Dopis rektora semináře – Otcové zakladatelé a náboženská svoboda (1993)
Biskup Richard Williamson
Winona, 4. února 1993
přiložená publikace Verbum není nijak kontroverzní, ale její předchůdce s názvem „Objevujeme kořeny Ameriky“ představil obraz otců zakladatelů Spojených států, který se ne všem líbil. Zejména dlouholetý přítel Bratrstva zde v USA – který mu prokázal velké služby – vznesl řadu rozumných námitek, které si zaslouží odpověď. Pokusím se o „katechismus vlastence“...
Vlastenec: Neriskují kněží, že se odchylují nebo rozptylují od spásy duší tím, že se zabývají otázkami jako je založení USA?
Odpověď: Kdyby měl člověk dvě hlavy, mohl by uchovávat náboženství v jedné a politiku v druhé, ale v jedné hlavě obě věci na sebe v každém okamžiku nutně působí. Člověk nemůže být v politice liberální, aniž by více či méně neznečistil svou katolickou Víru a neohrozil tak svou duši.
Vlastenec: Ale arcibiskup Lefebvre takové světské záležitosti moudře nechal být a držel se nauky Víry.
Odpověď: Arcibiskup Lefebvre sice výslovně nezpochybňoval založení americké republiky, možná proto, že nikdy trvale nepůsobil v USA, ale proti idejím amerických duchovních, zejména proti náboženské svobodě, musel na Druhém vatikánském koncilu tvrdě bojovat. Poslední kniha Michaela Daviese The Second Vatican Council and Religious Liberty (Druhý vatikánský koncil a náboženská svoboda) jasně ukazuje, jakou roli sehráli krajané otců zakladatelů při neblahém zavádění principu náboženské svobody v katolické Církvi na tomto koncilu. Jeho „Deklarace o náboženské svobodě“ je amerikanismem, který infikuje univerzální Církev. Výsledkem je, že pokud chce dnes kněz hájit Víru kdekoliv na světě, musí bojovat proti idejím otců zakladatelů.
Vlastenec: Papež Lev XIII. však zhruba před sto lety s výhradami chválil politický systém USA. Proč by měl být kněz Bratrstva sv. Pia X. náročnější než papež?
Odpověď: Papež Lev XIII. působil před Druhým vatikánským koncilem, všichni kněží Bratrstva až po něm. Úplný ničivý dopad amerikanismu (jak to papež nazval) na katolicismus, kterého se tehdy obával, známe až teď. V době Lva XIII. američtí duchovní mohli předstírat, že amerikanismus, který odsuzoval, vůbec neexistuje, ale v době Druhého vatikánského koncilu byli vyloženě hrdí, že katolickou Církev „obrátili“ na americký způsob – viz kniha Michaela Daviese.
Vlastenec: Otcové zakladatelé však byli slušní, bohabojní muži.
Odpověď: V žádném případě všichni nevěřili, že je Ježíš Kristus Bohem, ale předpokládejme, že všichni byli, jak se ve světě říká, čestní lidé. To nemění principy, na nichž vybudovali republiku, což byly zednářské principy nesmírně škodlivé pro náboženství.
Vlastenec: Ale ne všichni otcové zakladatelé byli zednáři, a ti, kteří jimi byli, byli zednáři jen podle jména, nebyli zlotřilí jako francouzští zednáři, kteří způsobili krvavou Francouzskou revoluci.
Odpověď: Za prvé, katoličtí papeži nikdy nerozlišovali mezi benevolentním anglosaským zednářstvím a nenávistným zednářstvím zemí latinského původu. Vždy a mnohokrát odsuzovali zednářství bez rozdílu jako celek. Za druhé, Benjamin Franklin, americký zednář, byl blízkým přítelem a kolegou francouzských zednářů, když připravovali Francouzskou revoluci. Za třetí, ať už bylo zednářů mezi americkými revolucionáři mnoho nebo málo, základní princip jejich nové republiky – náboženská svoboda – je klíčovým zednářským principem.
Vlastenec: Idea svobody otců zakladatelů však byla katolickou ideou svobody, pouze vynechali autoritu katolické Církve. Jak z toho můžete vinit protestanty?
