Komentář Eleison DLXXXVIII – Jedná „Odpor“? (2018)
(588)
20. října
2018
JEDNÁ „ODPOR“?
Tentokrát je
to jedna babička, která píše „Komentářům Eleison“ se starostí, která je široce
sdílená mezi čtenáři a přáteli, kteří obecně sympatizují s cíli hnutí „Odporu“,
ale přemýšlejí nad tím, co vlastně dnes dělá, aby pomohlo jejich situaci. Zde
je její mírně zestručněná úpěnlivá prosba:
Jsem velmi zklamaná nedostatkem vedení, jež se dnes
ukazuje v Bratrstvu i v Odporu. My podporujeme Odpor, ale neslyšíme o
ničem, co dělá. Nedávno jste vysvětil tři biskupy, jaká je však jejich úloha?
Co dělají, aby věřícím poskytli nějakou útěchu a naději? Ani o nich nic
neslyšíme. Doufali jsme, že vy a ti tři druzí biskupové vytvoříte nějaký druh
opozice vůči Bratrstvu. Cožpak to není možné? Někteří velmi solidní kněží
opustili Bratrstvo. Cožpak nemohli vytvořit nějakou formu „protibratrstva“? Bůh
jistě žádá něco víc než jen modlitby. Před lety pozvedl arcibiskupa [Lefebvra],
aby chránil Jeho Církev. Nechá nyní nás věrné stoupence na holičkách? Myslím
si, že mnozí vaši stoupenci dnes zoufale hledají nějaké silné vedení, ať již
v Bratrstvu, nebo v Odporu.
Vážená
babičko,
začnu tím,
že odpovím známou epizodou z římské historie před Kristem. V roce 216
př. Kr. římská armáda, normálně neporazitelná, šla bojovat proti Kartagincům
vedeným Hannibalem, který vtrhnul do Itálie a ohrožoval samotné město Řím. Ale
v bitvě u Kann v jižní Itálii se Římané nechali takticky předčít a
obklíčit Hannibalem, takže je Kartaginci zmasakrovali. Řím byl konsternován. Co
by měl udělat? Někteří Římané chtěli sebrat další armádu a opět napadnout
Hannibala, rada konzula Fabia však byla vyhnout se bitvě, jestliže to bude
možné, a na místo toho, při bedlivém pozorování nepřítele, počkat, dokud sám od
sebe neodejde domů. Tato rada byla dobrá, a tak se jí řídili. Kartaginci
nakonec odešli domů, kde byla jejich armáda o čtrnáct let později rozdrcena
Římany. „Fabius Zdržovatel“ zvítězil.
Žádné
přirovnání nefunguje dokonale. Řekl by tedy kdokoliv, že po drtivé porážce
Církve na Druhém vatikánském koncilu (1962-1965), se arcibiskup Lefebvre mýlil,
když o pár let později sebral armádu, jakou jen mohl, aby pokračoval
v boji proti modernistům? Určitě ne. Druhý vatikánský koncil však byl
zásadní bitvou, která zanechala dostatek dobrých vojáků roztroušených po okolí,
aby je arcibiskup v 70. letech 20. století shromáždil do malé armády.
Naopak porážka této armády od roku 2012 byla početně malou porážkou a zanechala
o mnoho méně roztroušených vojáků pro boj. Mohla být strategie stejná jako
v 70. a 80. letech? Určitě ne, kvůli jedné věci. Tentokrát vojáci, často
děti revolučních 60. let nebo let pozdějších, měli o mnoho méně smyslu pro poslušnost
nebo uspořádanou Církev či svět, než měli roztroušení katolíci po koncilu.
Protože kdo může popřít, že 10. léta 21. století jsou dokonce mnohem
neuspořádanější a nedisciplinovanější než 70. léta 20. století? Člověk může
dumat nad tím, jestli by arcibiskup se všemi svými dary dnes mohl dát nebo by dal
dohromady „protibratrstvo“. Možná ano, možná ne...
Je tomu tak,
že tito čtyři biskupové hnutí (nikoliv organizace) „Odporu“, dělají, co umí,
každý ve své vlastní části světa, aby poskytli katolíkům, kteří si chtějí
udržet Víru, železné příděly zdravé nauky a dostupné vedení, spolu s biskupskými
svátostmi. Toto je minimální výsledek, ani úchvatný, ani senzační, ale může být
podstatně nezbytný. Pokud ano, kéž nás Bůh zachová věrné.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
