Obrázek
Naší Paní (2017)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze
8. října 2017
***
Drazí věřící,
když Američané okupovali
Filipíny, spadla jednomu vojákovi z lodi bunda. On požádal o dovolení
dostat svou bundu zpátky. Nebylo mu to však dovoleno. Nicméně, on skočil do
moře. Všichni si mysleli, že je nedisciplinovaným vojákem. Po chvíli se vrátil
zpět se svou bundou. Okamžitě byl uvězněn a později odsouzen na několik let do
vězení.
Generál Dewey, soudce, se
jej nakonec zeptal, proč skočil do moře kvůli takové otrhané bundě. Námořník
vytáhl ze své kapsy obrázek, ukázal jej soudci a řekl: „To je moje matka.“
Měl obrázek své milované
matky v bundě. Chtěl dostat její obrázek zpět za každou cenu. Jeho matka
by s ním měla být ve všech situacích jeho života, zvláště v nebezpečích
na moři. Soudce si s vojákem potřásl rukou a vrátil jeho trest
k novému projednání. Řekl: „Námořníci, kteří dají život za obrázek své
matky, také dají život za svou zem.“
Drazí věřící,
úcta tohoto vojáka ke své
matce je jen chabou kopií lásky, kterou bychom měli mít pro svou nebeskou Matku.
Všichni světci měli u sebe obrázek Panny Marie – zázračnou medailku, škapulíř,
růženec nebo nějaký jiný obrázek. Bránili jej, když byl v nebezpečí, že
bude znetvořen heretiky, a činili to i tak, že dali svůj život.
Křesťanské umění chránilo
pravý obraz Panny Marie, aby se naplnilo proroctví učiněné v Alžbětině
domě: „Neboť hle, od této chvíle budou mě blahoslaviti všechna
pokolení..“(Lukáš 1:48)
Každé období
v dějinách Církve mělo své zvláštní boje. A každé období tudíž
zdůrazňovalo své vlastní typické atributy Panny Marie. Stojí za to zamyslet se
nad různými zpodobněními.
Z počátku 3. století máme
pravděpodobně nejstarší obrázek Naší Paní v katakombách svaté Priscilly
v Římě. Je zde malba znázorňující mladou ženu s malým chlapcem na
Svém klíně. Před nimi je muž ukazující prstem na hvězdu.
Je to přesně to, co čteme
v Izajášovi (7:14) „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.“; a
to, co předpovídal Bileám (Numeri 24:17): „Vyjde hvězda z Jákoba, povstane
žezlo z Izraele.“
Na Efezském koncilu
v roce 431 Církev vyhlásila, že Maria je Theotokos. To je dogma, pravda zjevená Bohem. Od nynějška vidíme
Marii často namalovanou s malým chlapcem na Svém klíně.
Mezi 5. a 7. stoletím je
Panna Maria znázorněna v odlišných, ale takřka neměnných zpodobněních. Má
na sobě modrý nebo purpurový svršek, který pokrývá Její vlasy, Její ramena a
Její hruď. Tři hvězdy – na velmi starých
ikonách tři kříže – jsou na Jejím čele a na rouchu na každém rameni. Jsou to symboly
Jejího panenství a Svaté Trojice. V pozadí obrazu vidíme řecká písmena „Meter
Theou – Matka Boží“. Maria není bohyně, ale porodila druhou Božskou Osobu Svaté
Trojice. Ve Svém těle připravila lidské tělo Našeho Pána.
Na jiných ikonách je
Maria zpodobněna jako „Hodegetria – Ta, která ukazuje cestu“. Vede lidi ke
Svému Božskému Synu. Maria ukazuje Svou pravou rukou na Svého Syna, který sedí
na Její levé ruce. Pravá cesta je Ježíš Kristus. On nám v Evangeliu sv.
