Sv. Petr odsuzuje papeže Františka (2021)
7. května 2021
P. MacDonald
3. neděle po Velikonocích
V epištole na tuto neděli sv. Petr učí: „Žijte jako svobodní lidé, ne ovšem jako ti, kdo údajnou svobodou zastírají vlastní špatnost, ale jako Boží služebníci.“ [1 Pet 2:16] Bůh nás stvořil, abychom Jej poznávali, milovali a sloužili Mu na tomto světě a byli s Ním šťastní navždy v tom příštím. Abychom Boha poznali, musíme studovat katechismus a musíme se modlit a zvláště každý den rozjímat. Když známe Boha, vidíme, jak dobrý je a rosteme v lásce k Němu. To je dobrota, která nás přiměje milovat druhé. Liší se to od lásky Boha. Když On miluje jedno ze Svých stvoření, činí Jeho láska toto stvoření dobrým.
Když milujeme Boha, získáváme vůči Němu vděčnost kvůli velkým dobrům, která nám učinil. Tato vděčnost přiměje dobré lidi chtít Bohu sloužit. Tím, že sloužíme Bohu, zasluhujeme si Království Boží. Tato odměna, kterou Bůh slibuje, je rozsahem zcela mimořádná v porovnání s malým dobrem, které činíme my. Bůh odměňuje dobré a věrné služebníky podílem na Svém nekonečně šťastném Božím životě.
Bůh nám dal dvě mohutnosti duše, myšlení (neboli rozum či chápání) a svobodnou vůli. Předmětem myšlení je pravda. Myšlení lne k pravdě a odmítá omyly. Prvotní hřích nás zanechal se zraněním nevědomosti, které činí obtížným poznávání, a zvláště obtížným poznávání duchovních věcí. Naše myšlení je přitahováno nižšími materiálními věcmi. Chápe se lží a omylů, ty jsou však proti jeho přirozenosti a nelnou k myšlení tak bezpečně jako pravda. Většina lidí dnes nezná Boha. Protože Ho neznají, nemilují Jej a odmítají Mu sloužit. Toto odmítnutí má nakonec za následek jejich konečné zatracení. Počty těch, kteří padají do pekla, jsou nespočetné jako vločky ve sněhové bouři.
Druhý vatikánský koncil učil naprostou náboženskou svobodu. Druhý vatikánský koncil učil, že každý se může svobodně rozhodnout, jakého boha bude uctívat nebo že nebude uctívat žádného boha. Jestliže si náhodou vybere, že bude uctívat pravého Boha, pak je na něm rozhodnout se, jak Jej bude uctívat. Každý člověk si také může svobodně vybrat co je dobro a zlo a která přikázání se rozhodne přijmout nebo odmítnout. Druhý vatikánský koncil učil, že každý člověk je svým vlastním bohem.
Papež František dovádí tuto nauku ke svému logickému závěru a učí, že lidé MOHOU „svobodou zastírat vlastní špatnost“. Protože jsou svobodní, mohou se rozhodnout, že budou sodomity nebo cizoložníky nebo že budou praktikovat jiné zlé aktivity. Jsou svobodní. Jestliže si stanoví, že tyto neřesti vyhovují jejich vůli, pak jsou nade vším soudem. A to přesně znamená „svobodou zastírat vlastní špatnost“. Papež František však toto neučí podle svého vlastního soudu. Kráčí ve stopách Pavla VI., Jana Pavla II. a Benedikta XVI. a uskutečňuje koncil. Benedikt XVI. nezpochybňuje zla papeže Františka, protože s nimi souhlasí. Podporuje to, co papež František dělá, protože papež Benedikt také chce, aby pokračovalo uskutečňování koncilu. Jsou jednotní při práci na uskutečňování koncilu.
Zdroj: Tradidi Et Accepi
Překlad: D. Grof
