Milost
kněžství (2017)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze
16. července 2017
***
Neděle 6. po Svatém Duchu
Drazí věřící!
V knize „Proč jsem
se stal knězem“ nám P. Juda Senieur říká, jak jej Bůh povolal ke kněžství.
Říká: „Když jsem si sedl ve svém pokoji po svém svěcení, které vykonal biskup
John McNamara, mé oči se podívaly na mé ruce. Náhle jsem si uvědomil velikou
milost onoho dne. Tyto dvě ruce – mé ruce – byly rukama kněze. Když jsem si to
představoval – před třinácti lety – prodával jsem noviny jako obyčejný kluk na
ulicích Charlestonu (Západní Virginie) a hrál fotbal za West Side Trojans!
V té době mé ruce také zrudly, protože mě učitel plácnul pravítkem přes
prsty, když jsem hovořil, aniž bych byl tázán.
Těmato rukama jsem o
prázdninách řídil náklaďák a často byly černé, když jsem tankoval na čerpací
stanici. Tyto ruce byly rukama kluka, kterému se v semináři stýskalo a
který válčil s latinskou gramatikou a řeckými překlady.
A nyní jsou to ruce
kněze! Tyto ruce by mohly dávat rozhřešení hříšníkům a poskytovat poslední
pomazání nemocným v nebezpečí života. Tyto ruce by mohly žehnat a křtít
mnoho lidí a poskytovat jim Boží milost.
A nejnádhernější věc:
Tyto ruce mohly držet Tělo Kristovo.
Tyto ruce – moje ruce!
Nic mě nemohlo naplňovat větší radostí! A věděl jsem, že to bude stálá radost!“
Drazí věřící!
Toto napsal novokněz
takřka dvacet let před Druhým vatikánským koncilem. Tyto myšlenky krátce
vysvětlují velkou milost toho, když se člověk stane knězem. Dnes by však těmto
myšlenkám skoro nikdo nerozuměl.
Mezitím bylo kněžství
nově definováno – jako mnoho jiných věcí v Církvi jako je mše svatá,
papežství, sama Církev. Kněz se stal sociálním pracovníkem, bavičem nebo
odborníkem na životní koučink.
Už v Dakaru měl
arcibiskup Lefebvre sen, v němž viděl příčinu dnešní krize Církve: krizi
identity kněžství.
Aby tomu čelil, založil
v roce 1970 Bratrstvo sv. Pia X.
Jasně si uvědomoval, že
Druhý vatikánský koncil je roztržkou s tradicí. Nemohl a nechtěl
spolupracovat s ničiteli Církve. Brzy bylo jeho dílo pronásledováno. A
toto pronásledování trvalo až do jeho smrti.
Římské autority vždy
požadovaly, aby Bratrstvo přijalo rozhodnutí Druhého vatikánského koncilu a
nový způsob vysluhování svátostí.
Brzy po smrti zakladatele
však představení začali mít nové vztahy s Vatikánem. Ačkoliv po
biskupských svěceních v roce 1988 arcibiskup Lefebvre stanovil podmínky
pro jednání s nemodernistickým Římem (nejprve obrácení Říma a teprve poté
nějaké kanonické řešení), generální dům zvolil jinou cestu.
Mezitím Bratrstvo
obdrželo různé „milosti“ jako je povolení recitovat „starou“ mši za jistých
podmínek, snětí trestu „exkomunikace“, soudní pravomoci, zpovědní jurisdikci.
Bratrstvo sv. Pia X. je
nyní sotva odlišné od jiných komunit Ecclesia
Dei, které všechny přijímají rozhodnutí Druhého vatikánského koncilu a nové
svátosti. Úplně přijímají Kodex kanonického práva z roku 1983. „Nová mše,“
jak nedávno řekl P. Gerstle, „je platná a legitimní.“ Co jim tedy zabraňuje,
aby recitovali novou mši?