Jana (14:6) řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“
Na těchto obrázcích
vidíme na straně levé ruky minulost, početí, narození, dětství Našeho Pána a na
straně pravé ruky budoucnost, Jeho utrpení, naši spásu. Ježíš je naše cesta do
nebe a žádná jiná cesta neexistuje. Všechny ostatní cesty jsou špatné a vedou
do pekla. Proto bude Evropa hynout. Evropa nežádá Desatero přikázání. Evropa
není domem postaveným na skále, ale na písku. (Matouš 7:24) Evropská unie
přivítala do svého domu vrahy a zloděje. Můžeme být překvapeni útoky a násilím
v Barceloně a na jiných místech? Kdo je vinen? Skoro každý týden prezident
Evropské unie a prezidenti různých zemí vyjadřují své projevy soustrasti a své
soucítění. Drží minutu ticha. Říkají, že budou bojovat proti terorismu a
nebudou mít strach. Je toto skutečný projev soustrasti pro napadené lidi a
národ? Když nežijí dle Božího zákona, nikdy nebudou mít dost policistů.
Nejhorší ze všeho však je, že ničí katolickou víru a civilizaci.
Od 11. století je na
obrazech a ve svatyních stále více znázorňováno Nanebevzetí. Tuto pravdu
vidíme symbolizovanou například v Santa Maria Maggiore v Římě. Maria
leží na Své smrtelné posteli a kolem Ní jsou apoštolové. Za postelí vidíme
Ježíše Krista, který přijímá Její duši jako malou dívku.
Cisterciáci vždy mají
Nanebevzetí jako oltářní obraz. V klášteře v Rohru v Bavorsku
můžeme vidět prázdnou hrobku a jedenáct apoštolů kolem s bylinami ve svých
rukách. Vpředu oltáře andělé nesou Pannu Marii k nebi a na vrcholu vidíme
Svatou Trojici. Je zde jedenáct apoštolů, protože sv. Matěj nahradil Jidáše
Iškariotského a sv. Jakub již byl zabit. Dívá se zpoza opony z jiného
světa na kolegy apoštoly.
Mezi 10. a 12. stoletím
byl reformován život v klášterech. Lidé v této době častěji přemýšleli
o Soudu a žili ve velkém strachu. Hledali pomoc Neposkvrněného Srdce. Maria
byla zobrazována s velkým pláštěm, kde mnoho lidí hledalo útočiště. Ve
vidění sv. Brigity jí Panna Maria řekla: „Pojď a skryj se pod můj plášť.“
Od 13. století dále
vidíme Pannu Marii s rouchem pokrytým klasy. Ježíš Kristus řekl
v Evangeliu sv. Jana (6:41): „Já jsem chléb živý, který s nebe
sestoupil.“ A o něco dál (12:24): „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nezemře-li
pšeničné zrno, jež padlo do země, zůstává samotno; zemře-li však, přináší mnoho
užitku.“
Chtějí-li věřící mít
podíl na Ježíši Kristu, musí Jej přijímat ve Svatém přijímání a vyprázdnit svou
duši od světských věcí.
Ve 14. století je Panna
Maria zpodobňována jako Pietá.
Několik poutních míst bylo zasvěceno tomuto tajemství. Maria je zpodobněna
sedící se Svým mrtvým Synem na Svých kolenou. Ve Svém náručí nese plod
našeho vykoupení. Jméno Pietá je
zkratkou italského titulu „Maria Santissima della Pietá“. V Německu je
tento obraz nazýván „Maria Vesperbild“, protože Panna Maria dostala Svého syna
večer – ad vesperam – po Ukřižování.
Další druh obrazu byl
zpodobněn, když Panna Maria dala svatý růženec sv. Dominikovi. Růžencová
společenství chtěla zpodobnit Pannu Marii jako Královnu posvátného růžence.
Udělala Jí korunu z růží. Bílé růže jsou symboly radostných tajemství,
rudé růže jsou pro bolestná tajemství a zlaté růže jsou pro slavná tajemství.
V 19. a 20. století
byla Naše Paní zpodobňována, jak se Sama představila lidem. Například v La
Salette v roce 1846 Naše Paní pláče, v Lurdech v roce 1858 byla
oblečena v bílém rouchu a s modrým pásem a ve Fatimě v roce 1917
měla ve Svých rukách svatý růženec.
Pravé katolické umění
vždy odpovídá Božímu Zjevení; psanému i ústnímu Zjevení. Fatima dala poslední
prostředky pro naši dobu, protože mnoho lidí ztratí svou víru. Doporučovala
svatý růženec, pobožnost k Neposkvrněnému Srdci a zasvěcení Ruska.
Drazí věřící,
měli bychom mít u sebe
obrázek Naší Paní a mít k ní velkou oddanost. Amen.
Překlad: D. Grof