Odpověď: Za prvé, jejich subjektivní nevinnost nebo nevědomost může nakonec posoudit jen Bůh. Zde zpochybňujeme jejich objektivní čin. Za druhé, protiklad mezi pravou svobodou, jejímž středobodem je Bůh, a zednářskou svobodou, jejímž středobodem je člověk, je radikální. Rozdíl není „jen“ v opomenutí katolické Církve (což je podstatné opomenutí!), ale ve dvou zcela odlišných pojetích Boha, člověka, života a zákona, jak to jasně uvádí Lev XIII. ve své encyklice „Libertas“, volně citované v knize Michaela Daviese.
Vlastenec: Náboženská svoboda ustanovená v prvním dodatku [americké ústavy] dala katolické Církvi úžasnou svobodu v USA vzkvétat už od založení republiky.
Odpověď: Svobodu ano, jak uznává Lev XIII., ale ne úžasnou svobodu. Problém stručně spočívá v tom, že když lidé zakládají republiky (jak to dnes dělají po celém světě) nejen na základě praxe, ale i na principu náboženské svobody, je zřejmé, že upřednostňují zájmy své republiky před zájmy jednoho náboženství, protože jinak by toto náboženství mělo v jejich republice primát, jako má dnes islám v mohamedánských republikách. Lidé jsou společenští i individuální tvorové. Proto v republice s náboženskou svobodou může být člověk zbožným katolíkem individuálně, ale všechny společenské instituce jeho interkonfesního státu mu říkají, že jeho katolicismus má druhořadý význam. V tuto chvíli se může pokusit oddělit svou politiku od svého náboženství, ale to není možné o nic víc, než oddělit člověka od Boha. Musí tedy nastat jedna ze dvou věcí: buď jeho liberální politika zamoří jeho katolické náboženství, tak skončili američtí biskupové na Druhém vatikánském koncilu, když „obrátili“ katolickou Církev na americký způsob, a proto není americká svoboda nakonec až tak dobrá pro Víru; nebo ve světle své jediné pravé Víry odsoudí náboženskou svobodu své země a vážně se pustí do obracení svých krajanů.
Vlastenec: Jak ale mohli otcové zakladatelé vzhledem k různosti náboženství obyvatel třinácti kolonií založit svou republiku na jiném principu než na náboženské svobodě? Nemožné!
Odpověď: Žádný inteligentní inženýr nepostaví most na písku, ale pokud je z jakéhokoliv důvodu nucen to udělat, alespoň svůj most nevychvaluje. Naopak na něj umístí upozornění: „VAROVÁNÍ: TENTO MOST PŘECHÁZÍTE NA VLASTNÍ NEBEZEPČÍ.“ Žádný inteligentní katolík nevychvaluje republiku vybudovanou na náboženské svobodě, ani když je to jeho země. Jinak se politika stane jeho pravým náboženstvím, tzn. tím, čemu pro blaho lidstva věří jako prvnímu.
Vlastenec: Otcové zakladatelé ale nezamýšleli vyloučit Boha nebo učinit ze svobody své náboženství.
Odpověď: Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Nemůžete, ať už máte jakkoliv dobré úmysly, stanovit určité principy a neočekávat jejich důsledky. Nemůžete zavést náboženskou svobodu v politice a neočekávat, že podkope veškeré náboženství všude tam, kde se tato politika uplatňuje, a v tu chvíli se náboženská svoboda stane vaším skutečným náboženstvím.
Vlastenec: Otcové zakladatelé sice nechtěli státní církev, ale chtěli zemi založenou na křesťanských principech. Země byla křesťanská a oni předpokládali, že takovou zůstane.
