Komentář Eleison DXC – T.F.P. o liberalismu (2018)
(590)
3. listopadu
2018
T.F.P. O LIBERALISMU
Ať už byly
od jejího počátku – a stále jsou – chyby organizace známé jako T.F.P.
(Tradition, Family, Property) [Tradice, Rodina, Vlastnictví] jakékoliv, je potěšením
říct, že dnes dělá ve Spojených státech určitou dobrou práci.
V pravidelném oběžném dopise (dostupném z tfp@tfp.org)
prezentuje stručné eseje o třech důležitých bodech pro pochopení toho, jak
katolická Víra musí fungovat v dnešním ďábelském světě. Tyto eseje nejsou
pro obyčejného čtenáře příliš hluboké k pochopení, ale nejsou ani mělké.
Nemusí být neomylné, ale jsou přemýšlivé a plné zdravého rozumu, a často se
vyjadřují k důležitým problémům v dnešní Církvi a ve světě. Zde je
například souhrn Čtyř typických znaků
liberálního myšlení, které ničí společnost z Dopisu T.F.P. před
měsícem:
Roztříštěný a polarizovaný stav společnosti dnes je
důkazem, že se něco strašlivě pokazilo. Konzervativci často dávají toto zhroucení
za vinu liberálním aktivistům působícím v politice a v médiích, ale tato
rozrušující aktivita liberálů pochází z celého liberálního stavu myšlení
rozšířeného široko daleko. Takřka každý dnes přijímá principy klasického
liberalismu uchovávané v americké ústavě, ale v tehdejší době
zmírněného křesťanským dědictvím Ameriky. Když je teď toto dědictví
z velké části zavrženo, úplná rozrušující síla liberálních principů se
dnes stává zjevnou, jak nebyla zjevnou předtím. Abychom viděli, odkud náš
zmatek pochází, podívejme se na čtyři charakteristické znaky liberálního
myšlení.
1 Liberální
myšlení se vždy vzdaluje od objektivní
pravdy. Protože se chtějí jevit soucitnější a laskavější než „nemilosrdní
konzervativci“, sklouzávají s pomocí polopravd do omylu, který prvně
nepřijímali. Liberálové například mohou v zásadě docela dobře být proti
zločinu, ale v praxi jej podporují tím, že jsou měkcí ke zločincům kvůli
údajné nespravedlnosti, jíž mohli tito zločinci utrpět.
2 Aby liberální myšlení nahradilo nepříjemnou a
neosobní pravdu, vždy hledá příjemné
subjektivní názory nebo osobní soudy, aby jej utvrdily v jeho vlastním
způsobu myšlení a jednání. Klasický příklad pochází z rozhodnutí
Nejvyššího soudu z roku 1992, které ospravedlňuje potrat: „V jádru
svobody je právo definovat svůj vlastní koncept existence, smysl vesmíru a
tajemství lidského života.“
3 Liberální myšlení vždy mylně definuje svobodu jako právo, aby si člověka dělal, co chce.
Z této definice mohou nakonec vzejít naprosté vrtochy a rozmary.
Liberálové pak budou zpochybňovat cokoliv, co odporuje jejich vrtochům, ale
nikdy ne to, co je potvrzuje.
4 Liberální myšlení má vždy odpor vůči pravidlům a zákonům, jež vnímá jako automaticky
restriktivní. V realitě zákon spočívá v rozumných nařízeních ze
strany nějaké kompetentní společenské autority, jež jsou podstatná pro obecné
dobro oné společnosti. Liberálové však odmítnou dokonce i oblečení nebo
gramatiku, jestliže jsou tyto vnímány jako příliš restriktivní! A tak, aby
nahradili skutečného Boha Spravedlnosti, Boha Desatera přikázání, vytvářejí si
svého vlastního boha, boha především soucitu, boha deseti doporučení.
Stručně řečeno, všechny čtyři tyto charakteristické
znaky jsou zaměřeny na vlastní já. Podle liberalismu si každá osoba určuje sama
pro sebe, co je pravdivé a co falešné, správné a špatné. A tady se společnost
hroutí.
Protože liberalismus jako takový skutečně
nemůže vytvořit společenský řád, nebo společnost, ale pouze společenské
zhroucení. Jestliže doteď přežil, je to jen díky pevnému křesťanskému řádu,
jejž zdědil, a jehož je rozrušením. Liberálové závisejí na tom, co zničí, a
ničí to, na čem závisejí. V roce 2018 se stále blíže posunují k chaosu. Liberalismus
je svou vnitřní podstatou protispolečenský. Žádná společnost nemůže být
vytvořena z protispolečenských členů. Liberalismus může lidi učinit pouze
čím dál izolovanějšími, osamělejšími a frustrovanějšími. Může lidský život
jenom čím dál více obracet v řadu střetů mezi nedotknutelnými jednotlivci.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
