Komentář Eleison DCCXXIV – Paul Aulagnier R.I.P. (2021)
(724)
29. května 2021
PAUL AULAGNIER R.I.P.
Před třemi týdny umřel ve Francii bývalý kněz Bratrstva, vůči kterému máme my všichni ohromný dluh, protože byl několik let rozhodující podporou arcibiskupa Lefebvra při zakládání a budování Bratrstva sv. Pia X. Myslím si, že P. Paul Aulagnier (1943–2021) nebyl nikdy tak šťastný jako během těch let, protože arcibiskupova nauka byla tak věrná a jeho vůdcovství tak lidské, že byl P. Aulagnier inspirován fungovat hluboce katolickým způsobem, který již nebyl pro mnohé z nás tak snadný, když tento výjimečný arcibiskup v roce 1991 zemřel. P. Aulagnier se ve skutečnosti od Bratrstva oddělil v roce 2003 a poté možná pokračoval ve službě katolické Tradici v různých formách, jistě však postrádal svého ctěného a milovaného arcibiskupa.
Povolání P. Aulagniera začalo v prestižním Francouzském semináři v Římě právě, když byl do základů otřesen bezprostředně po katastrofálním Druhém vatikánském koncilu. Několik seminaristů hledalo katolické útočiště v semináři, který se arcibiskup [Lefebvre] snažil vytvořit ve Fribourgu ve Švýcarsku, ale kvůli proklaté době měl svízelný začátek a arcibiskup se po prvním roce skoro vzdal. A zde vstoupili seminaristé Aulagnier a Tissier do dějin Církve, když společně přesvědčovali arcibiskupa, aby vytrval. Poté přišlo mnohem více povolání a od té doby seminář vzkvétal prostřednictvím toho, co v oněch temných časech arcibiskup zachránil pro lepší dny katolické Tradice: nauky, mše, svátostí, kněžství – kde by dnes byly, kdyby neexistoval Écône? V tom spočívá onen velký dluh, který dlužíme P. Aulagnierovi a biskupu Tissierovi.
K arcibiskupovi přišel v roce 1969, v roce 1971 jím byl vysvěcen na kněze a byl jeho pravou rukou jakožto první asistent Bratrstva v letech 1973 až 1982, a jakožto představený Francouzského distriktu v letech 1976 až 1994, což bylo 18 let, kdy neustále cestoval po celé Francii, aby s arcibiskupem vybudoval síť priorátů, škol, klášterů a dalších děl, jež byly základem přítomnosti a vlivu Bratrstva ve Francii až do dnes. Člověk by řekl, že zde byl nejšťastnější a nejplodnější a přinášel duším ve všech směrech dobrý pocit a dobré povzbuzení.
P. Aulagnier od arcibiskupa nejen dostával. V roce 1970 jej povzbudil k založení kněžského semináře v Écône i Bratrstva, aby vytvořili rámec apoštolátu těchto kněží, kteří budou vysvěceni, ale předvídalo se, že jim oficiální Církev odmítne jakýkoliv rámec pro jejich duchovní službu a budou zanecháni napospas koncilnímu náboženství. A přesně tak to dopadlo.
V předvečer historického svěcení první důležité skupiny kněží z Écône v roce 1976 arcibiskup zaklepal ve chvíli váhání na dveře P. Aulagniera, než nakonec tuto rozhodující akci provedl. Bylo to povzbuzení ze strany P. Aulagniera, na jehož základě se rozhodl. Opět, kde by bylo kněžství a Církev dnes, kdyby některý z nich zaváhal?
A když na konci května 1988 v centru Francie arcibiskup shromáždil velký počet vůdčích obránců katolické Tradice, kněží a sester, aby rozvážili, zda by měl v červnu přistoupit k vysvěcení biskupů pro Tradici bez oficiálního dovolení Říma, sestry byly odvážné jako muž (sic), ale kněží skoro všichni doporučovali odklad s výjimkou P. Aulagniera, který řekl: „Filozofie a teologie Říma již nejsou katolické... Bojím se dohody, kterou nám nabízejí... Bojím se prohnanosti Říma... riskujeme, že nás pohltí modernistický Řím.“ Měl pravdu tehdy. A stále [v tom] má pravdu i dnes.
Milý P. Aulagniere, ohromný dík! Kéž odpočíváte v pokoji a kéž je vaše odměna velká!
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
