoleno od smyslu toho pod záminkou a pode jménem vyššího porozumění se odchýliti.“

Dei Filius Prvního vatikánského koncilu dále říká, že jakýkoliv autentický vývoj v chápání nauky se musí vzmáhat „ve svém arciť řádu, v témže totiž dogmatu, v témže smyslu, v témže smýšlení.“ Je to tatáž základní formulace sv. Vincence Lerinského, která se 1400 let nezměnila.

Jak bylo poznamenáno, to je formulace papeže sv. Pia X. v jeho Protimodernistické přísaze, v níž člověk skládající přísahu před Bohem slibuje: „upřímně přijímám učení víry, jak se dochovalo vždy v tomtéž smyslu a v tomtéž významu (eodem sensu eademque sententia) od apoštolů skrze pravověrné církevní Otce.“ (6)

Papež Benedikt XVI. nikdy neužívá podobnou terminologii. Ani jako kardinál Ratzinger nikdy nevyužíval takovou terminologii. Smutným faktem zůstává, že papež Benedikt XVI. a většina našich současných církevních vůdců ani neumí používat tradiční terminologii, když tvrdí, že se snaží zachovat Tradici, ale přicházejí s novými vyjádřeními: „vzájemné začlenění“ (7) nebo „hermeneutika kontinuity“.

Užívání tohoto nového vyjádření spolu se zřejmou věrností k novým aspektům Druhého vatikánského koncilu jako jsou ekumenismus (8) a náboženská svoboda (9), nám říká, že papež Benedikt XVI. není papežem Tradice, ať si jakkoliv moc přejeme, aby to byla pravda. Bude pokračovat v nové politice Druhého vatikánského koncilu. Možná to nebude týmž divokým způsobem, jak to činil jeho bezprostřední předchůdce. Papež Benedikt se dokonce pokusí o více kázně v jistých oblastech, konkrétně v liturgických záležitostech, než jak činil Jan Pavel II.

Nakonec však – pokud jde o nauku – bude stále převládat nové směřování Druhého vatikánského koncilu. To, co nám přikazuje První vatikánský koncil a Protimodernistická přísaha, že máme věřit katolické Víře „vždy v tomtéž smyslu a v tomtéž významu“, jak Církev vždy učila, nebude ani zmiňováno, ani upevňováno.

Proto nezáleží na tom, kolikrát uslyšíme výraz „hermeneutika kontinuity“, nezáleží na tom, kolikrát se nám řekne, že Druhý vatikánský koncil nepředstavuje rozkol: skutečností zůstává, že nový přístup Druhého vatikánského koncilu k tomu, co se nazývá ekumenismem a náboženskou svobodou – a potažmo přístup papeže Benedikta XVI. k tomu, co se nazývá ekumenismem a náboženskou svobodou (10) – je v rozporu s tradičním Magisteriem staletí. Zde nenacházíme kontinuitu, ale rozkol.

A tak, a to říkám s úctou, nebudu nadšen z jakékoliv zprávy, že papež Benedikt XVI. chce skutečný návrat k Tradici, dokud jej neuslyšíme užívat terminologii Tradice užívanou 1500 let; dokud jej neuslyšíme vyzývat k návratu ke katolické Víře „v tomtéž smyslu a v tomtéž významu“ toho, co Církev vždy učila.

(Výňatek z upraveného přepisu přednášky přednesené v Green Bay, Wisconsin v červnu 2008.)

Poznámky:

1. Proslov Jeho Svatosti Benedikta XVI. k Římské kurii, čtvrtek 22. prosince 2005. Dostupný na vatikánských webových stránkách.

2. Citováno z Mirari Vos papeže Řehoře XVI.,  #7.

3. Protimodernistická přísaha, 1910. (zvýraznění přidáno autorem článku)

4. Například francouzští biskupové vydali formální prohlášení, v němž opustili byť i jen úmysl bojovat za společenskou vládu Ježíše Krista. Francouzští biskupové prostě v  roce 1997 řekli: „Bez váhání jako katolíci přijímáme místo v současném kulturním a institucionálním kontextu, který je zvláště charakterizován objevením se individualismu a zásadou sekulárnosti.  Odmítáme nostalgii po době, která je pryč, kdy se princip autority jevil jako nezpochybnitelná skutečnost. Nesníme o nemožném návratu toho, co se nazývalo Christianitas“ – citace P. Alain Lorans, DICI – 2008: vydání z 27. září/8. října.

5. Citováno z „Ecclesiology and Ecumenism”, díl II., Otec Edward F. Hanahoe, S.A., The American Ecclesiastical Review, listopad 1962, str. 328. (zvýraznění přidáno autorem článku)

6. Dei Filius, První vatikánský koncil.

7. Nové koncepty „vzájemného začlenění“ a „obohacení Víry“ byly klíčovými principy papeže Jana Pavla II. Viz Pope John Paul II’s Theological Journey to the Prayer Meeting of Religions in Assisi, díl II., svazek 3, Otec Johannes Dörmann, (Kansas City, Angelus Press, 2003), str. 1-38.

8. Jeden z mnoha příkladů nového ekumenického přístupu papeže Benedikta. 19. srpna 2005 papež Benedikt XVI. organizoval ekumenické setkání v Kolíně v Německu. Zde o ekumenismu řekl: „... tato jednota neznamená to, co by se dalo nazvat ekumenismem návratu: to jest popřením a odmítnutím své vlastní historie víry. Naprosto ne! Neznamená to uniformitu  ve všech vyjádřeních teologie a spirituality, v liturgických formách a v disciplíně. Jednota v mnohosti a mnohost v jednotě. ... K tomuto cíli má dialog přispět.” Toto prohlášení nepřináší žádnou kontinuitu s tím, co papeži po 2000 let učili, že se totiž nekatolíci musí kvůli jednotě a spáse obrátit ke Kristově jediné pravé Církvi.  Citováno z apoštolské cesty do Kolína při příležitosti XX. Světového dne mládeže viz www.vatican.va/holy_ father/benedict_xvi/speeches/2005/august/documents/hf_ben-xvi_spe_20050819_ecumenical-meeting_en .html  (zvýraznění přidáno autorem článku).

9. Otec Yves Congar otevřeně připustil, že nová nauka Druhého vatikánského koncilu o náboženské svobodě je rozkolem s minulostí. Congar řekl: „To, co je v této nauce nové, pokud jde o Lva XIII. a také Pia XII. ... je stanovení základu specifického této svobodě, který se nedomáhá objektivní pravdy mravního nebo náboženského dobra, ale ontologické kvality lidské bytosti.“ Citováno z knihy arcibiskupa Lefebvra I Accuse the Council (Obviňuji koncil) (Angelus Press), str. 21.

10. Více příkladů nového ekumenického přístupu papeže Benedikta XVI. viz: „Assisi 2012: Religious Indifferentism on Parad” a „Common Mission and ‘Significant Silence’”  (česky: Společné poslání a výmluvné mlčení) (o postoji papeže Benedikta XVI. k současnému judaismu).

Zdroj: Catholic Family News  

Překlad: D. Grof