Ampérův růženec (1948)
Francouz André Maria Ampére byl velký fysik a vynálezce. Denně ho však bylo možno viděti nejenom při pokusech, nýbrž i v kostele. Obvykle klečel před oltářem s růžencem v ruce. Jednou ho takto spatřil i A. F. Ozanam, profesor na slavné pařížské Sorboně, a jak později vyznal, zapůsobil na něj Ampérův příklad hlouběji než cokoli jiného.
Ampére s růžencem v ruce je živý příklad pro ty, kteří se domnívají, že růženec je modlitba pro staré babičky. Ampére se ho vroucně modlíval každý den před svatostánkem!
Po očích jsou ruce nejušlechtilejší údy člověka. Duše mnoho mluví skrze ně. Jsou nejenom proto, aby se jich používalo pro styk s hmotou; mají býti také nástrojem duše pro obcování s Bohem v modlitbě. A ruce s růžencem jsou v modlitbě nejkrásnější.
Pyšný člověk neumí složit ruce k modlitbě. Ampére mohl býti hrdý, měl proč. Ale nebyl, neboť ve světle víry poznával, že jest jenom nástrojem v Božích rukou. V tom je jeho opravdová velikost.
Hledají se ruce s růžencem mezi velkými tohoto světa právě tak jako mezi malými. Hledá je sama Růžencová královna. Volá v Lurdech, ve Fatimě. Jenom ruce v modlitbě sv. růžence nám pomohou ze zoufalství, ve kterém se svět zmítá. Jenom tak lze najít opravdový mír.
Když nebude lidské ruce zdobiti růženec, možná že budou potřísněny bratrskou krví!
Zdroj: Růže dominikánská, ročník 57, číslo 10, prosinec 1948, str. 155
Zpracoval: D. Grof
