Komentář Eleison DLXXXIX – Stálý odklon (2018)
(589)
27. října
2018
STÁLÝ ODKLON
„Žádní
nepřátelé na levici“ je klasické rčení demokratů, socialistů, komunistů atd..
Znamená, že v politice by nikdo bojující na levici neměl bojovat proti
někomu jinému bojujícímu na levici, dokud nepřechází k pravici.
V náboženství by se mělo aplikovat totéž rčení následovně: nikdo bojující
dobrý boj za katolickou Tradici by neměl bojovat proti nikomu jinému bojujícímu
za Tradici, dokud neopouští Tradici. To znamená, že žádní katolíci Tradice by
normálně neměli napadat Bratrstvo sv. Pia X., které po více než 40 let dělalo
vynikající službu Tradici. Bohužel jeho předběžná kapitula v roce 2012
ukázala, že se odklání od této Tradice, v níž byla arcibiskupem Lefebvrem
založena, a nyní se zdá, že volební kapitula z minulého července ukazuje,
že stejný odklon pokračuje. Proto, ať se, bez úmyslu uškodit zde Bratrstvu,
katolíci dozvědí o oficiálně pokračujícím odklonu.
Důkaz je
v oběžném dopise z ústředí Bratrstva v Menzingenu, který začíná
vypovídat o detailech politických rozhodnutí přijatých na kapitule
v červenci týkajících se vztahů Bratrstva s Římem. Tato politika je
v pěti oddílech, z nichž první tři a poslední obsahují různé zbožné
úvahy mající zarámovat čtvrtý oddíl, který už by nemohl být oficiálnější
prezentací politiky Bratrstva vůči Římu. Zde je v úplnosti ocitovaný
čtvrtý oddíl. Je pro bezprostřední budoucnost Bratrstva tak důležitý, že každé
slovo bylo kapitulou vybráno se zvláštní péčí, a každé slovo může být analyzováno:
4a Je v pravomoci generálního představeného
rozhodnout, je-li účelné mít kontakty se Svatým stolcem. Je na něm, v prozíravosti
a až nastane ona hodina předurčená Boží Prozřetelností, zvážit úpravu
kanonického statutu, bez nutnosti předešlého svolání kapituly.
4b Bratrstvo je dílem Církve. Proto nemá žádnou dohodu,
kterou by uzavíralo se Svatým otcem. Avšak, až přijde čas, budou skutečná práva
Bratrstva uznána a kanonicky kodifikována. Proto jsou členové Bratrstva
vyzýváni, aby přesněji mluvili o „normalizaci“, „uznání“, „vyřešení nebo úpravě
kanonického statutu“, nebo o „obnově našeho kanonického schválení“.
Pokud jde o 4a – Generální představený Bratrstva
skutečně musí rozhodnout ohledně toho, jaká jednání s Římem slouží Víře, a
jak je vést, ale na všech kapitulách Bratrstva před rokem 2012 (1994, 2000,
2006) bylo jasně opakováno, že jakékoliv konečné podrobení se Římu, nebo
znovuzačlenění do něj, nebo dohoda s ním, je něco pro Bratrstvo tak zásadního,
že generální představený by o tom nemohl rozhodnout sám bez úplné generální
kapituly, která by také hlasovala v jeho prospěch. Nyní si povšimněte
frazeologie roku 2018: „úprava kanonického statutu“ je zastíracím vyjádřením
k zakrytí toho, že se Bratrstvo Pravdy arcibiskupa Lefebvra vydá pod
Autoritu lží koncilního Říma. A „bez nutnosti“ (tj. nevylučuje se to) je chabou
náhražkou za „nikdy bez“ (tj. nutně se to zahrnuje). A povšimněte si
předpokladu, že generálnímu představenému je zaručeno rozhodnout v souladu
s Prozřetelností. Měl Pavel VI. jakoukoliv takovou záruku?
Pokud jde o 4b – Skutečně obvykle žádný
podřízený neuzavírá dohodu se svým představeným jako by byli rovní, ale nemodernistický Řím není normálním Římem!
Arcibiskupovo Bratrstvo Pravdy nemá žádné právo stavět se do pozice žebráka,
pokud jde o modernisty nyní zastávající úřad v Římě. Pravda nežebrá od
lží, pokud nepřestává být Pravdou. Ve skutečnosti Novobratrstvo z roku
2012 ztratilo veškeré skutečné chápání pravdy o zdrcující krizi
v Novocírkvi Druhého vatikánského koncilu, a ztrácí chápání Pravdy obecně.
A tak jsou ze strany ústředí Novobratrstva čtyři zastírací vyjádření, jež zde
kapitula volí – aby nahradila slova vyjadřující realitu zamýšleného zaprodání
se nepřátelům Víry, kteří jsou nyní v Římě – zcela nevhodná. Naprosto
nekorespondují s realitou onoho zaprodání se.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
