Novobratrstvo nyní odrazuje od podmínečného biřmování (2025)
15. května 2025
Zdroj informace: „Matters Arising: Conditional Confirmation“, P. Nicholas Mary, CSSR, publikováno in Ite Missa Est (SSPX Great Britain, leden–únor 2025). Dostupné zde.
V roce 2025 Bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX) v tichosti publikovalo článek, který by ohromil i jeho vlastního zakladatele. Článek napsal P. Nicholas Mary, CSSR, má název „Matters Arising: Conditional Confirmation“ („Vyvstávající otázky: podmínečné biřmování“) a odrazuje věřící, kteří byli biřmování v pokoncilním ritu, od podmínečného biřmování. Pokud věřící nemůžou předložit konkrétní důkazy, že jejich konkrétní biřmování bylo neplatné – například, že byla špatná forma, špatný olej nebo neplatný udělovatel – je jim řečeno, aby o podmínečné biřmování nežádali. Už nestačí „nemít jistotu“.
Tento postoj stojí v přímém rozporu se svátostnou praxí a pastorační teologií arcibiskupa Marcela Lefebvra, který – tváří v tvář téže krizi – běžně věřící podmínečně biřmoval, protože nový ritus je pochybný, pokud jde o materii, formu, udělovatele i intenci.
Podívejme se na tuto otázku jasně.
I. Postoj FSSPX v roce 2025: Důvěřujte Novus ordo, pokud nemůžete dokázat opak
Ve zpravodaji Ite Missa Est (leden–únor 2025) FSSPX publikovalo článek P. Nicholase Maryho, který odpovídal na otázku, jíž si kladou mnozí katolíci: „Byl jsem biřmován v Novus ordo – měl bych být podmínečně biřmován v tradičním ritu?“
Jeho odpověď:
„Můžeme odpovědět: Ne, pokud, nemáte důvod pochybovat, že vaše konkrétní biřmování bylo v době, kdy k němu došlo, neplatné. Jinak buďte v klidu.“
- P. Nicholas Mary, CSSR, „Matters Arising: Conditional Confirmation“ („Vyvstávající otázky: podmínečné biřmování“).
P. Nicholas Mary tvrdí, že:
• O podmínečné biřmování by se nemělo žádat, pokud neexistují rozumné pochybnosti založené na pravděpodobných důvodech.
• Svátost, která vtiskuje nezrušitelné znamení, jako je biřmování, nelze opakovat, aniž by šlo o těžký hřích, pokud byla platná.
• Požadovat podmínečné biřmování „jen pro jistotu“ může představovat svatokrádež, i když se tak děje s dobrými úmysly.
Dochází k závěru, že Novus ordo biřmovací ritus je per se [sám o sobě] platný a že pokud nelze prokázat konkrétní defekt – jako je neplatná materie (například křižmo, které není zhotovené z olivového oleje) – měl by se pokládat za platný.
II. Arcibiskup Lefebvre: Podmínečné biřmování bylo normou, nikoliv výjimkou
To je v přímém rozporu s postojem a praxí arcibiskupa Marcela Lefebvra.
„Biřmuji, protože věřící mají obavu, že jejich děti neobdržely milost biřmování… Nesmím odmítnout ty, kteří žádají, aby jejich biřmování bylo platné... Jsme zjevně v době, kdy Božské přirozené a nadpřirozené právo má přednost před pozitivním církevním právem...“
- Arcibiskup Lefebvre, A Bishop Speaks (Kansas City: Angelus Press, 1975), str. 275–276.
Praxe arcibiskupa Lefebvra se zakládala na následujících věroučných důvodech:
1.
Materie
Křižmo musí být zhotoveno z olivového oleje. Církev jej používala vždy a žádný jiný olej nebyl akceptován, dokud Pavel VI. v roce 1972 nezměnil zákon. Arcibiskup Lefebvre zastával názor, že pokud se změní materie svátosti, podstata může být zneplatněna.
„Církev vždy a výlučně používala olivový olej k přípravě posvátného křižma… Nelze použít… žádný jiný druh oleje… Na Západě žádný teolog nikdy nezpochybnil, že olivový olej je nezbytný pro platnost křižma.“
- Dictionnaire de Théologie Catholique, sv. II, kol. 2401–2402.
„Uznávám platnost nové latinské formule. Já používám starou formuli, abych vyhověl přáním věřících a pro jistotu se držím formulí, které s jistotou předávaly milost po staletí.“
- Arcibiskup Lefebvre v odpovědi Kongregaci pro nauku víry, citováno in: The WM Review, „Arcibishop Lefebvre and Conditional Confirmation“, červenec 2024.
2.
Forma
Tradiční forma – „Znamenám tě znamením kříže a posiluji tě křižmem spásy ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého…“ – byla v Novus ordo nahrazena formou „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ Arcibiskup Lefebvre varoval, že mnozí biskupové tuto formuli zkracují nebo dokonce mění.
„Neproběhlo biřmování, pokud [udělovatel] neřekne: »Biřmuju tě ve jménu Otce...«“
- Arcibiskup Lefebvre, kázání v Écône, 80. léta 20. století, citováno in: The Angelus.
3.
Udělovatel
Ritus biskupských svěcení po roce 1968 je sám o sobě pochybný. Arcibiskup Lefebvre podmínečně přesvěcoval kněze a zpochybňoval platnost nových biskupských svěcení.
„Nevíme, zda jsou tyto svátosti platné. Proto podmínečně přesvěcujeme. Se svátostmi neriskujeme.“
- Arcibiskup Lefebvre, přednáška v Écône, 1979.
4.
Intence
Aby mohl udělovatel svátost vysluhovat, musí mít v úmyslu „činit to, co Církev činí“. Arcibiskup Lefebvre poznamenal, že modernističtí duchovní často redefinují svátosti a redukují biřmování na pouhý obřad přechodu nebo osobní vyjádření víry.
