Biskup „velmi blízký“ papeži
gratuluje zednářské lóži (2018)
23. září
2018
(Buenos
Aires) Argentinský biskup a jezuita gratuloval zednářské lóži ve svém
biskupském městě k jejímu založení. Sama tato událost je pozoruhodná.
Tento biskup však není jen nějaký obyčejný biskup.
Gratulace biskupa: „Nadále pracujte ve službě humanitě
a univerzálnímu bratrství.“
Biskup
z Lomas de Zamora, Msgr. Jorge Rubén Lugones, zaslal zednářské lóži
„Giuseppe Mazzini“ č. 118 své „gratulace“ k 126. výročí jejího založení.
Dopis je
datován 11. září a biskup jej adresoval panu Martinu Sarubbimu ze „Ctihodné
lóže Giuseppe Mazzini č. 118“.
Biskup Rubén
Lugones patří stejně jako papež František do jezuitského řádu. Spolu se
„srdečnými pozdravy“ lóžovým bratrům napsal:
„Kéž vás tato
oslava povzbudí nadále pracovat pro vaše ideály lásky, službu humanitě a
univerzálnímu bratrství.“
Lóže
s velkým uspokojením tento dopis 17. září zveřejnila na Facebooku:
„Dnes jsme
obdrželi tento pozdrav z diecéze Lomas de Zamora. Veřejně vám děkujeme za
tuto uctivost a znovu potvrzujeme náš závazek pracovat společně za větší
svobodu, rovnost a bratrství tím, že odložíme stranou anachronické rozdíly.“
„Anachronickými
rozdíly“ se myslí církevní zákaz členství v lóži pro katolíky. Od založení
svobodného zednářství před 300 lety Církev učí o jeho neslučitelnosti
s katolickou vírou kvůli jeho závažným ideologickým rozdílům.
Kdo je biskup Jorge Rubén Lugones?
Biskup Rubén Lugones s papežem Františkem
Tento šedesáti
šesti letý biskup se narodil ve státě Buenos Aires, V roce 1999 jej papež
Jan Pavel II. jmenoval biskupem Nueva Orén. Konsekroval jej Jorge Mario
Bergoglio, tehdejší arcibiskup v Buenos Aires. Od roku 2008 je biskupem
v Lomas de Zamora. V Argentinské biskupské konferenci je členem
Komise pro pastorační péči Indiánů a Komise pro sociální záležitosti.
Novinář
Sergio Rubin, dlouholetý důvěrník a první životopisec současného papeže, popsal
v červnu v argentinském deníku Clarin
Jorgeho Rubéna Lugonese jako „blízkého papeži“.
Lóže Giuseppe Mazzini č. 118
Lóže
Giuseppe Mazzini č. 118 sama sebe popisuje jako „filantropickou, filozofickou a
progresivní společnost“. Na svých webových stránkách říká:
„Svobodné
zednářství je iniciační, esoterický, elitářský a džentlmenský řád, který
usiluje o rozvoj etického, mravního a duchovního obohacení svých členů.“
A dále:
„Víra
v Boha, jehož nazývá Velkým stavitelem Všehomíra, spolu s láskou,
službou humanitě a univerzálnímu bratrství, vytváří základy našeho systému.“
Symbol lóže Giuseppe Mazzini č. 118
Podle
webových stránek této lóže zednářský „systém“ znamená „vzdělávací, filozofický,
tradiční a symbolický systém hledající vědění k dosažení pravdy“. Tato
„pravda“ však neznamená křesťanskou pravdu, nebo přesněji pravdu
personifikovanou v Ježíši Kristu („Já jsem pravda“) v křesťanském
chápání. Spíše bylo svobodné zednářství založeno přesně proto, že odmítá
křesťanskou (Boží) nabídku pravdy a namísto toho hledá skrytou pravdu nezávisle
na ní.
Oddělení
svobodného zednářství od křesťanství je popsáno následovně:
„Nezakazuje
nebo nevnucuje nějaké náboženské přesvědčení nebo praxi svým členům.“
Názor Církve ohledně svobodného zednářství se nezměnil
Gratulace
biskupa Jorgeho Rubéna Lugonese se udála navzdory opakovaným odsouzením
svobodného zednářství ze strany Církve, naposledy v roce 1983 ze strany
římské Kongregace pro nauku Víry pod jejím tehdejším prefektem Josefem
kardinálem Ratzingerem:
„Názor
Církve nezměněn.
Byla
vznesena otázka ohledně toho, zda názor Církve na svobodné zednářství se změnil
kvůli skutečnosti, že nový CIC jej výslovně nezmiňuje jako ten dřívější.