Odpověď: V tom případě jejich pravá ruka nevěděla, co dělá levá, což je pro slušné liberály typické – jejich slušnost je v konfliktu s jejich liberalismem a jejich liberalismus s jejich slušností. Ubozí stoupenci hnutí pro život! Mnozí z nich stále věří v demokracii, petice, dopisy vydavatelům atd., ale ve skutečnosti prezident Clinton, který během dvou dnů po svém nástupu do funkce prezidenta smetl Reaganovy a Bushovy zátarasy bránící potratům, nepostupoval v rozporu s demokracií, peticemi atd., ale v radikálním souladu s nimi. Tam, kde má náboženská svoboda společenskou přednost před katolickou Vírou nebo jakoukoliv vírou, pak má implicitně cesta mé země přednost před jakýmkoliv Božím zákonem, pak hlasy mých krajanů opravňují prezidenta, kterého zvolili, aby si dělal, co chce, a každá menšina, která má stále námitky například proti potratům, by měla milostivě uznat porážku a přestat tuto otázku nastolovat, protože lid promluvil. A pokud taková menšina trvá na svém, je třeba s ní zatočit!
Vlastenec: Otcové zakladatelé by však byli zděšení ze současného vývoje své republiky.
Odpověď: Není pochyb, že většina z nich ano. To však jen ukazuje, že podobně jako koncilní otcové Druhého vatikánského koncilu, kteří hlasovali pro dokumenty, jež měly posloužit zničení Církve, nevěděli, co dělají. Liberálové jsou oslepení svými iluzemi. Když přijde na budování mostů, nebo republik, žádné dobré úmysly nenahradí neznalost stavebních zákonů.
Vlastenec: Situace v USA však není o nic horší než v mnoha evropských zemích, problémem tedy nejsou otcové zakladatelé USA.
Odpověď: Je naprostá pravda, že v Evropě je situace v mnohém horší než v USA. Problémem všude je liberalismus, neboli zbavení se Boží pravdy a Božího zákona. Je tedy pravda, že problémem Spojených států nejsou otcové zakladatelé jako otcové zakladatelé, kteří do tohoto úkolu vnesli mnoho dobrých věcí, ale otcové zakladatelé jako liberálové. Tím, že ustanovili náboženskou svobodu, položili základní kámen své republiky v liberalismu.
Vlastenec: Co jiného však mohli udělat?
Odpověď: Můžete se odvolávat na historické okolnosti, pokud však tyto okolnosti donutily stavitelé stavět na písku, písek je stále pískem.
Vlastenec: Tvrdíte, že všichni Američani jsou stoupenci amerikanismu?
Odpověď: V žádném případě. Kniha Michaela Daviese je věnována americkému duchovnímu, monsignorovi J.C. Fentonovi, vydavateli časopisu American Ecclesiastical Revue (Americká církevní revue) v letech 1944–1963, „jehož jasná, důsledná a statečná obrana papežského učení o Církvi a státu musí být znovu potvrzena jako autentický katolický postoj“.
Vlastenec: Jediným důvodem, proč prezident Clinton zvítězil nad katolíky, je pak to, že katolíkům vypršel čas, než mohli obrátit republiku.
Odpověď: Ne. Důvod je ten, že příliš mnoho amerických katolíků se připojilo k zednářským principům republiky namísto jejich odsouzení, a proto jejich biskupové „obrátili“ Druhý vatikánský koncil. Bůh žehnej americkým stoupencům hnutí pro život – toto hnutí je v USA silnější než kdekoliv jinde – ale ať vrhnou své nejlepší schopnosti a síly do čistě nadpřirozených akcí, protože zvítězit mohou jen čistotou své katolické Víry, nikoliv nějakými lidskými prostředky.
Vlastenec: Milujete Ameriku?
Odpověď: Kdo Američany miluje, bude jim říkat pravdu. Kdokoliv by jim pochleboval líbivými lžemi, ten jimi pohrdá.
Vlastenec: Přesto si myslím, že by kněží Bratrstva udělali lépe, kdyby všechny podobné otázky nechali na pokoji.
Odpověď: Každý katolický kněz si musí položit otázku jako sv. Pavel: „Neboť což se snažím nyní získati (přízeň) lidí, nebo Boha? Anebo usiluji o to, abych se líbil lidem? Kdybych se ještě lidem chtěl zalíbit, nebyl bych služebníkem Kristovým.“ (Gal. 1, 10) Kéž Bůh žehná Americe, která potřebuje a čeká na obrácení k plnosti katolické Víry!
...
S přáním všeho dobrého pro předpostní a postní dobu.
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
