František, milovaný syn zednářstva (2025)
Atila Sinke Guimarães
30. dubna 2025
Od Františkovy smrti 21. dubna jsme svědky toho, jak ho média a vlády po celém světě blaženě prezentují jako „lidového papeže“. Jak uvidíme, jedná se o zednářskou propagandu; nebyl autenticky spojen s lidem.
Kniha Schleifung der Bastionen (Bourání bašt) byla napsána v roce 1952 v němčině a stala se ideálem progresivistického proudu.
Lid využil za prvé jako záminku k tomu, aby co nejvíce oslabil papežství, učinil ho co nejvíce rovnostářským a zničil jeho monarchický charakter. Za druhé proto, že údajně ve jménu lidu dělal vše pro to, aby zrušil papežskou sakralitu tím, že odmítal používat její symboly a obřady, dokonce se vyhýbal titulu papeže a nechal se raději nazývat římským biskupem.
František byl ve skutečnosti plnohodnotným progresivistou, zcela oddaným ideálu zničení Církve po vzoru ostatních pěti koncilních papežů. To on měl na starost boření všeho, co po 55 letech koncilní revoluce v roce 2013 ještě stálo. Už před Druhým vatikánským koncilem razil P. Urs von Balthasar heslo: Bořit bašty. Každý z koncilních papežů zbořil tolik bašt katolické Církve, kolik jen mohl. Všichni dohromady uskutečnili největší apostazi dějin. František byl jen posledním papežem z této řady, poslední hlavou progresivistické šelmy.
Nepřítel – revoluce – postupně odhaluje svou démonickou tvář, aby zinscenoval svou uzurpaci a údajné vítězství nad katolickou Církví. Proto jsme během Františkova pontifikátu byli svědky toho, že zednářství stále více prozrazovalo svou spřízněnost s Františkovým programem. Současně jsme viděli, že František stále více hájil ideál zednářství.
Dvě přelomová prohlášení
Pokud jde o veřejnou podporu Františka ze strany zednářstva, můžeme uvést tento výčet:
• 14. března 2013, den po Františkově zvolení, vydal italský Velký orient prostřednictvím svého velmistra Gustava Raffiho tiskové prohlášení, v němž chválí Františka:
„S papežem Františkem nic nebude jako dřív. Je to jasná volba bratrství pro Církev dialogu, která není zamořena logikou a pokušeními světské moci…“
„Člověk chudých, kteří jsou daleko od Kurie. Bratrství a touha po dialogu byla jeho první konkrétní slova. Nic v Církvi snad nebude, jako to bylo předtím. Naší nadějí je, že pontifikát Františka, papeže, který »pochází z konce světa«, může znamenat návrat k Církvi-Slovu namísto Církve-Instituce…“
„Jezuita, který je blízký těm nejmenším v dějinách, má velkou příležitost ukázat světu tvář Církve, která musí znovu objevit novou humanitu, nikoliv váhu instituce, která se uzavírá v obraně svých vlastních výsad…“
„Prostý kříž, který nosí na své sutaně, nám dává naději, že Církev lidu znovu objeví svou schopnost dialogu se všemi lidmi dobré vůle a se svobodným zednářstvím…“
Papež František provádí zednářský stisk ruky generálovi jezuitů P. Arturovi Sosovi.
Zednářský stisk ruky s P. Jamesem Martinem, S.J.
Zednářský stisk ruky s argentinským arcibiskupem z Córdoby Carlosem Josém Nanezem.
Tato slova zveřejněná den po papežské volbě ukazují, že ačkoliv byla volba argentinského papeže pro celý svět překvapením, italský Velký orient znal Jorgeho Bergoglia dokonale. Odkud by italské zednářstvo tolik vědělo o vzdáleném argentinském kardinálovi, kdyby tomu tak nebylo proto, že Bergoglio byl členem této organizace? Je celkem pravděpodobné, že byl.
Je zajímavé si všimnout důvěrného tónu Raffiho slov: „S papežem Františkem nic nebude jako dřív.“ Jak by to mohl tvrdit s takovou jistotou, kdyby ne proto, že byl Bergoglio zednář? Není těžké dojít k tomuto závěru.
Mimochodem, vidíme, jak dialog progresivismu a jeho boj za změnu Církve-instituce kráčí ruku v ruce s programem svobodného zednářství.
A konečně, je také výmluvné, jak prezentovalo Františka jako „člověka nejmenších“, který chce „Církev lidu“, což je součást zednářské propagandy. Tyto cíle dokonale ladí s dnešním sborem, který jej chválí jako „papeže lidu“.
• 22. dubna 2025, den po Františkově úmrtí, vydala italská Velká lóže prostřednictvím svého velmistra Luciana Romoliho oficiální tiskové prohlášení vychvalující Františka těmito slovy:
„V tento smuteční okamžik chce naše Společenství [svobodné zednářství] vzdát poctu vizi papeže Františka, jehož dílo se vyznačuje hlubokým souzněním s principy svobodného zednářství: ústřední postavení osoby, úcta k důstojnosti každého jednotlivce, budování společenství solidarity, usilování o společné dobro. Jeho encyklika Fratelli tutti představuje manifest. Volnost, rovnost a bratrství je trojím hodnotovým přínosem svobodného zednářství. Překonávání rozdělení, ideologií, pouze jednoho myšlení s cílem uznat bohatství rozdílů a vybudovat lidstvo sjednocené v rozmanitosti, to je to, co František horlivě chtěl, stejný plán, který sleduje Velká lóže Itálie“
Tento dokument, který zdůrazňuje, že Františkovo dílo „se vyznačuje hlubokým souzněním s principy svobodného zednářství“, pokračuje ve stejném duchu jako dříve citovaná chvála a trvá na tom, že svobodné zednářství se ztotožňuje s Františkovým programem, jak si čtenář může ověřit na tomto odkazu.