Tato
Kongregace může odpovědět, že tato skutečnost se zakládá na tomtéž textovém
kritériu jako u jiných sdružení, jež také nebyla zmíněna, protože jsou zahrnuta
do širších kategorií.
Negativní
výrok Církve o zednářských svazech zůstává nezměněný, protože jejich zásady
vždy byly považovány za neslučitelné s naukou Církve, a proto je členství
v nich zakázané. Věřící patřící do zednářských sdružení jsou tak ve stavu
těžkého hříchu a nemohou přijímat Svaté přijímání.
Autority
místní církve nejsou oprávněny komentovat povahu zednářských svazů soudy
nedbajícími výše zmíněné, v souladu s deklarací této Kongregace ze
17. února 1981 (viz AAS 73/1981; str. 240-241).
Papež Jan
Pavel II. tuto deklaraci, jež byla přijata na řádném zasedání této Kongregace,
potvrdil při audienci poskytnuté podepsanému kardinálu prefektovi a nařídil
její zveřejnění.
Řím, sídlo
Kongregace pro nauku Víry, 26. listopadu 1983.
Josef
Kardinál Ratzinger
Prefekt“
Stoliční mistr Martin Sarubbi (sedící vpravo)
Giuseppe Mazzini
Svobodné
zednářství je otevřeným nepřítelem Církve. Jeho naléhavým cílem je potlačení
vlivu Církve na lidi. Tím konkrétně bojuje proti katolické morálce. Role
svobodného zednářství při antisemitském podněcování Osvícenství a Francouzské
revoluce je dobře zdokumentována. Totéž platí do velké míry o jeho roli
v 19. století při boji proti papežským státům a jejich zničení.
Svobodný
zednář vysokého stupně Giuseppe Mazzini (1805-1872), po němž je lóže č. 118
pojmenována, je názorným příkladem revolučního ducha lóžových bratrů a jejich
nepřátelství vůči Církvi. V Janově zakusil v roce 1827 své zednářské
zasvěcení. Na počátku 30. let 19. století mu byl během jeho uvěznění
v Savoně udělen 32. stupeň, což bylo předběžnou podmínkou, aby byl přijat
na úroveň „Nejvyšší msty“ v karbonářské tajné společnosti. V roce
1866 mu byl udělen 33. stupeň. Zároveň byl přijat do Nejvyšší rady skotského
ritu. Jako republikán a antimonarchista také musel opustiti Itálii, sjednocenou
v roce 1861, a žil v exilu v Londýně. V roce 1870, kdy
ozbrojený boj proti papežskému státu dosáhl své konečné fáze, vrátil se
neprodleně do Itálie a organizoval nové nepokoje. Kvůli svému odmítání
monarchie musel opět opustit Itálii po úspěšném zničení papežského státu.
Krátce před svou smrtí v roce 1872 se jej jeho katolická sestra pokoušela
přesvědčit, aby činil pokání, kál se a vrátil se do Církve. Odpověděl jí: „Nemám
žádné výčitky.“ Zemřel 10. března 1872 bez duchovní pomoci pod falešným jménem
v sídle jednoho lóžového bratra a obklopen vůdčími zednáři. Takový rituál
se také odehrává nejen jako rozloučení, ale je zamýšlen jako prevence toho, aby
umírající muž na své smrtelné posteli „nezeslábnul“ a vrátil se k víře
arcinepřítele, Církve.
Docela
nedávno předložilo několik bývalých zednářů knihy nabízející letmý pohled za
kulisy lóží.
Detailnější
analýza byla poskytnuta v roce 2009 ze strany sociologa a sloupkaře
Lorenza Jägera v jeho studii „Za Velkým orientem. Zednářská a revoluční
hnutí“.
Věnec s lóžovým symbolem: ocenění lóže č. 118
Osvětlující
vhled, byť oděný do historické novely, byl také nabídnut v roce 2015
právníkem Norbertem Nemethem, ředitelem liberálního parlamentního klubu
v Rakouské národní radě (srovnatelného s vedoucím pracovníkem
parlamentní skupiny s tím rozdílem, že ředitel klubu není členem
parlamentu) s názvem „Ve stínu Graccha“.
Kvůli
blízkosti biskupa Rubéna Lungoneho, SJ, k papeži Františkovi, se nedá
očekávat reakce z Říma na tento neobvyklý dopis a takto oslavované
sblížení mezi Církví a lóží.
Výše zmíněné
knihy si lze v němčině objednat přes našeho knižního partnera. (V angličtině zatím nejsou
dostupné.)
Zdroj: Eponymous Flower
Překlad: D. Grof