Experiment Tradice, o
nějž byl Pavel VI. požádán arcibiskupem Lefebvrem, a který nebyl poskytnut, byl
později nabídnut několika kněžským skupinám po roce 1988: Bratrstvu sv. Petra,
Institutu Krista Krále, Institutu Dobrého Pastýře, Institutu Philippa Neriho.
Všechny jsou integrovány
moderní církví, připravené ke kompromisům, jež by arcibiskup nikdy nepřijal. A
nyní je tento experiment nabídnut také Bratrstvu sv. Pia X. Generální
představený biskup Fellay řekl: „Je naprosto nutné, aby Bratrstvo učinilo tento
experiment.“ (Informace Bratrstva pro německy hovořící země, březen 2017,
strana 20)
Kdyby však Bratrstvo sv.
Pia X. obdrželo osobní prelaturu, bylo by podřízeno Římu a muselo by poslouchat
pokyny vydávané moderními autoritami církve.
Nedávné události ve Francii
(viz Otevřený dopis francouzských kněží a tří řeholních představených týkající
se uznávání sňatků slavených Bratrstvem) opět ukázaly hluboké rozdělení
v rámci Bratrstva sv. Pia X.
Je jisté, že proces
integrace pokračuje!
Drazí věřící!
Děkuji Bohu, že jsem znal
arcibiskupa Lefebvra. Předal nám katolickou víru, jak ji přijal od svých předků
a profesorů v semináři v Římě.
Děkuji Bohu, že mě
povolal ke kněžství.
Ale je to právě
z tohoto důvodu, že nechci být zodpovědný za zničení Bratrstva sv. Pia X.,
jak bylo založeno arcibiskupem Lefebvrem.
Chci zůstat knězem, jak
byli formováni katolickou Církví do Druhého vatikánského koncilu.
Když jsem viděl, že již
nemám tuto záruku v Bratrstvu sv. Pia X., opustil jsem jej – jako jiní
kněží, starší kněží – v roce 2014.
Kněz je „druhým Kristem“.
Má kněžský charakter, skrze nějž se podílí na kněžství Ježíše Krista. To mu
dává důstojnost, která daleko překračuje všechny jiné důstojnosti tohoto světa,
takže – alespoň v dřívějších dobách – když jej lidé viděli na ulici, zdravili
jej: „Laudetur Jesus Christus!“
Nazývali jej tak proto,
že vyjadřovali: Potkal jsem na ulici Ježíše Krista.
V některých zemích
věřící líbají ruce kněze, protože byly vysvěceny pro mši svatou.
Jako Ježíš Kristus má i
kněz příkaz žehnat, přinášet svatou Oběť a dávat rozhřešení při svaté zpovědi.
Modlitby kněžského
svěcení tento příkaz velice nádherně vyjadřují:
„Kéž, Pane, vysvětíš a
posvětíš tyto ruce tímto pomazáním a naším požehnáním, takže cokoliv požehnají,
bude požehnáno, a co posvětí, bude posvěceno a vysvěceno ve jménu našeho Pána
Ježíše Krista.“ (*)
„Přijmi moc přinášet oběť
Bohu a recitovat mši, jak za živé, tak i za mrtvé, ve jménu Pána.“ (*)
„Přijmi Ducha Svatého; odpustíš-li
lidem hříchy, budou odpuštěny; když je zadržíš, budou zadrženy.“ (*)
27. června jsem mohl
slavit 25. výročí svého kněžského svěcení. Učinil jsem tak ve veliké vděčnosti
a radosti za všechny milosti, jež jsem přijal během této doby a jež jsem mohl
předávat věřícím.
Rád bych vám poděkoval za
všechny vaše modlitby a oběti, jimiž jste podporovali mou kněžskou službu, a
prosím vás, abyste ve svých modlitbách pokračovali! Amen.
(*) Nejedná se o oficiální český překlad.
Překlad: D. Grof