Vzhledem k důraznosti těchto dvou výroků, které rámují začátek a konec Františkova pontifikátu, si žádný seriózní katolík nemůže nepoložit otázku, zda byl papež František sám zednářem.
Další podpora Františka ze strany zednářství
Abych tyto pochybnosti pomohl vyřešit, předkládám výčet další veřejné podpory, kterou při různých příležitostech zednáři papeži Františkovi vyjádřili:
• 13. a 20. března 2013, tedy v den Františkova zvolení a týden poté, vydali argentinští svobodní zednáři oficiální zdravici Františkovi.
• 13. a 16. března 2013 vydala zednářská tisková agentura Spojeného království dvě tisková prohlášení, v nichž uvítala Františkovo zvolení za papeže. Příznačné je, že první z nich zdůrazňuje, že jeho zvolení se událo 187 let poté, co bula Quo graviora Lva XIII. odsoudila svobodné zednářství. Jde o troufalý kontrast, který zřetelně naznačuje, že kardinál Jorge Bergoglio je zednář.
• V září 2013 byl zveřejněn dopis datovaný 26. července 1999, v němž kardinál Jorge Bergoglio děkuje Rotary klubu v Buenos Aires za udělení titulu čestného člena tohoto sdružení…
Zednářský stisk ruky s Joem Bidenem, prezidentem Spojených států.
Zednářský stisk ruky s Cristinou Kircher, prezidentkou Argentiny.
• V září 2013 zaslala italská Velká lóže prostřednictvím svého velmistra Gian Franca Piloniho oficiální dopis papeži Františkovi, v němž žádala, aby byly odstraněny všechny rozpory mezi katolickou Církví a svobodným zednářstvím:
„Jako velmistr si přeji, aby se toto stalo zlatým klíčem k otevření cesty pro skutečnou a hmatatelnou spolupráci se Svatou katolickou apoštolskou římskou církví. Žádám Vaši svatost o snahu zcela odstranit zastaralou nesnášenlivost vůči nám, a to veřejně, tím, že mě v odpovědi na tuto žádost přijmete.“
• V lednu 2015 vyvěsila Velká lóže Filipín plakát, který vítal Františkovu návštěvu země ve dnech 15.–19. ledna.
• 20. května 2015 vyjádřil velmistr italského Velkého orientu Stefano Bisi přání podat si s Františkem ruku, aby pohřbil minulé rozpory mezi katolickou Církví a zednářstvím.
• 14. února 2016 kardinál Giancarlo Ravasi, kterého František vybral za prezidenta Papežské rady pro kulturu, na tyto žádosti zjevně odpověděl dopisem „Milí bratři zednáři“, v němž uvedl:
„Tato různá prohlášení o neslučitelnosti příslušnosti k Církvi a k zednářství však nebrání dialogu, jak je výslovně potvrzeno v dokumentu německých biskupů, kteří vyjmenovali konkrétní oblasti spolupráce, jako je komunitní rozměr, dobročinnost, boj proti materialismu, lidská důstojnost a vzájemné porozumění.“
• 25. prosince 2018 papež František pronesl poselství Urbi et Orbi, v němž vyzval k ustavení univerzálního bratrství. Toto poselství si vysloužilo chválu ze strany Velké lóže Španělska, která uvedla, že Františkovo kázání ukazuje, že se otevírá nová cesta, odlišná od postoje katolické Církve v minulosti:
„Všichni zednáři světa se připojují k papežově výzvě k »bratrství mezi lidmi různých náboženství«.
Ve svém vánočním poselství papež František z ústřední vatikánské lóže [sic] požádal o vítězství univerzálního bratrství mezi všemi lidmi. […]
Tuto cestu, která byla v té době odsuzována náboženským integrismem, dnes nejvyšší pontifik katolické Církve a univerzální zednářství shodně navrhují lidstvu.
Na zemi není jediný zednář, který by nebyl sjednocen s papežem a jeho přáním univerzálního bratrství, různorodosti v politice, kultuře, světské i náboženské oblasti.“
Je zajímavé, že Velká lóže Španělska nazývá Vatikán „ústřední vatikánskou lóží“…
• 13. dubna 2020 chválil Velký orient Itálie dokument z Abú Zabí, který společně podepsali František a velký imám:
„Svobodní zednáři, kteří se pohybují v oblasti bratrství, si nemohli nevšimnout dokumentu s tak významným názvem, jako je „Lidské bratrství pro světový mír a společný život“.
• 16. února 2024 sponzorovala milánská arcidiecéze ve spolupráci s Františkovým Vatikánem seminář, na němž katolická Církev a svobodné zednářství oficiálně zahájily dialog.
Všechna tato prohlášení a symbolická fakta, která si nenárokují být úplným výčtem, nám ukazují, že František byl milovaným synem zednářstva. Byl natolik milovaným, že nemůžeme vyloučit možnost, že i on byl členem tohoto sdružení. Naopak můžeme říct, že existuje velká pravděpodobnost, že zednářem skutečně byl.
Na závěr máme přesvědčivé svědectví argentinského novináře, spisovatele a bývalého šéfa tajné služby, Juana Bautisty Yofreho, který v rozhovoru pro televizní pořad „La Mirada con Roberto Garcia“ jednoznačně potvrdil, že papež František byl zednář.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