„Tato reforma zrozená z liberalismu a modernismu, je skrz naskrz otrávená, vychází z hereze a končí v herezi.“
- Arcibiskup Lefebvre, Otevřený dopis zmateným katolíkům (Angelus Press), str. 9.
Proto arcibiskup Lefebvre vždy podmínečně biřmoval ty, kteří byli biřmováni pouze v Novus ordo ritu. Byla to jeho normální pastorační praxe a nikdy nevyžadoval důkladné prošetření či dokumentaci. Stačila morální pochybnost.
III. Co říká kanonické právo a katolická teologie
Kodex kanonického práva z roku 1917:
„Nesmějí se opakovat svátosti křtu, biřmování a kněžského svěcení… Trvá-li však rozumná pochybnost o tom, zda byly uděleny vůbec nebo zda platně, udělí se znovu podmínečně.“
- Kán. 732 §2, Kodex kanonického práva z roku 1917.
P. Henry Davis, SJ, přední morální teolog 20. století:
„Svátost, která je pochybně platná se nesmí používat. Činit to, je těžký hřích. Svátost se musí podmínečně opakovat, pokud její platnost není morálně jistá.“
- P. Henry Davis, Moral and Pastoral Theology, sv. III., str. 25.
A z Katechismu Tridentského koncilu:
„Neboť takový spůsob křtu [tj. podmínečný] podle výroku Alexandra papeže jen při těch se připouští, o kterých po bedlivém věci zkoumání pochybnost zůstává, zdaliž křest řádně přijali; jinak pak nikdy dovoleno není i s připojením [tj. podmínečně] křtu někomu podruhé udíleti.“
- Katechismus Tridentského koncilu, část II, „Křest“ [otázka LVI.].
Tyto zákony a zásady podporují přístup arcibiskupa Lefebvra. V atmosféře liturgického zkažení a naukového zmatku stačí k ospravedlnění podmínečného opakování rozumná pochybnost.
IV. Kompromis po roce 2012: Proč se FSSPX změnilo
V dubnu 2012 biskup Fellay oficiálně předložil Římu Věroučnou preambuli, v níž se uvádí:
„Prohlašujeme, že uznáváme platnost… svátostí… legitimně promulgovaných papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II.“
- Věroučná preambule, 15. dubna 2012, III, 7.
Bylo to poprvé, kdy vedení FSSPX formálně uznalo „legitimitu“ nových obřadů. Na rozdíl od Věroučné preambule biskupa Fellaye z roku 2012 – která byla předložena Římu bez odvolání a akceptovala legitimitu nové mše a koncilu – arcibiskup Lefebvre odmítl podepsat obdobnou deklaraci v roce 1988. Ačkoliv protokol nejprve pod nátlakem parafoval, druhý den jej veřejně odvolal a označil jej za vážnou chybu, která by vedla k „Operaci sebevražda“.
Následně:
• V roce 2015 papež František uznal zpovědi FSSPX za platné a dovolené.
• V roce 2017 Řím udělil FSSPX fakulty pro uzavírání manželství pod diecézními biskupy.
Od té doby vedení FSSPX změklo:
• Už žádná běžně udělovaná podmínečná biřmování.
• Už žádná silná vyjádření o tom, že nové obřady jsou pochybné.
• Veřejné potvrzení platnosti pokoncilních svátostí, pokud se neprokáže opak.
Článek P. Nicholase Maryho odráží tuto politiku.
V. Zákon bezrozpornosti
Nelze zastávat obě pozice najednou.
• Buď je nové biřmování objektivně pochybné a podmínečné biřmování je rozumné a má pastorační opodstatnění (postoj arcibiskupa Lefebvra).
• Nebo se má považovat za platné, pokud se neprokáže opak (postoj Novobratrstva).
Oba postoje nemohou být pravdivé. Jeden je věrný katolickému principu salus animarum, suprema lex [spása duší je nejvyšším zákonem]. Druhý se ubírá cestou lidského souhlasu a nejednoznačnosti.
VI. Věrnost arcibiskupu Lefebvrovi a duchu sv. Atanáše
Sv. Atanáš snášel vyhnanství a pronásledování kvůli odmítnutí semiariánských biskupů. Známý je jeho výrok:
„Oni mají kostely, my máme Víru.“
- Sv. Atanáš, 4. století.
Arcibiskup Lefebvre se řídil stejným principem. Podmínečně biřmoval, protože ohledně svátostí nechtěl riskovat. Nepřijal „ritus“, který mohl být neplatný. Byl přesvědčen, že Církev nemůže nařizovat pochybné svátosti, a že věřící mají právo na svátostnou jistotu.
FSSPX v roce 2025 věřícím říká:
„Pokud nemůžete prokázat, že vaše biřmování bylo neplatné, buďte v klidu.“
Klid však nepochází z milosti, která je předpokládaná. Pochází z milosti, která je jistá. A proto podmínečné biřmování není extremismus, ale věrnost.
„Se svátostmi si nezahráváme. Pro dobro duší doplňujeme, co chybí.“
- Arcibiskup Lefebvre, přednáška v Écône, 1981.
Slovo k věřícím
Pokud jste byli biřmováni v Novus ordo „ritu“ a nemáte morální jistotu, že byl platný:
Máte právo být podmínečně biřmováni.
Není to skrupulozita. Je to věrnost.
Není to vzpoura. Je to jasnost.
Není to nostalgie. Je to věčný zákon Církve.
Jistota. Platnost. Milost.
To je to, co hájil arcibiskup Lefebvre.
To je to, co nové FSSPX již nenabízí.
Zdroj: The Trumpet
Překlad: D. Grof
