Komentář Eleison DXXII – Chyba Menzingenu II (2017)
(522)
15. července
2017
CHYBA MENZINGENU II
Problém dopisu z vedení
Bratrstva sv. Pia X. v Menzingenu ve Švýcarsku z 13. června, který
měl „správně vyložit fakta ohledně sňatků“ po návrhu Říma ze 4. dubna,
jenž měl usnadnit začlenění sňatků Bratrstva do koncilní struktury, není žádným
malým problémem pouze toho či onoho argumentu nebo toho či onoho detailu.
Problémem je naprosto koncilní mentalita duchovních předkládajících tento návrh.
Dle nesmrtelných slov jednoho ze tří teologů Bratrstva, kteří se, vedeni
biskupem de Galarretou, postavili čtyřem římským „teologům“ v „teologických
rozhovorech“ v letech 2009 a 2011, jsou tito čtyři Římané „duševně
nemocní, ale mají autoritu“. (Objektivní) „duševní nemoc“ těchto Římanů je
taková, že mnozí věřící katolíci jsou v pokušení dojít k závěru, že
[tito Římané] ztratili veškerou církevní autoritu. Bohužel se stále
přinejmenším jeví, že ji mají, takže ve jménu „poslušnosti“ objektivně
ničí Církev, ať už jsou – Bůh ví – jejich subjektivní dobré úmysly jakékoliv.
A tak první hlavní část
menzingenského Dopisu o sňatcích (viz
Komentář
z minulého týdne) argumentoval, že návrh Říma ze 4. dubna měl sňatky
Bratrstva jen dostat zpět do souladu se starobylou a rozumnou praxí Církve od
Tridentského koncilu. Ano, Menzingene, ale k čemu je rozumný zákon, když
má být aplikován „duševně nemocnými“ administrátory? Důmyslný scholastický
axiom říká: „Cokoliv je přijímáno, je přijímáno po způsobu příjemce.“ Duševně
zdravá Tradice v rukách (objektivně) duševně vyšinutých duchovních má
sklon se stát duševně vyšinutou. Například ve třetí části tohoto Dopisu Menzingen tvrdí, že to, že se
sňatky Bratrstva učiní oficiálními, učiní je to bezpečnějšími. Bezpečnými,
říkáte? Když dnešní oficiální církevní představitelé prakticky proměňují
oficiální anulace na „katolické rozvody“?
Druhá hlavní část tohoto Dopisu představuje osm hlavních námitek
vůči římskému návrhu, aby se mohly vyvrátit. Podstatou většiny těchto námitek
je, že přijmout římský návrh znamená v kontextu jednat
v souladu s koncilní zradou Víry: s koncilní teorií a praxí u
sňatků (1,2), s koncilním odsouzením předešlých sňatků FSSPX (3),
s novým Kodexem kanonického práva (8) a tak dále. Odpověď Menzingenu je,
že vzat sám o sobě, abstrahující od svého kontextu, nedělá římský návrh
nic jiného, než že párům Bratrstva zpřístupňuje zvláštní způsob, jak se vzít
v souladu s oficiální Církví. Ano, Menzingene, jak však může být
sňatek v reálném životě slaven bez kontextu? A jak může být jakýkoliv
kontext oficiální Církve dnes cokoliv jiného než koncilní?
Pátá námitka je klasickým příkladem
uvažování „s hlavou v oblacích“, které odděluje neoddělitelné: na námitku, že římské
usnadňování přístupu k učinění sňatků Bratrstva oficiálními, je pouhým
sýrem v pasti osobní prelatury, Menzingen odpovídá, že „sám o sobě“
je sýr pouze sýrem! Menzingen dokonce uznává, že samotný návrh Říma zmiňuje, že
je krokem na cestě k eventuální „institucionální regularizaci“ Bratrstva,
jinak řečeno, že sýr je, objektivně vzato, částí pasti. Odpovědí Menzingenu je,
že aby se Bratrstvo vyhnulo všem takovým pastem, muselo by utnout všechny
kontakty s římskými oficiálními představiteli, o čemž arcibiskup Lefebvre
v roce 1975 řekl, že to nikdy neudělá.
Ano, Menzingene, to však bylo před
tím, než dalších 13 let kontaktů a jednání s Římany arcibiskupovi nakonec ukázalo,
že oni nemají žádný skutečný úmysl opatrovat Tradici. Tehdy a teprve tehdy se
rozhodl vysvětit čtyři biskupy, aby Tradici opatrovali (jak činili do roku
2012), nikdy však neodmítl všechny budoucí kontakty s Římany. Jenom řekl,
že napříště musí nauka předcházet diplomacii, takže kontakty mohou znovu
pokračovat, až se Římané vrátí k velkým papežským odsouzením liberalismu a
modernismu. A od roku 1988? Menzingen předstírá, že Řím se změnil k lepšímu,
takže past již není pastí! Ach, Menzingene! Chytil jsi „duševní nemoc“ Římanů!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof