Komentář Eleison DXXIII – Chyba Menzingenu III (2017)

Komentář Eleison DXXIII – Chyba Menzingenu III (2017)

(523)

22. července 2017

CHYBA MENZINGENU III

Další kněz Bratrstva sv. Pia X. (otec PR, tzn. „otec pro vztahy s veřejností“) vstoupil do arény, aby bránil snahu svého představeného o oficiální uznání Bratrstva ze strany Říma. Obrana otce PR je také dobře prezentovaná, ale opět trpí stejnou základní chybou jako ona snaha o uznání, jíž brání – nedostatkem realismu. Princip je jedna věc, praxe je věc druhá, i když se řídí principy. Být mistrem principů neznamená být mistrem praxe a naopak. Je pozoruhodné, jak obhajoba otce PR ohledně této snahy o uznání [ze strany Říma], o nějž usiluje jeho představený, začíná tím, že říká, že v této své obhajobě jej, otce PR, zajímají pouze principy: za prvé, zda může člověk v zásadě přijmout uznání od modernisty, a za druhé, nakolik může člověk s modernistou v principu spolupracovat.

Aby prokázal, že člověk může přijmout uznání od modernistického papeže, argumentuje, že arcibiskup Lefebvre o něj usiloval ze strany Pavla VI. do jeho smrti v roce 1978, a v roce 1988 odmítnul spolupráci s Janem Pavlem II. pouze v praxi, ale ne v principu. A ani generální kapitula [Bratrstva] z roku 2012 nepožadovala po Benediktu XVI. vyznání katolické Víry, což požadovat v jakékoliv době nechtěně prozrazuje schizmatického ducha. Lze však odpovědět, že svár mezi arcibiskupem a Pavlem VI. od roku 1974 je dobře známý a za arcibiskupovým odmítnutím Protokolu z roku 1988 v praxi, byly principy jeho Víry. Rok 2012 byl právě tím momentem, kdy Bratrstvo opustilo arcibiskupa tím, že opustilo jeho postoj k Víře v principu, a pokud jde o schizmatického ducha, kdo byl ve skutečnosti ve schizmatu? – arcibiskup nebo modernisté? Co se týká papeže Františka, otec PR argumentuje, že je papežem; že Církev není takovou, jakou ji on vytvořil, ale jakou ji Náš Pán vytvořil; že spolupráce s ním je s ním pouze jakožto s katolickým papežem. Člověk ale odpovídá, že v reálném životě stejně jako hniloba jablka je a není jablkem, tak i koncilní církev je a není Církví. V reálném životě Bratrstvo nejedná pouze s katolickou Církví nebo katolickým papežem, ale přímo s koncilní hnilobou.

A tak, když otec PR za druhé zkoumá, nakolik může člověk spolupracovat s modernistou, a odpovídá, že tak člověk může činit do té míry, kdy je to pro dobro Církve, neustále abstrahuje od reality dneška. A tak:

• Církev je nepomíjející. – Jistě, ale koncilní duchovní selhávají celou dobu.
• Bratrstvo slouží Církvi, ne duchovním. – Jistě, ale musí zažívat lživé duchovní.
• Katolická prelatura by se neměla odmítat. – Jistě, ale ne když je řízena lživými duchovními.
• Papež se musí držet pouze jejích podmínek. – Jistě, co ale chrání kus papíru před takovými řídícími pracovníky?
• Autorita papeže je od Boha. – Jistě, ale ne aby ničil Církev (II Kor. XIII, 10).
• Bratrstvo udělalo dobře, že přijalo jurisdikci pro zpovědi a sňatky. – Otče PR, jste si jistý? Co když to byl jen sýr v pastičce na myši?
• Taková praktická otázka jako je tato poslední otázka ohledně naší situace právě nyní „není v moci tohoto článku posoudit“, odpovídá otec PR, ale samotná ta možnost, že to možná není past, je pro něj důkazem, že přijetí nebo nepřijetí kanonického uznání ze strany Říma „by se nemělo posuzovat jen na základě něčí jednoty s papežovou vírou“. A tak dochází k závěru, že „kanonické uznání by se mělo přijmout, je-li to pro dobro Církve, a odmítnout, pokud není, [a to] bez ohledu na papežovu víru“.

Ale otče, zeptejte se sám sebe – když je „víra“ tohoto papeže jaká je, vydalo či nevydalo by kanonické uznání Bratrstvo pod mainstreamové, tj. modernistické představené? Ano či ne? Opravdu si myslíte, že v reálném životě by tento papež udělil prelaturu, která by Bratrstvo nevydala pod kontrolu Říma? Jinými slovy, pod kontrolu lidí, kteří již nevěří v objektivní pravdu? Je mnoho krásy v katolických principech, ale musí být aplikovány v reálném, často až příliš reálném, světě.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof